Aničko, jste po premiéře hry Trosečnice v Divadle Radka Brzobohatého, jak se cítíte?
Jsem ráda, že jsme to odehráli a diváci hezky reagovali. Myslím, že jsme to s kolegyněmi zvládly.
Vaše postava je trošku zpovykaná, ale připravená do přírody. V batohu má snad vše, co existuje. Jste i vy takto vybavená, když vyrážíte za dobrodružstvím?
Nejsem úplně ten typ. Spíš jsem se do toho musela hodně nastylizovat. Já mám v životě hodně řádu a systému. Ale umím si představit, že jdu někam na výlet a mám s sebou kdeco. Že bych ale měla s sebou večerní šaty, jako má ta postava, tak to ne.
Co kdybyste i vy v reálném životě ztroskotala na pustém ostrově? Co byste dělala?
Já bych se strašně bála, ale nakonec bych něco vymyslela. Určitě bych chtěla plavat pryč. Jen nevím, jestli by to byl dobrý nápad.
Kdybyste si mohla vzít tři věci na pustý ostrov, které by to byly?
Určitě bych si vzala krém, protože mě moře hrozně vysušuje. Potom bych si vzala asi něco na hlavu a něco na cucání, aby mi bylo dobře. Prostě něco k jídlu.
Byla jste hvězdou seriálu Velmi křehké vztahy. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
To je strašně dávno. Na druhou stranu mi to občas někdo připomene. S Oldou Víznerem jsme byli pár a měla jsem to ráda. Těší mě, že si na to lidé pamatují.
Bylo to v době, kdy ještě nebylo tolik seriálů, a byl to fenomén. Poznávají vás dnes ještě skrz VKV lidi na ulici?
Ano. A to stejné mám se seriálem, který jsem točila s Karlem Smyczkem před dvaceti lety. Byla to Dobrá čtvrť. Když dnes moderuji třeba plesy, setkávám se s tím, že lidé ty seriály znají. Je super, když je herec aspoň trochu známý.
Zdroj: Vlasta.cz
