Jsem šťastná, řekla manželka našeho prezidenta Dagmar Havlová, když jsem se jí zeptala na momentální pocity. Usmívala se, byla milá, a to se v její pracovně na Pražském hradě střídala jedna návštěva za druhou. Na každou měla přesně vymezený čas, ale nervozitu nikdo z návštěvníků nepocítil.
Máte ráda svou novou roli?
Je zvláštní, že se automaticky hovoří o mém manželství jako o roli. Mohu k tomu říct jediné - mám ráda svého manžela.
Změnil se život váš i vaší dcery. Co tomu říká?
Moje dcera už je dospělá a nebylo by fér, kdybych hovořila o jejích pocitech. Musíte se zeptat jí. Ale určitě se nezměnil náš vzájemný vztah. Je založený na důvěře. Nina vždycky věděla, že jsem při ní, a já zase vím, že se na ni mohu spolehnout.
Jak vypadá váš pracovní den?
Vždyť vidíte, jedno jednání za druhým, k tomu spousta protokolárních povinností, připravování zahraničních cest, porady, konzultace, telefonáty, a při tom denně pročítám množství dopisů. Chtěla bych touto cestou poděkovat lidem, kteří vyjadřují podporu mně i mému manželovi. V jiných dopisech po mně žádají záštitu nebo pomoc. Nejvíc se na mě obracejí lidé, kteří ve mně vidí poslední možnost v řešení svých problémů. Na všechny odpovídám. Některé se snažím řešit i osobně, ale všechno nestíhám a možnosti mám omezené. Také proto jsem se rozhodla založit vlastní nadaci.
Co si od nadace slibujete?
Víte, já dostávám nejenom dopisy, které mě žádají o morální nebo materiální podporu, ale je i spousta těch, ve kterých mi různí lidé či organizace peníze na dobročinnost nabízejí. Dlouho jsem zvažovala, zkoumala - nadací je u nás moc a ne každá funguje tak, jak by si člověk představoval - radila jsem se, až jsem nakonec dospěla k názoru, že založení vlastní nadace bude nejlepší řešení.
Jaké bude její poslání nebo smysl?
Shromažďovat z různých zdrojů finanční prostředky a pak je rozdělovat na veřejně prospěšné účely. Ať už zdravotnické, sociální, školské nebo kulturní. Mám ke kultuře blízko, proto účely kulturní zdůrazňuji. Pokud jde o zdravotní péči, ráda bych se orientovala na onkologii, a to i v preventivní oblasti, protože se o ni zajímám už dlouho. Nejen můj muž, ale i můj otec byli postiženi nádorovým onemocněním. A když se rozhlédnete kolem sebe, téměř každý z nás má ve svém okolí onkologického pacienta. I já jsem poznala zblízka, co to znamená. A kolik péče taková nemoc vyžaduje. Ráda bych také ve své nadaci pomáhala nějakou formou dětem a mládeži. Těm pomohu vždycky, je-li to v mých silách. Protože dobrý vztah k dětem má každá normální žena.
Co děláte vy sama pro své zdraví?
To jste mě přivedla trochu do rozpaků. Při mém životním tempu se těžko dá dodržovat pravidelná životospráva, dostatek spánku nebo procházky na zdravém vzduchu. Ale snažím se. Se svým mužem si najdeme sem tam čas na procházku, i když daleko kratší, než na jaké jsem byla zvyklá za svobodna. Jsme-li v Lánech, nesledujeme okolní krásnou přírodu jen z okna, ale vyjíždíme po zámeckém parku na kolech a za námi běží naši tři psi. V autě se věčně žít nedá.
Co spolu rádi jíte?
Je už téměř tradicí, že jedeme-li do Lán, vítají nás obědem v podobě smaženého květáku s domácí tatarskou omáčkou. Vůbec máme rádi tradiční česká jídla jako svíčkovou nebo řízek s bramborovým salátem. Ovšem nejoblíbenější jídlo mého manžela je lečo.
Umíte ho připravit?
Samozřejmě.
Jak čelíte všudypřítomné kontrole, které jste dnes vystavena?
Začínám si zvykat, že kritice je podrobeno každé mé gesto. Ale beru svou současnou pozici jako službu.
Jak se změnil v poslední době styl vašeho oblékání?
Šatník svěřují českým švadlenám. U oblečení upřednostňuji kvalitu nad kvantitou. Ráda kombinuji a obměňuji oblečení. Například výměnou límce, manžet, knoflíků, naaranžováním šátku nebo jiných doplňků. A odjakživa mám ráda klasickou módu, jednoduchost a eleganci. Nejlépe se cítím v tmavomodré, bordó nebo v černobílé kombinaci. Vyznávám zásadu své tety Marty, která byla vychovávaná v prvorepublikovém duchu. Říkala vždycky: Žena nemá mít na sobě víc než tři barvy, a tu třetí pouze jako doplňkovou. Mrzí mé, že se zkrátil čas, kdy si mohu vyjít v džínsách a v tričku. Už se proto těším na dovolenou na Hrádečku.
Zorganizovala jste několik akcí, které jsou pro nás dost nezvyklé - například setkání manželek ústavních činitelů nebo manželek velvyslanců. Budete v tom pokračovat?
Na setkání manželek ústavních činitelů už u nás navázala paní Olga. Setkání manželek velvyslanců bývalo také u nás tradicí a ve světě patří k protokolárním záležitostem. Protože být manželkou muže ve vysokém postavení není vůbec jednoduché. Veřejnost zpravidla vidí jenom příjemné společenské akce. Ale jde o něco víc. Jde o reprezentaci země a pomoc v nejrůznějších oblastech života. A tato setkání už ostatně přinesla své ovoce. Například ve spolupráci s paní Stachuljakovou, manželkou velvyslance v Chorvatsku, podporuji organizaci výměnných táborů chorvatských dětí u nás a dětí z našich dětských domovů u moře v Chorvatsku.
O čem zrovna teď přemýšlíte?
Teď zrovna přemýšlím o chvíli klidu a spočinutí.
O divadle už nepřemýšlíte?
Bývá mi smutno, když jdu kolem divadla nebo když vidím hezké představení. Mám tuhle profesi nesmírně ráda a rozloučení s ní nebylo vůbec jednoduché. Ale nenaříkám. Jednou jsem se svobodně rozhodla, tak nemohu svého rozhodnutí litovat.
Zdroj: vlasta.cz časopis Vlasta
