Hanko, kdy jste si naposledy řekla „nikdy neříkej nikdy"?

To jsem si říkala často, protože jsem v mnoha věcech radikální, říkala jsem si „to já nikdy". Ale od určité doby, co mě to mnohokrát vytrestalo, jsem měla pocit, že jakmile jsem to vyslovila, tak se mi pak ty věci začaly dít. Přesně ty, u kterých jsem říkala, že bych to nikdy neudělala. Takže jsem se od té doby to naučila neříkat a nehodnotit, protože člověk opravdu nikdy neví, jak by se zachoval, co by udělal.

Je přesto něco, přes co u vás nikdy nejede vlak? Co byste nikdy neodpustila?

Nemám ráda bezpráví, nespravedlnost, pokud se někomu vědomě dělá zle, vědomě ubližuje. To si myslím, že můžu říct, že to nemám ráda a sama bych to neudělala. A neodpustila? To je těžké říct. Čas zahojí spoustu věcí a člověk dokáže spoustu věcí odpustit, i když si myslí, že ne, tak třeba časem jo. Ale určitým způsobem to ve mně zůstává, když se stane nějaká ta křivda.

Teď máte představování nového filmu Nikdy neříkej nikdy, do toho hrajete v recitálu Marta na Kampě, máte vůbec čas jet na dovolenou?

Dovolená určitě proběhne, musí. Ale asi až v září, to mám naplánované s kamarády někam vyrazit.

Máte radši dovolenou u moře, nebo v Česku?

Myslím si, že je to jedno. Spíš je důležité, že má člověk šanci udělat si to volno. Na to teď hodně myslím, abych to vyvažovala s tou prací, abych si volno opravdu dopřávala. Těším se i na chalupu do Beskyd, těším se rozhodně i k moři. Miluji léto u moře.

Autor: Lucie Šaléová

Související články