Každý rok chodíte na křest kalendáře Aleše Cibulky, co byste mu letos popřál?
Aby byl minimálně stejně úspěšný jako ty předchozí ročníky. Tento počin má velký smysl. Je tam spoustu momentů, které si ani já nepamatuji. Myslím si, že je dobře, že si tyto výjimečné lidi, výjimečné situace a filmy připomínáme.
Považujete se také za pamětníka?
Vyrostl jsem jako malý chlapec na filmech pro pamětníky. Pamatuji si, že v bývalém Československu byly televizní pondělky bratislavské a to byly pro mě velké zážitky. A pokud náhodou Česká televize uvádí něco, co by se dalo považovat za filmy pro pamětníky, vždy se na to rád podívám.
Jako herec musíte mít skvělou paměť. Co děláte pro to, abyste si ji udržel?
Nedělám pro to nic a bohužel se to projevuje. Momentálně čtu divadelní scénář, který mi byl nabídnut, a s každou další stránkou se děsím víc a víc, protože toho textu je hrozně moc. Bohužel jsem už tak zpohodlněl, až uvažuji o tom, že tyto velké úkoly už brát nebudu. V Divadle Na Vinohradech, kde jsem zaměstnaný, hraji několik velkých rolí, většinu dne musím věnovat opakování, abych večer řekl aspoň něco.
Pomáhá vám manželka s dětmi, že by vám třeba „nahazovaly“ text?
To ne. Většinu textu se učím na zkouškách, domů si práci moc netahám. Informativně si to jen přečtu, o čem to je. Ale nechodím po pokoji a neučím se zpaměti. Děti jsou ještě příliš malé. Holce, která má umělecké směřování, tak té je dvanáct let, klukovi devět, tak jim přece nebudu kazit dětství.
Co s nimi nejradši děláte ve volném čase?
Sleduji filmy. V poslední době jsem měl trošinku volného času a na naší krásné velké televizi, se kterou to neumím, ale děti ano, je ta možnost si pustit kdykoliv cokoliv. Hodně toho využívám, tak dětem doporučuji, aby sledovaly třeba staré francouzské kriminálky s Delonem nebo Belmondem. To jsou filmy, které se dnes už bohužel netočí.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
