Paní Janžurová, léto pomalu končí, divadelní sezona začíná. Jak jste si užila prázdniny?
Měla jsem takový pocit, že neumím úplně přepnout. Dlouho mi trvalo, než jsem odbyla ještě červencové události. Byla jsem na dětském klavírním festivalu v Blatné, jezdím tam každý rok. Jsem jejich patron. A pak jsem byla s Theodorou na karlovarském festivalu.
Od Jany Paulové jsem dostala pozvání na Korfu, takže jsem si následně užila týden u moře. Nejkrásnější dny byly pod slunečníkem v taverně. Na talířku ryby a mořské plody, to mám hrozně ráda. Po návratu jsem se těšila na chalupu, tam mi stála práce, věčně rozdělaný úklid. Snažila jsem se s tím trochu pohnout, ale moc mi to nešlo. Bylo veliké vedro, houby nerostly, takže jsem se držela v kamenném baráčku.
Jely s vámi na chalupu i vaše dcery?
Byla za mnou Sabinka s dcerou, ale jen jeden den. Přinesla plody ze své zahrádky, protože ona teď hospodaří na naší minulé chalupě, kterou jsem kdysi dávno měla s prvním mužem. Jinak v Praze bydlíme s dcerami všichni pohromadě, ale neobtěžujeme se.
No a Thea za mnou přijela až teď. Dotáčí o mně dokument, chudinka malá. Dokážu si představit ctižádostivého rodiče, kterak by své dítě, jež se vyučilo dokumentaristou, nutil, aby o něm natočilo film. Ale já jsem se tomu spíš vyhýbala, vymlouvala jsem jí to. Nakonec jsem ale povolila, takže s ní tak rok a půl natáčím sběrný dokument. Snad už se to chýlí ke konci, a jak se to chýlí, tak zjišťuji, že vyšťourala krabici s dopisy. Byla v mém rodném městečku, našla mé dávné spolužáky, natočila naše setkání. Projevovala se velmi vynalézavě. Nedávno dokonce objevila dokumenty o tom, jak na mě spadla kulisa ve Stavovském divadle 4. dubna 2002.
Já si vlastně nic nepamatuji a je mi hloupé o tom mluvit. Theodorka už má tři hodiny sestříhaného materiálu a musí to být asi na hodinu. Nevím, co bude padat pod stůl.
Nepohádaly jste se dcerou o tom, že na vás vytahovala věci, které jste třeba nechtěla?
Ne, myslím, že ne. Akorát mě mučila, nesmím to prozrazovat, ale pustila mi úryvky z jedné hry, kterou jsem kdysi dávno hrála. Tak ji napadlo, že tím ten dokument proloží. Rozhodla se, že to bude natáčet na louce, takže jsem tam tak pobíhala, dvakrát jsem zakopla a natáhla se. Naštěstí se mi nic nestalo. Modlila jsem se, ať je konec, že už nechci. Říkala jsem jí, že jsem pro ni špatný model. Často odmlouvám, časově se mi to nehodí a pak nevím, co tam dokáže všechno prozradit. Hledá hlavně ty nekalé věci. Chce na mně najít chyby, protože se chce vyhnout takovým těm tradičním dokumentům, jako co jsem všechno udělala, jaká mám vyznamenání a podobně. Tohle bude jiný dokument.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
