Prý většinou rozhovory odmítáte? Proč?

Měl jsem z toho pomalu větší trému než z představení, ale vlastně je to poslední dobou docela příjemný.

Jak jste se dostal k herectví? Byl to váš dětský sen?

Je to tak, byl to můj sen už od základky. Měl jsem období, kdy jsem hodně sledoval filmy, a když jsem viděl Ace Venturu a Jima Carreyho, který se pak stal mým vzorem, bylo rozhodnuto. Je pravda, že jsem si tehdy myslel, že dělat blbce před třídou a bavit lidi kolem sebe je celé herectví. Později když jsem se přihlásil na dramaťák, jsem zjistil, že je to mnohem víc než jen dělat šaška. Je to čarovné.

Zdroj: Youtube

Hereckou školu jste, ač Slovák, studoval v Praze. Proč?

Na přijímačky mě přihlásila moje mamina, která je Češka. Vzali mě a bylo. A jsem tomu rád, je tu víc příležitostí, lepší a šmrncovnější dabing a mluva.

Kdy mluvíte česky a kdy slovensky?

Slovensky mluvím, už jen když si z toho dělám legraci. Nebo nedávno v epizodní roli v kriminálce, kde to vyžadovala role. A to mě pak velmi pobavilo hodnocení jednoho diváka: „Český herec a nechají ho mluvit slovensky. Proč? Neumí to, nejde mu to. Proč to dělají?“

O hereckém povolání se traduje řada stereotypů a předsudků. Máte tendenci je vyvracet? Co se o hercích říká a není to pravda?

Máte pravdu, o hercích se traduje spousta věcí. Třeba že mají hodně peněz… No, nestěžuji si, ale také si zatím nemůžu koupit vlastní barák. Nebo že jsme strašný proutníci…? Tak asi proto nemám ten barák, ženy jdou prostě do peněz. Ale ne! Mám přítelkyni. A taky jde do peněz…

Kde vás mohli naši čtenáři vidět?

Mám za sebou první film Když prší slzy nebo seriál Agrometal. Všechno se rozjíždí. A zatím jsem víc pyšný na své divadelní role jako třeba Obraz Doriana Graye, Brouk v hlavě nebo můj první muzikál Šakalí léta, kde jsem hrál Bejbyho. Tam jsem poprvé tancoval, zpíval a hrál najednou.

Na svém kontě máte nominaci na Thálii i ceny diváků. Co pro vás taková ocenění znamenají?

Jakákoliv zpětná vazba posílí i potěší. Nominace na Thálii si moc cením zvlášť proto, že byla za moji první hlavní roli ve velkém divadle a rozhodují o tom skvělí lidé, kteří jsou v oboru dlouho a „vědí“. Diváci jsou pro mě ale nejdůležitější. Když jste dobří a oni vás odmění smíchem, když se na vás napojí a prožívají příběh s vámi. A pak potlesk na konci… Tomu se máloco vyrovná.

Nominaci na Thálii jste získal za roli Doriana Graye. Jaký byl váš Dorian, v čem byl jedinečný?

V čem byl jedinečný Dorian, jaký byl? Hm. Budu chvíli dělat moudrého. Dorian? To byl neomezený počet procesů poznání, od smyslového k racionálnímu na cestě k výsledku. Pokud tedy nějaký existuje.

Doriana jste hrál v Horáckém divadle v Jihlavě, nyní se však stalo vaší domovskou scénou divadlo v Mostě. Usadil jste se na severu?

Žiju zde a moc se mi tu líbí. Všichni mi Most popisovali v černých barvách, ale to už dávno není pravda. Zeleň ve městě, nádherný hrad Hněvín, jezera a kopce, mostecký moře, hipodrom. S přítelkyní milujeme koně, autodrom, jezdíme na motorkách, chodíme po Krušných horách. Kousíček je Německo, kde se dá skvěle nakoupit. Co říct víc, zamiloval jsem si to tady.

A v jakých rolích vás tady mohou diváci vidět?

Naposledy jsem nazkoušel Brouka v hlavě, kde hraji známou dvojroli Smrčiny a Žetona. Pak d'Artagnan nebo hraju v Golemovi. Jsem tady teprve druhým rokem, ale hezky se to rozjíždí.

Svým vzhledem rozhodně zaujmete. Četla jsem přirovnání „jihočeský Johnny Depp“. Je pro vás image důležitá a předurčuje vás ke konkrétním rolím?

Děkuji. Image pro mě důležitá je a nelze popřít, že mě k určitým rolím předurčuje. Ale nechci do nich být obsazován pořád. Myslím, že dokážu být herec mnoha tváří. Baví mě hrát milovníky, záporáky, ale i blázny a třeba čerty.

Kromě herectví se věnujete i tanci, šermování apod. Má i toto vliv na role, které jsou vám nabízeny? Například právě mušketýr d'Artagnan…

Je to tak. Myslím, že čím víc toho herec umí, tím má větší výhodu a je zajímavější. Já třeba miluji energické pohybové divadlo.

Ví se o vás, že jste vášnivý motorkář. Jaký máte stroj a kam nejraději jezdíte?

Momentálně mám Yamahu Drag Star 1100. Miluji však Indiany (legendární americký motocykl, pozn. aut.) a v budoucnu bych si chtěl nějakého pořídit. Když jedete na motorce, je jedno kam. Nejlepší vůbec je, když vlastně nevíte. Ale mým snem je projet Amerikou po Route 66. To se mi snad splní příští prázdniny.

Co vy a seriály, patříte k jejich fanouškům? Ve kterých jste sám hrál a které rád sledujete?

Miluji seriály. V práci i jako divák. Hrál jsem v Agrometalu a v seriálu Eliška a Damián. A osobně nejraději sleduji fantasy seriály nebo z období středověku a srdcovkou je Zákon gangu.

Jaký je seriál Agrometal? Nalákejte ty, kteří ho neviděli...

Je to jednoduchý příběh zábavných lidí podobných těm, které si sám pamatuji z vesnice, kde jsem vyrůstal, a zažil s nimi spoustu legrace. Díky humorné nadsázce si divák odpočine a pobaví se.

Hrajete Komára, který „bzučí a píchá“? V čem vás baví? Společnou máte lásku k motorkám, ještě něco dalšího?

Tady jsem tím milovníkem a frajírkem na první dobrou. Moc nemusím hrát… Ne, dělám si legraci. Ano, bzučí na své Jawě 350 a to „druhý“ dělá s ženskými z vesnice. Díky Komárovi a téhle roli jsem našel další lásku. A to kytaru, na kterou jsem se začal učit hrát.

Měl byste pro nás nějaké veselé historky z natáčení?

Těch bylo spousta díky skvělé partě herců. Třeba rvačka nás „mlaďochů“ proti „dědečkům“ z dechové kapely, kteří měli jen předstírat, jak nás mlátí. Měl to být takový „light“ souboj, akorát delší obraz na natočení. Měl… Skončil jsem po něm s rozbitou helmou, s roztrženými riflemi v rozkroku, zničenými botami a s tváří od oleje ze silnice. Nic jsem si nepamatoval. Kde berou někteří staří lidé tolik energie? Kvůli takovým frajerům oddalují důchody.

Jednou z vašich nejvýraznějších rolí byla ta v již zmíněném filmu Když prší slzy. Hrál jste policistu, který pije, týrá a znásilňuje svoji ženu, a podal jste neskutečný výkon. Jak se taková postava hrála? Dá se pak jít v pohodě domů?

Děkuji. Nebylo to tak strašné, musíte být v ten moment profesionál. Ale příjemné mi to zrovna dvakrát nebylo. Byl jsem navíc poprvé opravdu před kamerou a většina scén byla násilných. Sice s krásnou, často nahou herečkou, ale... Byla to každopádně obrovská a skvělá zkušenost.

Máte vysněnou roli?

Bude to znít jako klišé, ale na divadle bych chtěl ještě stihnout Hamleta. Ve filmu pak cokoliv, nejraději něco dobrodružného, historického…

Vaše přítelkyně Eliška Matzkeová je taky herečka. Je výhodou mít partnerku z branže?

Myslím, že ano. Oba víme, co herectví obnáší a co musíme někdy tomu druhému tolerovat. Zároveň víme, jak si vzájemně pomoct nejenom v soukromém životě, ale i v tom pracovním. Momentálně jsme navíc oba v angažmá ve stejném divadle, takže se často potkáváme a je to moc hezké.

Co máte rád na ženách?

Pro mě je žena ztělesněním slova krása. Miluji, když je zdravě sebevědomá a nepřestane o sebe pečovat. Výstižný mi přijde citát, který mi kdysi utkvěl v hlavě: „Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována. A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.“

Co vás osobně dělá šťastným?

To je asi na delší povídání, ale pro mě být šťastný znamená zůstat sám sebou. Dělat, co mě baví a naplňuje. Jsem šťastný, když jsou na sebe lidi hodní…

A co vás v nejbližší době čeká? Jak v osobním, tak pracovním životě?

Těším se na dovolenou, jezdění na motorce, návštěvy rodiny a starých přátel. Ale i přípravu na další role. Jupííí!

Autor: Kateřina Osičková

Zdroj: časopis Vlasta

Související články