Nepřipadáte si jako štvanec?

Připadám a je to tím, že si plánuji práci hodně dopředu. Zavolají mi v březnu, že se v říjnu začne točit, tak řeknu ano, protože mě ten projekt zajímá. A najednou je říjen, já šílím a říkám si, proč jsem to jenom sliboval! Ale to dělám celej život, takže se asi nezměním, ačkoliv je to jedno z mých pravidelných novoročních předsevzetí.

Dva roky jste odpočíval od divadla a taky od rozhovorů. Teď pracujete naplno, v divadle, ve filmu... Je vůbec český film, ve kterém nehrajete?

Měl jsem čtrnáct dní dovolenou, to jsem nehrál v žádném českém filmu. Ale předtím se dlouho a pro mne zajímavě točil film Má je pomsta, chorvatského režiséra Lordana Zafranoviče, o kterém už se dost mluvilo a psalo. A na Slovensku jsem natočil Vášnivý bozk, znovu v partnerství s Ivanou Chýlkovou jako v Pomstě...

…v televizi Divadelní román a Prázdninové známosti - a teď?

S mladým režisérem Kryštofem Hanzlíkem jsem koncem minulého roku dělal film Poslední přesun. Je to komorní sci-fi příběh o čtyřech lidech, „partneřím“ s Láďou Mrkvičkou, a další důvod, proč jsem do toho šel, je, že za kamerou byl Jarda Brabec, s nímž se mi bezvadně spolupracovalo na Krvavém románu.

0 Krvavém románu, který posbíral ceny - včetně Českého Iva - se hovořilo jako o spáse české kinematografie. Vy jste se dal v novinách slyšet, že jste pracoval „za svačinu“.

To je pravda. Fámy, jak si herci nechávají platit za každé otevření pusy, jsou samozřejmě nesmyslné. A vždycky byly. I dřív herec, třeba pan Höger, točil za jiný denní honorář na Barrandově než na FAMU se studenty. To i velké hvězdy hrály zadarmo. Jestliže dnes přijmu roli v nekomerčním filmu jako Krvavý román, udělám to „za svačinu“ proto, že scénáři a režisérovi fandím a nejdu s ním do toho kvůli penězům. Ty vydělám jinde, v komerčním filmu nebo seriálu.

Docela zdravý názor...

Hraní bez názoru snižuje nároky na vlastní práci, ale ty si opravdu musí stanovit každý sám.

Takže jednu roli si prostě přepočítáte na peníze a další si dopřejete pro radost z práce, je to tak?

V podstatě ano. Jsem rád, že si mohu dopřát třeba večer v Lyře Pragensis. To je opravdu radost! Děláme s Borisem Rösnerem poetické pásmo Iluze od Richarda Bacha a vždycky nás znovu překvapí, kolik lidi zajímá tahle forma! Chodí tam tradiční publikum starší a střední generace, ale většinou je to pel-mel. Všichni jsou naladění na stejnou strunu, je to jiné obecenstvo než divadelní, poučenější, náročnější.

A nechybí vám divadlo, zrovna vám, který máte za sebou Zábradlí, kde se hrálo i žilo?

Smutek mě přešel, přijímám hostování, ale do stálého angažmá nevím, nevím. Vytvořit nové divadlo typu Zábradlí trvá léta, rozbít se ho podařilo přes noc. Jsem přesvědčen, že stejně častěji budou u nás, podobně jako v Německu či jinde, herci „najímáni“ na konkrétní titul, který se uvádí právě kvůli tomu určitému člověku. Divadlo hvězd, jak jsme byli často hanlivě nazýváni, totiž v praxi opravdu funguje, ať se to někomu líbí nebo ne. Například v divadle, kde hraje Kukura, je narváno a reprízy jsou vyprodané na měsíc dopředu.

V Německu a Rakousku hrajete ve filmu a v televizi... mluvíte německy?

Mluvím velmi špatně, ale když někde pracujete rok, tak si ty znalosti z gymplu přece jen rozšíříte. Hraju samozřejmě tzv. akcentové role, tedy postavy s cizím přízvukem, ovšem můj problém nebyl jazyk jako takový, spíš způsob práce. Doma se dlouho a těžce učím divadelní text, zatímco ten televizní si nadrtím do hlavy v maskérně. V Německu nebo Rakousku si ho v němčině nenadrtím.

Máte agenturu nebo manažera, který vám shání práci?

Ne. Říkávám, že jsem sám sobě ředitelem, manažerem a prokurátorem, tím posledním jsem, když zjistím, že mám binec v daních. Nezastupuje mě žádná agentura, nabídky si zvažuji sám, což samozřejmě neříkám jako návod, jen odpovídám na vaši otázku.

Nenapadlo vás učit na DAMU? Boris Rösner už pedagog je.

Napadlo a musím říct, že by mě to bavilo. Jenže nerad bych, aby mě posluchači slyšeli jen z mobilního telefonu. Dostal jsem nabídku ze soukromé herecké školy, která vznikla, ale pokud bych se rozhodl, tak pro žáky na DAMU.

Dcera Kačenka už je na gymplu, vypadá to, že by...

Ne. Nebyla nikdy herecké dítě. Adéla ji i Janečka vychovává v tom, že moje práce s sebou nese určitou výlučnost, podepisování fotek a pózování před fotografy, ale je to moje profese, která by se jich měla týkat co nejméně. Budou mít svoje zaměstnání. Pokud Kačenka bude chtít na DAMU, nezabráním jí v tom, ale upřímně jsem rád, že ji to ani ve snu nenapadlo.

Jak dlouho jste ženatý a kdy jste se seznámil s Andreou, které vy jediný říkáte Adélko?

Letos devatenáct let. Když jsme se seznámili, byla Adélka ještě na gymplu.

A vy na JAMU. Vzpomínáte někdy?

No jistě! Brno na konci šedesátých let bylo pro mě, „venkovana“ z Pardubic, nejkrásnější město na světě. Studentský život tam tepal opravdu naplno, měli jsme tisíce průšvihů, žili jsme naprosto bezstarostně. A navíc jsem jednou potkal Adélku, kamarádila se se Stáňou Skopalovou, později Polívkovou, já s Bolkem. Na výlety jsme chodili do líšeňského údolí, po šesti letech jsme se vzali. Bolek mě v počtu životních partnerek předstihl.

Když má průšvihy herec, prosím, ale jak jste se zkrotil do role ředitele Nadace Film festival Karlovy Vary?

Člověk se chová v sedmačtyřiceti jinak než ve dvaceti. Už jsem měl párkrát v životě důvod se zastavit a říct si, co dál. Netvrdím, že jsem zmoudřel, ale čas mě naučil odepsat v určitých situacích emoce a vážit si rozumu. Pokud jde o moje prezidentství: přišli za mnou ve chvíli, kdy prezidentskou funkci nikdo nechtěl, a já se tomu nedivím, je to čistá úředničina. Když si teď téměř denně kvůli Nadaci beru oblek a kravatu, děti se smějí, že si táta zase obléká montérky. Sháníte sponzory, jednáte s ministerstvy, slyšíte sliby, které se pak neuskuteční.

Jak poznáte, že jste v rozhodování právě nešlápl vedle?

Před kamerou jsem herec první klapky. Ta bývá nejlepší. Taky při jednáních většinou brzy poznám, jestli je korektní nebo jde o pózu.

Proč jste se vlastně při té spoustě práce na tuhle funkci dal?

Kdyby se vloni neuskutečnil dvacátý devátý ročník, Varům by se odebrala licence festivalu kategorie A. To mi jen kvůli penězům přišlo nesmyslné. Vstupujeme do roku, kdy se má konat třicátý ročník, je padesát let od konce druhé světové války a celý svět slaví sté výročí vzniku kinematografie. Myslím, že taky náš stát a naše filmy by se měly při této příležitosti důstojně prezentovat.

Kam vedly vaše první prezidentské kroky?

Do Moskvy. Pro dohodu o nové podobě našeho a moskevského festivalu, které se dřív střídaly. A v lednu jedu do Los Angeles pro filmy a zajímavé hosty.

A nechtěl byste být prezident jako... jako třeba Reagan?

Děkuji. Neměnil bych.

Zdroj: vlasta.cz časopis Vlasta

Související články