Jak dlouho se vy dva vlastně znáte?

Hana Zagorová: Od mého prvního kroku v Praze. Bylo to v roce 1969, já se setkala s kapelou Sodoma-Gomora, kde zpíval Viktor Sodoma a Jiří Štědroň. A v ní hrál na basovou kytaru právě Karel Vágner.
Karel Vágner: Ale kdepak, to nebylo naše první setkání. Jako student konzervatoře jsem byl se skupinou Pastýři na koncertu v Plzni. Řekli nám, že si s námi přijde zazpívat nějaká zpěvačka z Ostravy. Na místo srazu přišla útlá dívenka s šatičkami na ramínka a s vysokou teplotou. Poslali jsme ji tenkrát domů. Jo, jmenovala se Hana Zagorová.

Zdroj: Youtube

Jaký jste na sebe udělali první dojem?

Karel Vágner: Líbila se mi. Měla dlouhý nohy a takový neobvyklý úsměv.
Hana Zagorová: Vůbec žádný. Nepamatuji si ho, zřejmě jsem tehdy opravdu měla vysokou horečku. Ale později už jsem si ho zapamatovala, protože jsme se setkali snad v každé kapele. Třeba tehdy, když jsem přišla zpívat k Evě Pilarové. U ní hrál Karel taky.
Karel Vágner: A tehdy mi vlastně Hanka zachránila život.
Hana Zagorová: Tehdy jsem chtěla mít vlastní kapelu a Josef Vobruba mi poradil, ať se obrátím na Karla Vágnera. Domluvili jsme se a začali připravovat program. Devatenáctého února 1973 letěla Evina doprovodná kapela na zájezd. Ale bez Karla, protože on právě ten den začal regulérní spolupráci se mnou. To letadlo tehdy havarovalo.

Byli jste do sebe zamilovaní?

Hana Zagorová: Nevím jak Kája...
Karel Vágner: Měli jsme se rádi. A vlastně máme stále, i když dneska to je jiný vztah než zpočátku. Mám-li být upřímný, pak děkuji osudu, že jsem se setkal právě s Hankou. Když dneska znám snad všechny zpěvačky a zpěváky - při vší úctě k nim - nemohl bych s nimi pracovat. Protože pokaždé bych srovnával s Hankou a pochybuji, že s někým dalším bych si takhle rozuměl.

Byl to vždycky vztah bez krizí?

Hana Zagorová: Nebyl. Krize přijdou vždycky a nikdo se jim nevyhne.
Karel Vágner: Osobně nevěřím, když někdo řekne - tohle je můj bezvadnej kamarád, ale nic spolu nemáme a mít nebudeme. Vždycky může nastat v životě okamžik, kdy je lidem moc hezky nebo naopak strašně těžko a sblíží se daleko víc, než je obvyklé. A jsem přesvědčený, že i tak může vzniknout krásné přátelství.

Proč jste se nevzali, stejně jste většinou spolu.

Hana Zagorová: To bychom se asi zabili, na to se příliš dobře známe.
Karel Vágner: Třeba jsme to spolu právě proto tak dlouho vydrželi. Neznám žádnou další kapelu, kde by lidé spolu byli taková léta beze změn. Jistě, jsou dlouholeté orchestry, třeba Orchestr Gustava Broma, jenomže v něm se za padesát let vystřídala spousta muzikantů. U nás ke změnám takřka nedocházelo.

Co říkají vašemu vztahu vaši životní partneři?

Hana Zagorová: Můj muž má rád Karlovu rodinu a my zase nevadíme jeho ženě. Vycházíme spolu výborně a je to určitě i tím, že jsme se ženili a vdávali už jako zavedení partneři v profesi. Takže nás můj muž i Karlova žena od začátku brali jako dvojici. V profesi, samozřejmě.
Karel Vágner: Ono je to s těmi životními partnery dost složité. Když se stane, že životní partner začne zpěvačce mluvit do profese, mívá to dost špatné konce. A takových případů není málo. Je důležité, aby se odděloval pracovní a osobní život, i když oba spolu úzce souvisí. My v tomhle opravdu problémy nemáme.

A komu dáváte přednost, když je vám nejhůř?

Karel Vágner: Snad se na mě moje žena neurazí, ale když se mi něco stane, hned to řeknu Hance. Je to tím, že jsme se poznali v těch nejnemožnějších situacích. Léta jsem jí dělal šoféra, manažera, kapelníka, skladatele, kytaristu a určitě bych přišel i na něco dalšího. Takže ji dobře znám unavenou, nemocnou, nešťastnou, ale i veselou a spokojenou. Pochybuji, že ji někdo další také tak dobře zná.
Hana Zagorová: Se mnou je to taky tak. Kája je první, komu se svěřuji.

Už vám tedy bylo nejhůř?

Karel Vágner: To se dá těžko říct, protože člověk nikdy neví, co ho potká. Měl jsem třeba před pár lety problémy, které mě mohly dost pracovně poškodit. A Hanka mi tenkrát moc pomohla.
Hana Zagorová: Já ocenila, jak se Karel zachoval po mém podpisu Několika vět. Okamžitě přemýšlel, co bude dál a jak se budu živit. Přiznám se, že tohle mě vůbec nenapadlo, nejsem žádný obchodník a tohle mi nedošlo. I když mě nikdy ani nenapadlo, že by se Karel mohl zachovat jinak.

Litujete něčeho?

Karel Vágner: Lituju. V době, kdy jsme tvrdě bojovali o své místo na slunci, Hanka skoro vůbec neodpočívala. A přitom vzhledem ke svému zdravotnímu stavu měla. Stávalo se, že jsem ji naložil do auta krátce po transfúzi a vezl ji na koncert. Odzpívala si ho a znovu jsem ji naložil a vezl domů. Jednou omdlela a já jí dal facku, protože jsem si myslel, že se to při mdlobách musí dělat. V mládí je člověk dost hloupý a neváží si zdraví, dneska už bych to nedělal.
Hana Zagorová: Já si zase vzpomínám, jak jsme jednou v noci jeli ve vlaku. Spala jsem a najednou se mnou někdo začal třást. Byl to Karel. Celý vyděšený říkal: "Písničko, mně se zdálo, že nedejcháš." Strašně jsem se tehdy lekla, ale zároveň mi bylo krásně, že o mě někdo má takový strach.

Jak vidíte svou budoucnost? Co kapela?

Karel Vágner: Naše kapela se ani po téměř dvaceti letech dnes nerozpadla. Jenom jsme se jednoho krásného dne sešli a řekli si - je nám už nějaký pátek, máme své rodiny, máme i své profese, budeme se jim věnovat a koncertování si necháme jako koníčka. Já jsem spoluzakladatelem firmy Multisonic. Je to akciová společnost.
Hana Zagorová: Skončila jsem spolupráci se Supraphonem, teď tedy budu natáčet desky u Multisonicu. Aktuálně se připravuje LP deska šansonů a CD deska profilová. Měla jsem premiéru nového pořadu Noční telefony, kde vystupuji se skupinou Poklona. Jejím vedoucím je basový kytarista Jiří Dvořák, na klávesy hraje Jiří Pešek a na druhé Linda Finková. Kytary obsluhuje Ivan Korený. Linda Finková také zpívá a Vendula Rytířová tancuje.
Karel Vágner: Tahle kapela doprovází i Standu Hložka a Lindu Finkovou v samostatných pořadech, zároveň je to základ orchestru Sonic, popřípadě orchestru Karla Vágnera, který vystupuje při větších projektech.

Takže žádné strachy z příštích let?

Karel Vágner: Pokud se bude situace vyvíjet tak, jak se vyvíjí, nebude si moci žádný zpěvák dovolit vlastní doprovodnou kapelu. Ostatně na Západě je běžné, že si zpěváci najímají muzikanty jenom na koncertní turné. Mnozí zpěváci na to doplatí, jiní zase naopak. Zkrátka bude fungovat síto - které existovalo vždycky - a já v ně věřil. Kvalita se prosadí.
Hana Zagorová: Doufám, že bude lepší sociální zabezpečení zpěváků na stáří. Dřív se často stávalo, že když přišla léta důchodu, tak zpěvák stejně musel koncertovat, protože by vůbec nevyšel s penězi. Vezměte si třeba Hanu Vítovou nebo Rudolfa Cortése, abych nejmenovala ty dosud koncertující.

Chcete ještě něco dodat závěrem?

Karel Vágner: K žádný svý ženě, k žádný partnerce jsem nikdy nebyl tak tolerantní jako k „Zagorový.“
Hana Zagorová: A já k žádnýmu svýmu partnerovi nikdy nebyla tak tolerantní jako k „Vágnerovi.“

Autor: Marie Formáčková

Zdroj: vlasta.cz časopis Vlasta

Související články