Kateřina Bohatová: Mojí nejkrásnější rolí je být ženou mému muži a maminkou našemu synovi

Po profesi zpěvačky a herečky toužila od dětství. A sen se jí splnil dokonale. Kateřina Bohatová hrála a zpívala v Národním divadle, Státní opeře i v muzikálovém Karlíně. Možná jste si jí všimli na TV obrazovkách. Teď například v novém seriálu Agrometal.

Co vám naposledy vykouzlilo úsměv na tváři?

Teprve vykouzlí… zasloužená dovolená. Mám za sebou náročnou divadelní sezonu a čekají mě ještě tři koncerty, ale pak si dopřeju odpočinek.

O jakém povolání snila malá Kačenka?

Když se ohlédnu zpět, myslím, že jsem po profesi zpěvačky a herečky podvědomě toužila už od dětství. Věčně jsem sedávala u zrcadla, hrála si na moderátorku nebo zpěvačku a přehrávala různé scénky. V obýváku jsem odsunula křesla a proměnila ho v taneční parket. Pouštěla jsem si i známé písně od skupiny ABBA nebo třeba hudbu z Draculy a Lvího krále. A co mi dnes přijde kouzelné, je, že už tenkrát se naším bytem nesly melodie třeba z Krysaře, ve kterém dnes skutečně hraji. Role Agnes je pro mě o to víc srdeční záležitostí.

Zdroj: Youtube

Kudy vedla cesta od odstrčených křesel v obýváku na pódia?

Přes Moravské divadlo v Olomouci. Tam mě jedna paní herečka připravovala na zkoušky na konzervatoř. Už na škole jsem hrála v inscenaci Ruce Venušiny v Kolowratu na scéně Národního divadla. To mi bylo šestnáct let. Spolupracovala jsem s Černým divadlem Jiřího Srnce. A pak jsem díky konkurzu získala roli v muzikálu Cats. Moje cesta tedy byla ruku v ruce se studiem a vše tak nějak přišlo hned.

Na scéně jste od roku 2005, skoro dvacet let. Na co jste nejvíc pyšná?

Možná nejvíc pyšná jsem právě na to, že se mi daří věnovat se své profesi tak aktivně po celá ta léta. Ale i když mě potkalo mnoho krásných rolí a příležitostí, z nichž mě každá nějakým způsobem obohatila a ovlivnila, tak stejně mojí nejkrásnější rolí je být ženou mému muži a maminkou našemu synovi.

Jak se za tu dobu branže změnila?

Musím říct, že významně. I když jádro našeho řemesla naštěstí zůstává: divadlo vždycky bylo, je a bude o sdílení příběhů, emocí a prožitků během představení, ten kontakt s divákem zůstává silný, jaký vždy byl. Co se ale změnilo a mění pořád, je rychlost doby. Díky médiím a nástupu sociálních sítí jsme sice lidem více na dosah, ale vše se odehrává mnohem rychleji a je důležité se v tom konzumu neztratit.

Dobrým příkladem změny jsou třeba takové castingy. Co dříve zabralo týdny i měsíce, dnes je vyřešené během několika málo dní, často i online.

Co se o uměleckém prostředí říká, a není to pravda?

Říká se, že herec má celý den čas a až večer si zajde odehrát představení. Trochu se ale zapomíná na to, že to představení se musí taky někdy nazkoušet, občas si odskočíte do dabingu, odmoderujete akci, namluvíte audioknihu, připravíte koncert, zajdete na hodiny zpěvu. Mezitím se učíte texty, noty a choreografie a věnujete se rodině…

U koho jste na konzervatoři studovala a jaká jste byla žačka?

Mými profesory na herectví byli Jana Preissová a Jaroslav Satoranský. Nemohla jsem se dostat do lepších rukou. Nikdy nepřestanu být vděčná za to, že jsem se dostala právě k nim. O mně se všeobecně ví, že jsem dříč a šprt. Takže v tomhle ohledu jsem byla absolutně bezproblémová a vzorná. Na druhou stranu musím říct, že jsem také bývala žačka hodně ustrašená. Měla jsem strach udělat chybu, trápily mě stud a tréma a na tom jsem musela hodně zapracovat.

Co vám vaši profesoři dali a čí rada byla důležitá?

Spíš než rada to byl celkový přístup mých učitelů. Laskavost, preciznost, opravdovost. To nám podprahově předali a já se snažím svou práci přesně takto dělat a vnímat.

Musela jste u některé z rolí překonat samu sebe, případně hodně dřít? Co například Anastasie z 50 odstínů?

Když už těch 50 odstínů sama zmiňujete, musím přiznat, že právě u téhle nabídky jsem musela překonat samu sebe, abych ji vůbec přijala. Neuměla jsem si představit, že by se tohle lechtivé téma přenášelo na jeviště. Nutno ovšem podotknout, že se jedná o muzikálovou parodii. Já humor miluju a dělat si legraci sama ze sebe mi opravdu nedělá problém, proto jsem nakonec nabídku Divadla Radka Brzobohatého přijala. Dnes se při představení fantasticky bavíme my i diváci. Co se týče té dřiny, vybaví se mi okamžitě přípravy muzikálu Carmen před mnoha lety. Musela jsem se naučit vzdušnou akrobacii na vertikálním laně. Větší fušku jsem v životě nezažila. Ovšem ten pocit, když to najednou dokážete a při každém představení pak s lehkostí zvládáte, je k nezaplacení.

Hrajete raději kladné, nebo záporné role, komediální, nebo dramatické?

Rozhodně komediální, u nich potom nezáleží na tom, jestli jsou kladné, nebo záporné.

Jaký muzikál či divadelní hra jsou vaše oblíbené? Ale co třeba knihy, máte svoje srdcovky?

Od svých šestnácti let, kdy jsem objevila Malého prince, jsem jeho velkou milovnicí a dnes můžu říct i sběratelkou. Mám doma v knihovně nejrůznější vydání. Je mi ctí být součástí recitálu právě k Malému princi po boku Honzíka Ciny a pracovat se skladatelem Kryštofem Markem. To je další příklad splněného snu.

Vaše písnička Vztekám vznikla jako terapie proti vzteku. Co vás spolehlivě rozvzteká a jak se vám daří s tím pracovat?

U mě je jednoznačně spouštěčem vzteku únava a časový pres. A že o ty v mém oboru není nouze. Tak mám o zábavu postaráno. Ale teď vážně. Vztek je emoce jako každá jiná. Hlavní je nevnímat ji negativně a pracovat s ní, přesně jak říkáte. Myslím, že je důležité definovat zdroj naštvání nebo traumatu a obrátit to v něco pozitivního nebo kreativního. Osvobodit se od té tíhy.

V současné době vás bylo možné vidět v seriálu Agrometal. O jaký projekt se jedná a jaká je vaše role v něm?

Jde o osmidílnou komediální sérii v režii Karla Janáka. Moje role Stáni je trochu ztřeštěná a zábavná. Stáňa je milé děvče, co touží po partnerovi za každou cenu.

Zdroj: Youtube

Její cesta za vysněným cílem je trochu svérázná. Patří k tomu i styl jejího oblékání, způsob vyjadřování a velká dávka urputnosti. Nad nabídkou jsem ani vteřinu neváhala. Humorem nabitá atmosféra v kombinaci se silným hereckým obsazením pod taktovkou uznávaného režiséra nám zařídily báječné léto mimo šrumec velkoměsta.

Jste maminkou malého syna, změnilo vás mateřství? Musela jste se jako máma něčeho vzdát v práci?

Těžko bychom asi hledali ženu, kterou mateřství nezmění. Po pracovní stránce člověk musí dobře organizovat čas. Jako hlavní změnu vnímám to, že se mi nedostává času sama pro sebe. Ale mít krásnou rodinu a mít práci, která vás baví a naplňuje, za to stojí.

A to se vám povedlo.

Miluju sledovat syna, jak spokojeně usíná, nebo s ním vést rozhovory plné otázek, smíchu a uvědomění, baví mě jeho elán, radost ze života, nadšení a způsob přemýšlení.

Vyšla vám kariéra i rodina. Ještě nějaké sny?

Všechno, co se v tuhle chvíli děje, bylo dříve v mých snech. Takže tam asi nějaký talent na plnění snů bude. Ale neberu to jako samozřejmost a nepřestávám být vděčná. Miluju život. Mám štěstí na lidi kolem. A když je potřeba, tak zaberu, zapracuju.

Čeho si na sobě nejvíc vážíte, a na čem byste naopak chtěla ještě zapracovat?

Možná právě ta potřeba neustále něco zlepšovat nebo na něčem pracovat je to, co mě posouvá dál a co dává mému životu tempo a smysl. Jsem precizní, zodpovědná a spolehlivá. Tedy co se práce týče. V životě a v rodině jde podle mě o jednu jedinou věc – a to, být milující. A přesně taková se snažím být pro svou rodinu a přátele.