Kateřino, jsme na vyhlášení Cen Anděl mezi zdravotníky. Za co nejvíce vy vděčíte zdravotníkům?

Bylo toho hodně. Byly to věci až na hranici života, někdy až za hranicí. Třeba slepé střevo za pět minut dvanáct, všelijaké chirurgické zákroky, a teď nemyslím jen ty plastické. Především jsem vděčná za milý přístup a za péči. Už jsem ve věku, kdy inklinuji k prevenci. Takže i nepříjemná vyšetření se díky přístupu zdravotnického personálu dají zvládnout lépe.

Zdroj: VLM

Dokázala byste poskytnout první pomoc?

Přiznám se, že jsem prošla kurzem, takže bych to umět měla. Mám v paměti, jak postupovat, co neudělat, jak sebe ochránit. Otázkou ale je, kdyby se člověk do nějaké nepříjemné situace skutečně dostal a byl by nucen jednat, jak by ve finále reagoval… Věřím ale, že bych to zvládla.

Nedávno jste se stala babičkou. Jak si tuto novou roli užíváte?

Užívám si to úplně nejvíc, protože vnučce jsou čtyři měsíce a je to nádherný věk. Však to znáte, jste také máma. Každý měsíc je krásný. Každý týden se něco mění, vyvíjí a je to krása.

Jste hlídací babička, která vezme kočárek ven, aby se mohla dcera třeba vyspat?

S velkou radostí. Ráda jezdím s kočárkem. Zatím je to na hodinku, na dvě. Dcera je super matka, stará se intenzivně od rána do večera.

Až bude vnoučátko starší a bude vám říkat babičko, nebude vám to vadit? Některé ženy mají problém s touto životní fází.

Už to tak je a já to pojímám dost tradičně. Stejně jako jsem byla pro své děti vždycky maminka, neříkaly mi křestním jménem, tak ani tady to nebude jinak.

Autor: Lucie Šaléová

Zdroj: vlasta.cz

Související články