Pociťujete svůj věk i na práci? Například na rolích, které dostáváte, či přístupu režisérů?
Vnímám, že role, které dostávám, se mění. A určitě je to i věkem. Abych ve čtyřiceti hrála diblíka nebo naivku, to už úplně nejde. Je přirozené, že jak člověk stárne, dostává se do těch silnějších postav. Jsem za to ráda. Prognovali mi, že budu hrát naivní princezny, ale já mám v sobě i kus pořádného rebela, takže jsem se zabejčila a princezny dlouho odmítala. Kývla jsem jen na dvě pohádky a jedna z toho byla dost netradiční a vzdorovitá. Hrála jsem princeznu, která si postavila hlavu a utekla z domu, protože si odmítla vzít za muže toho, koho jí rodiče vybrali. Celkově mám radši vyspělejší role, které se nevzdávají.
Jste i v soukromí ta silná žena, která se o sebe dokáže postarat?
Myslím si, že ano. Svědčí o tom i to, že žiji téměř od šestnácti let sama. Záhy jsem si začala vydělávat a postavila se na vlastní nohy. Zvládla jsem spoustu věcí. Cestovala jsem a i kariéru jsem si managerovala sama. Možná na to nevypadám a spousta lidí by mě na to netipovala, ale jsem člověk, který se nevzdává a umí si jít za svým.
Právě že spousta lidí vás má za takovou tu éterickou a něžnou vílu…
Je to tak, ale já trošku klamu tělem. Kdyby mě lidé znali víc, vědí, že mám i prudkou povahu. Určitě je to i tím, že jsem narozena ve znamení Býka a ten si jde usilovně za svým a dokáže vytrvat. Hodně mi to pomáhá v kariéře. I když mám občas pocit, že to nejde dobrým směrem, osvědčilo se mi u věcí vydržet a následovat srdce. Baví mě poslouchat intuici a prosadit si věci třeba i proti vůli ostatních.
Máte sny, za kterými si jdete?
Konkrétní sny nemám a spíš teď nechávám věci plynout. Prostě se učím více životu oddat a čekám, co přijde. Prostě zůstávat více v klidu, kdy vám právě intuice napoví, do čeho se pustit. Dříve jsem byla víc zaťatá a měla tendence furt něco vymýšlet, co všechno bych měla dělat, což je taky extrém. Rozhodně to ale neznamená, že sedím doma se založenýma rukama a nic nedělám. Jsem člověk, který potřebuje být v životě aktivní. Kromě práce si ráda prohlubuji znalosti ve studiu jazyků nebo navštěvuji různé herecké kurzy. Stále se snažím učit a zdokonalovat. To mi pak přináší další podněty a nová setkání.
A co vaše zahraniční kariéra?
To je věc, o kterou se pokouším už velmi dlouho, snad od svých dvaceti. Nějaké castingy díky mým skvělým agentům vyšly, ale v posledních čtyřech letech se nedaří. Nevzdávám to, ale také se na to neupínám… Motivaci k tomu, to pořád zkoušet, zatím mám.
Nezažila jste moment, kdy byste si řekla „dost, už toho mám plné zuby“?
Kdysi jsem jeden takový moment měla. Vracela jsem se z nějakého natáčení, kde byla taková parta, že člověk neměl pocit, že by si to sedlo. Říkala jsem si, že už se na to vyprdnu a půjdu raději někam učit. Opravdu jsem se naštvala. A v ten moment přišel casting, zahraniční a krásný. Tu práci jsem nakonec nedostala, ale o to nejde. I ten casting mě dokázal nabudit. Stačil pocit, že někde tam venku ty hezké role jsou. To třeba lidé také tolik nevědí, že za hereckou profesí je častokrát i odmítnutí, protože na jednu roli je dlouhá řada.
Ale v Čechách už vám režiséři šijí role na míru. Nebo i tady chodíte na filmové castingy?
Je pravda, že mi občas nabídnou roli přímo, ale je to zřídkakdy. Na konkurzy tedy chodím jako každý jiný. Zkouší se tam vzájemná chemie mezi herci – jestli si budou sedět, jak spolu budou vypadat a zda to bude lákavé pro diváky. Případně tam dostaneme i protiúkol. To mi imponuje a baví, ty vody, které ještě nejsou probádané.
Už vám někdo nabídl roli starší paní či babičky?
Ještě v tom věku nejsem, takže ne. Zatím si užívám role zralých žen ve středním věku. Ale je pravda, že ty přechody nejsou jednoduché. Ženy to mají v tomhle ohledu těžší. Dlouho mohou vypadat jako holčička a je složitější se přehrát do starších rolí. To si pak člověk na některé věci musí zkrátka počkat.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
