Pamatujete si, jak dlouho hrajete v Ulici?
To jste mě zaskočila. Podle mě 15 nebo 16 let.
Vaše postava Kryštofa Marečka už prošla mnohými situacemi. Bude mít teď na chvíli klid?
Doufám, že ne. Aby to bylo o něčem. Nechci klid.
U vás v ději teď probíhá rozvod, zažil jste něco takového na vlastní kůži?
Díky bohu ne. Jsem s jednou ženskou 25 let a doufám, že to bude i tak dál.
Máte nějaký recept, jak udržet dlouholeté partnerství?
Ten je snad jediný, a to je být často odloučení. Dlouho jsem byl v divadle v Ústí nad Labem nebo v Brně, dlouho jsem jezdil po štacích. Ale když jsem byl doma, tak jsme si to užili. Teď už ale jsme starší, nikam nejezdím, tak jsme rádi, že jsme spolu. To bych tak viděl jako jediný recept. A pak ještě tolerance, ta tam je důležitá.
Vzpomněla jsem si na slova pana Svěráka ve filmu Vratné lahve, kde o sobě říkal, že je vítací typ. Proto nejdřív musí odejít, aby se pak mohl vítat.
To mě nenapadlo. Jo, tak jsem vítací typ. To je hezké.
Co děláte ve volném čase, když zrovna netočíte nebo nehrajete divadlo?
Mám spoustu aktivit. Hodně chalupařím, miluji zahradu. Sportuji, jezdím rád na motorce, to o mně všichni ví, už jsem to hodně říkal. Teď se třeba učím arabsky.
Proč zrovna arabsky?
Jsem katolík, takže to není kvůli víře. Koukal jsem se před dvěma lety na Faudu a moje žena zrovna zařizovala pro rodinu jazykovou aplikaci. Tak jsem si říkal, že bych zkusil tu hebrejštinu. V té Faudě je to hrozně uchrochtaný jazyk, ty postavy přechází do té arabštiny a ta se mi líbila. Řekl jsem si, že to zkusím. Nejdřív jsem si myslel, že je to úplný nesmysl, ale chytlo mě to fakt mě to baví.
Kolik jazyků ještě umíte?
Moc ne. Umím anglicky, to se domluvím. Mluvíval jsem velmi dobře, ale bohužel za dvacet let u českého divadla tu hlavu zaměstnávám něčím jiným, málo mluvím. Rozumím úplně všemu, ale ta konverzace vázne. Kdybych jel někam na 14 dní, tak se rozmluvím. Pak jsem maturoval z francouzštiny. A pak ještě trošku srbsky, ale to už je opravdu marné.
Autor: Lucie Šaléová