Zdroj: Gabriela Homolová
Lucie Křížková: Děti jsou mým hnacím motorem, nedovolí mi, abych se litovala
Před dvaceti lety vyhrála titul Miss ČR. Spolupracuje s charitou, moderuje oblíbený televizní pořad. Vdala se, porodila dvě děti, začala se otužovat a učit se čelit životním výzvám a karambolům. Zdá se, že to zvládá obdivuhodně. Hlavu nesklopila, ale zvedla nahoru.
Před pár dny jsem viděla fotku, na které jste naložená ve studené vodě v dřevěném sudu. Kdy jste s otužováním začala?
Asi před třemi lety jsme měli v Sama doma jako hosta jednu ženu, která zapáleně mluvila o Wim Hofově metodě (metoda na podporu imunity prostřednictvím chladu a dýchání, pozn. aut.) a o benefitech, které otužování přináší. Tak jsem si říkala, to je dobrý, je to zadarmo, to bych mohla zkusit. Byl začátek listopadu, tak jsem se tehdy v přímém vstupu vyhecovala a řekla kolegyni Stáně Lekešové, pojď, půjdeme se po vysílání vykoupat. Samozřejmě, že jsme nešly. Já si ten závazek ale vzala k srdci a pustila se do toho. Bez speciální přípravy a tréninku, což není ideální. Teprve zpětně jsem začala zjišťovat, jak se má správně otužovat.
Měla jste nějakého parťáka, který vás podpořil?
Manžela. Hned na první ponor šel se mnou, protože říkal, že mě v tom samotnou nenechá.
Jak často se otužujete?
Ideální je, když máte nějaké jezírko nebo rybníček poblíž, kde se dá v zimě vysekat díra do ledu. Letos ale ještě pořádně led nebyl, ale loni a předloni se nám podařilo několik krásných koupaček ve vysekaných dírách. Jinak mám na zahradě sud, který je určený primárně na dešťovou vodu. Na jaře a v létě je pod okapem, a když přijde zima, přesunu ho blíž ke dveřím, omyju ho a napustím čistou vodou.
Jak dlouho v něm vydržíte?
Začínám zhruba v listopadu, když má voda asi osm stupňů, to jde, tak to jsem v sudu třeba čtyři minuty. Teď, když má voda jeden stupeň, tak to moc nepřeháním a zvládnu třeba dvě minuty.
Vedete k otužování i děti? Rovnou do sudu?
Ne, to ne. Spíše je otužuji vzduchem. Moc je nenabaluji, nemáme doma přetopeno, a někdy vyběhneme všichni bosí do sněhu.
Jaké byly vaše první pocity, když jste do ledové vody vlezla?
No, nejdřív se mi moc nechtělo, ale tyhle pocity mám i po třech letech. Ten začátek před ponorem není zrovna příjemný, ale pak ty příjemné pocity přijdou. Pořád se překonávám, důležité je o tom moc nepřemýšlet, prostě do toho sudu hupsnu, nádech, výdech, ponořím se.
Jste díky otužování zdravější?
Já nikdy nebyla moc nemocná, ale jsem asi odolnější.
Co vás na tom přitahuje nejvíc?
Umím pracovat s chladem, takže ho dokážu zpracovat, už nechodím tak schoulená, když je zima. Za největší benefit ale považuji to, že si každý den dokazuji, že mám silnou vůli a že dělám něco, co pro mě není komfortní. Získala jsem zároveň pocit, že dokážu líp zvládat nepohodlí. A zvedá to náladu. Endorfiny, které se vyplaví, to je nádhera.
Už je to dvacet let, co jste vyhrála Miss České republiky, to je dlouhá doba. Kdybyste se v čase mohla vrátit, udělala byste něco jinak?
Věřím tomu, že když člověk dělá nějaké chyby, tak je fajn se z nich poučit. Myslím si ale, že kdybych pár věcí udělala jinak, tak by to asi nebylo na škodu. Ale snažím se v tom nevrtat.
Je asi normální nabít si někdy nos…
Přesně tak. Říkám to i synovi, když udělá nějakou chybu ve škole. Udělal jsi ji, ale důležité je zapamatovat si ji a příště ji neudělat znova. Cenná rada do života. Udělám chybu, namelu si, ale poučím se z ní.
Momentálně jste s dětmi sama, protože manžel je ve vězení. Kdo vám pomáhá?
Jsem ráda, že mám děti. Kdybych je neměla, možná bych tu situaci nezvládala tak, jak ji zvládám teď. Děti jsou mým hnacím motorem a ani mi nedovolí, abych se litovala nebo abych přemýšlela o tom, jak to bude, jak to zvládneme. Dělám vše pro to, aby byly děti spokojené.
Tyhle věci člověka poznamenají, vy jste ale hlavu nesklonila, dokonce jste se stala součástí kolekce Girl Power, která oslavuje sílu žen a vzájemnou podporu.
Ženy by se měly vzájemně rozhodně podporovat. Já se to snažím dělat a naštěstí mám ve svém okolí dost žen, které mi taky hodně pomáhají a dávají mi sílu. Na druhou stranu, jestli někdo dokáže ublížit, je to zase jiná žena. Ale takové v mém blízkém okolí nejsou, ty, co ubližují, jsou na sociálních sítích.
Rozplakaly vás někdy?
To ne, už mi bude skoro čtyřicet, v tomto směru jsem rozumná, ale mrzí mě to. Nechápu, že některé ženy a matky dokážou být tak zlé. Říkám si proč a přemýšlím, jaký asi mají život, co jim to přináší.
Manžel je ve vězení už rok a půl, ztratila jste kvůli tomu nějaké přátele?
Vůbec ne. To mě taky v naší situaci drží nahoře. Všichni naši blízcí i ti vzdálenější znají naše příběhy, znají manžela, znají mě a vědí, jaké máme životní poměry. A všichni nás podporují. Když to srovnám s příběhy ostatních žen, jejichž manželé jsou třeba také ve vězení, tak musím říct, že nikdo z manželových přátel se k němu neotočil zády. David udělal chybu, teď za ni pyká, ale neudělal chybu záměrně a úmyslně, aby se na úkor někoho obohatil nebo někoho poškodil. Takže to je pro nás velká podpora. Kdyby na něj všichni plivali špínu, asi by to bylo těžší.
Když na vás padne splín, mluvíte o svých pocitech s někým?
Splín na mě padá často, když jsem sama v našem domě. Ale nejsem člověk, který by chtěl na někoho chrlit svoje problémy bez toho, aniž by věděl, zda o to ten druhý stojí. Nemám zase tak velké problémy, abych musela mít svěšenou hlavu a vzdychat, že se máme špatně. To ne, protože jsou horší věci, takže my se máme vlastně dobře. Máme zdravé děti, máme se rádi, a to je nejdůležitější.
Jak často se vídáte?
Obecně mají všichni povolené tři hodiny měsíčně, buď jednou na tři hodiny, nebo dvakrát na hodinu a půl. Můžu jít sama nebo s dětmi. Tři hodiny měsíčně a nemůžete se ani pořádně obejmout, dát si pusu. Bohužel jsem dost zklamaná z toho, jak české vězeňství funguje. Ale to teď nechci rozebírat.
Dobře, pojďme jinam. Deset let moderujete pořad Sama doma, byly začátky náročné?
Moderovala jsem už dřív, v devatenácti jsem začínala jako Rosnička. Když jsem pak dostala nabídku moderovat Sama doma, bylo to naprosto něco nového, nová disciplína, kterou se člověk musí naučit. Nervozita mě svazovala a svazovalo mě i to, že jsem byla po mateřské, synovi byl rok a jak každá máma ví, když je doma s dítětem, ztrácí sociální kontakt a dříve nabyté vyjadřovací schopnosti. Dostat se z toho nebylo jednoduché, ale naštěstí jsem nastupovala po bok Stáni Lekešové a věděla jsem, že když bych neřekla á ani bé, ona mě zachrání.
Živé vysílání je asi trochu adrenalin.
Pořád je to pro mě adrenalin, ale už nejsem tak nervózní, jako jsem bývala. Když jsem slyšela znělku, měla jsem mžitky před očima a myslela jsem, že omdlím. To teď už nemám. Před pár lety nervozitu vystřídala radost. Já se opravdu do práce těším a těším se i na naše hosty. Samozřejmě nějaké komplikace můžou přijít.
Máte na mysli třeba okno?
Třeba. Kolikrát jsem si myslela, že jsem perfektně připravená, a najednou okno. A my tam nemáme čtecí zařízení.
Někdy se stane, že tam jsem jen já. A já chybu, když se stane, nehodím za hlavu, ale celou dobu, kdy si pak povídám s hostem, tak se k ní v hlavě vracím. Takže stále je co zlepšovat.
Bylo těžké vrátit se k moderování po smrti Stáni Lekešové? Nemít ji po boku?
Moderovaly jsme spolu asi šest let, takže to byla dlouhá doba. Když slyším její jméno, vybavím si její laskavost, bezprostřednost a profesionalitu. Několikrát se nám stalo ve studiu, že ji někdo rozesmál, tak se smála a nebyla k zastavení. I když jsme měli scénář, nakazila smíchem další hosty. To byly milé chvíle a moc na ni vzpomínám. Teď je po mém boku Bára Černošková. Mám na úžasné kolegyně štěstí.
Máte nějaká oblíbená témata, která jsou vám bližší?
Mám spíše neoblíbená témata, třeba finanční a právní.
Takže si s kolegyní střihnete, na kterou padnou finance?
To zrovna ne, ale tak nějak to promyslíme, abychom se v tom aspoň vystřídaly.
Překvapí vás někdy nějaký host?
Jsem vždycky nadšená, když máme ve studiu nějaké mé oblíbence z řad zpěváků nebo herců. Třeba Richard Krajčo, Tomáš Klus, Jindra Polák, Jaroslav Plesl, tak to je pak paráda. Někdy je s hosty ale problém, když se během zkoušky před hlavním vysíláním vypovídají a pak se rozsvítí kamera a host odpovídá jen ano, ne, protože má pocit, že už přece všechno řekl a nebude to opakovat. Nebo ho sváže nervozita. Špatně se to dopředu odhaduje.
Zmínila jste právnická témata, která vás nebaví, ale vystudovala jste práva a politologii. Chtěla jste se tomu věnovat?
Politologie mě hodně bavila. Přemýšlela jsem, že by se mi možná líbilo jít touto cestou.
Máte dvouletou zkušenost s politikou, kdy jste byla asistentkou poslance Ivana Fuksy, později ministra zemědělství.
Bylo zajímavé vidět zákulisí politiky a byl to zážitek. Dostala jsem se do Poslanecké sněmovny, viděla jsem, jak to tam chodí, a sledovala jsem všechno z první ruky. Viděla jsem vrcholnou politiku, a to byl asi důvod, proč jsem si řekla, že takhle ne.
Byla jste rozčarovaná?
No, spíše mě to utvrdilo v tom, že politické ambice, o kterých jsem uvažovala, nejsou nic pro mě. Všechno je ale tak, jak je, kdybych tam zůstala, asi bych nikdy nemoderovala Sama doma.
Může vůbec klasická televize ještě konkurovat moderním technologiím?
Myslím, že ano. Spousta lidí televizi nemá, ale spousta ji má a považují ji za něco, co stmeluje rodinu.
Vy jste nadšená uživatelka sociálních sítí. Baví vás to, nebo to berete jako zdroj obživy či možnost oslovovat lidi?
Všechno dohromady. Myslím, že kdyby mě instagram neživil, tak na něm tak aktivní asi nejsem. Mám ho od roku 2015 a primárně jsem si ho zřídila proto, že když budu chtít něco oznámit veřejně, udělám to jeho prostřednictvím, kde bude text, který je pravdivý a není nijak zkreslený. Pak se začaly nabalovat nabídky na spolupráci, tak jsem si říkala, že to může být dobrá forma přivýdělku. A stalo se to, že mě teď primárně živí. V době covidu mě mimochodem zachránil.
Možná i teď, když je manžel pryč a máte de facto jen jeden příjem.
To rozhodně. Jsem ráda za Sama doma, ale já bych to jinak finančně asi nezvládla. Nerada si půjčuji. Vím, že kdybych byla v průšvihu, tak mám kamarády, o které se můžu opřít, ale zatím se to neděje a jsem pyšná, že to zvládám a utáhnu sama. Jsem teď vlastně samoživitelka. Jsem pyšná, že jsem mohla vzít v létě děti k moři, i díky svým podporovatelům na instagramu, a poděkovala jsem jim za to. Bez nich bychom k moři jet nemohli.
Musela jste něco ve výchově či organizaci změnit, když tam teď táta není?
Ani moc ne, i když byl manžel na svobodě, byl často pryč. Byla jsem to já, kdo držel hlavní pravidla, kolem kterých se vše točilo. Ale často si postesknu, že kdyby tam byl, mohla bych mít třeba víc času sama pro sebe. Někdy se prostě stane, že jsou děti na druhé koleji, a mně je to líto, že tam není druhý rodič, který by jim věnoval pozornost, když já nemůžu. Musím taky vařit, starat se o domácnost, pracovat.
Manžel s vámi sice není, ale napsal ve vězení knížku příběhů pro syna Plavba snů, kterou dokonce ilustroval. Překvapil vás tím, nebo jste o jeho talentu věděla?
Věděla jsem, že sklony k tomu má, jeho dědeček byl malíř, který maloval pro potěšení. Doma ale nekreslil, geny se projevily až tam. Poslala jsem mu jen nějaké knihy, kde byly základy techniky. A pokud jde o psaní, já každý večer dětem čtu, tak jsem mu říkala, jestli by nemohl napsat nějaký příběh pro děti. Začal psát do sešitu a pak mi to poslal. Hned mě napadlo, že by se to mohlo vydat. Syna to nadchlo, protože je hlavní hrdina, ale já jsem navrhla, že když se tam doplní nějaké zeměpisné a přírodovědné věci, může to mít přesah a edukativní charakter i pro další děti, které nemají ponětí o jachtaření.
Ale radost vám to udělalo i z jiného důvodu…
Když to psal, tak se něčím zaměstnal, nad něčím přemýšlel. Nadchnul se i on, protože věděl, že dělá něco, co má nějakou hodnotu. Tam nejvíc člověka ubíjí to, že si přijde naprosto zbytečný.
Dojalo vás to?
Když jsem četla první verzi, tak to mnohokrát musel číst syn Davídek, protože jsem brečela. Byla tam spousta okamžiků, které se mi vracely, protože jsme je spolu zažili.
A co máte v plánu v nejbližší době?
Těšíme se moc na lyže, pracovního mě nic zvláštního nečeká. A těšíme se na tátu.
LUCIE KŘÍŽKOVÁ (38)
- Narodila se jako Lucie Váchová v Příbrami, kde absolvovala gymnázium.
- Vystudovala politologii na FF ZČU v Plzni a právo na právnické fakultě tamtéž.
- Dvanáct let se věnovala sportovní gymnastice v Příbrami, v dětství hrála na klavír, zpívala a dělala atletiku.
- V roce 2003 získala titul Miss České republiky. Stala se první vicemiss World Sports, což je sportovní soutěž účastnic Miss World.
- V roce 2005 vyhrála v USA v Miami soutěž World Beauty Championship.
- Od roku 2013 moderuje televizní magazín Sama doma v ČT a různé společenské akce, věnovala se také modelingu.
ZDROJ: časopis Vlasta
