Když jsem se zmínila, že chystám rozhovor se sexuologem, přátelé mě nabádali, ať se zeptám, jak to vyladit, když chce ve vztahu jeden sex hodně a druhý málo. Překvapuje vás to?

Ani ne. Tohle je v partnerství častý problém.

Co takovým „nevyrovnaným“ párům radíte?

Jestli tohle bude číst nějaká sexuální koučka nebo kouč, tak si řekne, ejhle, tohle je přesně parketa pro mě. A já říkám, proč ne, je totiž celkem jedno, zda s takovým párem pracuje psychoterapeut, psycholog, sexuolog, psychiatr anebo ten sexuální kouč. My všichni totiž lidem vysvětlíme, že je třeba najít střed, který bude vyhovovat oběma stranám. Protože málokdy se sejdou dva lidé takoví, aby jim vyhovovalo úplně všechno stejně.

Zdroj: Youtube

Což se netýká jen sexuality.

No právě. Na druhou stranu je velmi důležité vzít vážně fakt, že pro někoho je sexualita skutečně prioritní a pro jiného třeba až na druhém třetím místě. Někde na chvíli převezmou prvenství děti, jinde kariéra, může to být cokoliv. Je proto dobré vždycky hovořit s oběma, zjistit, v čem je vlastně problém. Ideálně právě za přítomnosti někoho nestranného, protože když si postěžujete doma, může to být vnímáno jako kritika. Tak nechť padá na hlavu někoho nezaujatého, v mém případě sexuologa. Já všechny ty nepříjemné dotazy a poznámky a stesky unesu. Tohle je totiž zrovna moc hezká práce, protože většinou se to podaří dobře vyladit.

Jak takové vyladění probíhá?

V každém případě se dotýkáme i takových témat, která partneři třeba vůbec nejsou schopní jeden druhému říci. V takovém případě nastupují jednoduché a léty osvědčené pomůcky. Radím lidem, vezměte tužku a papír a sepište si ty nejdůležitější věci. Kolikrát byste chtěli sex, kde byste ten sex chtěli mít, co byste při něm chtěli dělat, jaký erotický dárek byste chtěli dostat, co vám na partnerovi či partnerce vadí a tak podobně. Poctivě si na všechno odpovězte a pak si ty papíry vyměňte a uvidíte, kde se potkáte.

Neřešíme tedy to, co nás rozděluje, ale zkoušíme se potkat ve společných touhách?

Přesně. Ony na to dokonce existují dotazníky manželské kompatibility a tak podobně. Jde zkrátka o to, že byste třeba možná rádi něco zkusili, nějaký experiment, ale bojíte se nebo stydíte se o tom mluvit. Díky dotazníku možná zjistíte, že toužíte po podobných zážitcích.

Mně se zdá, že v těchto případech fungujete spíš jako mentor než lékař.

Možná trochu ano.

Vířivka, romantický víkend, krajkové prádlo, svíčky… To jsou typické rekvizity lifestylových článků na téma restart manželské touhy. Teď vážně, pane doktore, opravdu je to tak banální a jednoduché?

Svým způsobem ano. Ono je to totiž celé hlavně o komunikaci v páru, což jsem jinými slovy říkal před chvílí. Plus je třeba občas rozstřelit stereotypy, což platí samozřejmě nejen pro sexuální život. Je velmi důležité si občas říct, tak a tentokrát to bude jinak. Stačí jenom trošku a uvidíte že to, co se vám zdá banální, skutečně funguje.

A co argument, že času je málo, úkolů moc?

Jsem si toho vědom. Zvlášť, když máte malé děti, je těžké najít si čas pro sebe. Pokud nepomohou prarodiče, udělejte si aspoň výlet, abyste se dostali do jiného prostředí, něco změnili. Pracovně hodně exponovaným párům zase radím, když to nejde jinak, stanovte si termín, kdy budete mít oba čas. Klidně s diářem v ruce, ať víte, kdy tady budete pouze jeden pro druhého. Nakonec to nemusí vyjít, ale je to pořád lepší než pomalé odcizování se.

Co dělat v případech, kdy oba chtějí, diář souhlasí, ale tělo stávkuje? Muži mají pro tyto případy Viagru a podobné preparáty. Pro ženy, pokud vím nic takového neexistuje. Čím to je? Nejsme snad pro farmaceutický průmysl dostatečně zajímavá cílová skupina?

Naopak, já si myslím, že ženy jsou velmi zajímavá skupina, a jistěže nejen pro vědce. Ale problém je v tom, že vaše sexualita je složitější než mužská. Omlouvám se za ten příměr, ale u mužů je to otázka mechaniky. Tam primárně potřebujeme dosáhnout erekce naplněním kavernózních tělísek, což jsme schopni zvládnout medikamenty. Pokud bychom se u žen bavili pouze o penetraci, bylo by to také jednoduché. Jenže tam vstupují do hry další aspekty. Včetně toho psychického, který je pro fyzické uspokojení nesmírně důležitý.

Dalo by se říci, že u ženy prochází láska srdcem. Takže možná bude řešení vymyslet další pilulku pro muže, která je naučí vnímat víc ženskou duši?

S tím souhlasím a píšu si, že vědcům a sexuologům přibyl další domácí úkol.

Říká se, že na gynekologii a sexuologii se nejvíc řeší dvě otázky. A to, jak početí zabránit, a jak početí vyvolat. Souhlasíte?

Když se vrátím do mých začátků, otázka „dostala jsi to?“ byla vyslovována mužem spíš s obavou. V současné době je to častěji s nadějí v hlase, protože neplodných párů přibývá. Muže je velmi jednoduché vyšetřit a relativně brzy máme výsledek spermiogramu. Když se to udělá dobře, jsme už za hodinu schopni říci, tento muž je, či není plodný. Je to rychlé a jednoduché. Pokud se ovšem objeví problém, tak se u muže léčí daleko komplikovaněji než u ženy, kde je tomu přesně naopak. Obtížná a pro ženu někdy až úmorná diagnostika, zato široké a poměrně úspěšné možnosti terapie.

Co je pravdy na historkách o párech, kterým se nedaří počít, protože nevědí, jak na to? Člověk má přece rozmnožovací pud, který mu řekne, co má v určitou chvíli dělat.

A vidíte, přece se to stává. Samozřejmě, takové páry k nám nechodí každý den nebo každý týden, ale několik jich za rok já a určitě i mí kolegové potkáme. V některých případech jsou ti lidé opravdu velmi nevědomí. Dříve se to přisuzovalo příliš rigorózní výchově v rodině a částečně také nedostupné literatuře.

V současné době je to podobné. Jen míra neznalosti může vyplývat ze zahlcení fakty. Když si otevřete jakýkoliv server, tak pomalu každé druhé slovo je sex nebo sexualita, někdo něco předvádí nebo naopak nepředvádí, jsme tím doslova zahlceni.

Takže jsme se dostali do opačného extrému?

Asi to tak bude. Další důvod přehnaného soustředění na sex je ten, že dříve bylo mnoho témat tabuizováno, nesmělo se o nich mluvit. Tak si to teď vynahrazujeme. Ale prosím, proč ne. Problém však je, že prezentace čehokoliv souvisejícího se sexualitou či pohlavím se promítá do jakýchsi pseudonorem. Mladí lidé důvěřují svým idolům a cokoliv tento člověk prezentuje na sociálních sítích, považují za měřítko. A pokud to oni sami mají jinak, myslí si, že mají problém.

Nárůst případů, kdy mají lidé pocit, že se narodili v jiném těle, je také důsledek těchto pseudonorem?

Posledních pět let se zabývám výzkumem, jehož jedna část se právě problematice transgenderu věnuje. Sbírám spolu s kolegy data, protože jsem narazil na jednu důležitou věc. U relativně vysokého procenta nacházíme komorbiditu (další související onemocnění, pozn. aut.), jako je například porucha osobnosti. Takže je otázka, co je tady primární. Způsobil poruchu osobnosti dlouhodobý pocit, že žiji ve špatném těle? Anebo naopak to, že mám poruchu osobnosti, přispělo k přesvědčení, že jsem transgender osoba? Bude hodně důležité pojmenovat to, co je tady primární.

A vaše vysvětlení pro nárůst transgender případů, než uzavřete studii?

Těch důvodů je asi několik. Zaprvé si myslím, že stigmatizace těchto lidí před rokem osmdesát devět byla tak obrovská, že mnoho z nich sexuologa vůbec nevyhledalo. Od pacientů a pacientek, kteří to tehdy zažili, jsem slyšel opravdu hrozné věci. Že je tohle téma teď víc „vidět“, je tedy určitě dáno jistou liberalizací, kdy se o něm může normálně hovořit. Nikdo se už nemusí stydět, či dokonce obávat perzekucí. Opatrně a trošičku se také mluví o tom, že to je možná módní záležitost, protože takové to ukotvení se v životě je dnes daleko složitější. Jsme ovlivňováni řadou informací, a i toto může sehrávat určitou roli, že vlastně moc nevíme, kdo vlastně jsme.

Není možná příčina ve stírání rozdílů mezi mužskou a ženskou rolí? Pozoruji, že někteří mladí lidé v tom mají opravdu zmatek, pohlaví jako by najednou neexistovalo, nebylo podstatné.

Ano, je to určitě tak. Někdy je to fakt detektivní práce na dlouhé měsíce zjistit, kde se ten pocit vzal.

Pojďme od mladých ke generaci jejich rodičů a prarodičů. S čím k vám nejčastěji chodí?

Muži se dvěma nejčastějšími poruchami, poruchou erekce a předčasnou ejakulací. Někdy jsou ty diagnózy spojené, protože obava z toho, že budou mít předčasnou ejakulaci nakonec vede k tomu, že oddalují sexuální aktivitu. To má pak za následek zkrácení doby ejakulace, takže klasický bludný kruh. Právě jsme s mou plzeňskou doktorandkou dokončili velmi zajímavou pilotní studii týkající se toho, že u vysokého procenta partnerek těchto mužů se následně vytvoří sexuální dysfunkce, ačkoliv před tím byly zdravé. Kvůli tomu pak vznikne nejen sexuální, ale i vztahový problém. A jsme zase u té psychiky, která je pro ženy tak důležitá. Proto jsem rád, když s poruchou erekce přijdou do ordinace oba. A vůbec nevadí, když muž říká, víte, pane doktore, já bych to třeba i nějak vydržel, ale tady kvůli té mojí jsem se rozhodl to řešit. Což je vlastně moc pěkné.

S čím se na vás obracejí ženy?

Hodně řeším endometriózu. To je sice gynekologické onemocnění, ale zasahuje i do sexuologie, protože asi padesát procent žen s touto diagnózou má bolesti při sexu nebo má jiné dysfunkční problémy.

Tohle onemocnění je pořád trochu záhadné, ale velmi rozšířené, nemýlím-li se.

Nemýlíte. Jde o to, že děložní sliznice se z nějakých důvodů může usadit prakticky kdekoliv po celém těle, kde roste a dělá problémy. Trápí to až patnáct procent ženské populace na světě. To není zanedbatelná skupina, a já to v mé ordinaci také pozoruji.

Máte nějakou univerzální radu pro všechny páry, ať už řeší cokoliv?

Většina toho, o čem jsme se tady bavili, je jistě důležitá. Ale ne životně. Když se nad tím zamyslíte, je to pořád jenom sex. Tak je třeba k tomu přistupovat.

LUDĚK FIALA (1956)

  • Přední český sexuolog, gynekolog a androlog
  • Soudní znalec v oboru sexuologie
  • Přednáší na LF UK Plzeň.
  • Pracuje v Sexuologickém ústavu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice.
  • Má bohatou přednáškovou a publikační činnost doma i v zahraničí.
  • Napsal několik cestopisů a knížek pro nejmenší.

Autor: Lucie Šilhová, autorka je novinářka, spisovatelka a autorka podcastu MUDr.ování o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně

Zdroj: časopis Vlasta

Související články