Vaše babička se narodila v roce 1911, vy v roce 1991, sedm let po její smrti. Leží mezi vámi 80 let, ale u dědičných genů čas nehraje roli… Připadá mi, že jste jí i podobná.
Říkali mi to už odmala, ale v poslední době zase slyším, že jsem podobná mamince.
Jaké profesi se maminka věnuje?
Učí výtvarnou výchovu na gymnáziu, ale ve volném čase vytváří vitrážové objekty, lampy, dělá také keramiku a maluje.
A váš tatínek Josef Váša je fotograf, ale v roce 1968 si zahrál jednoho z anglických pilotů ve filmu Nebeští jezdci. Když k tomu připočítám jeho otce, vašeho dědečka architekta Josefa Hesouna, jste veskrze umělecká rodina.
Je to tak. I můj brácha, který se živí programováním, ve volném čase maluje.
Slyšela jsem, že bydlí u Písku, v oblasti, které se říká Smetiprach a kde vaše babička a architekt Hesoun trávili za protektorátu a po válce prázdniny.
Na chatu, kterou dědeček postavil původně pro Adinu Mandlovou, stále jezdíme. Je určena primárně na letní bydlení, ale rodiče tam tráví hodně času i přes rok a bratr si postavil hned vedle dům, kde žije celoročně.
Prý jste tam chtěla kdysi pořádat happening?
V prvním ročníku na DAMU jsme měli vymyslet projekt, který byl společný pro studenty DAMU a ČVUT. Napadlo mě využít technologie a projekce k oživení místa, kde stávaly krásné mlýny, které musely ustoupit výstavbě Orlické přehrady. Právě v těch mlýnech byl zakotvený místní život, který by mě bavilo připomenout. Zůstalo ale jen u nápadu.
Co pro vás Smetiprach, kam jezdilo mnoho slavných osobností včetně Jiřiny Štěpničkové, Blanky Waleské, Vlasty Fabianové nebo R. A. Dvorského, znamená?
Máma tam se mnou a s bráchou trávila čas od jara do podzimu. Prožili jsme dětství téměř na samotě, kde bylo v okolí jen pár dalších chat. Běhali jsme po lese, koupali se v Otavě. Dodnes tam všichni slavíme Vánoce.
Byla jste jako dítě vedená uměleckým směrem?
Odmala jsem hrála na klavír, chodila jsem na tanec i na výtvarku. Přihlásila jsem se na osmileté Gymnázium Jana Nerudy, na jeho hudební sekci, jenže mi doporučili vybrat si jiný nástroj než klavír, kde byl velký přetlak. Tak jsem zvolila dechovou sekci a přijímačky dělala na flétnu. Nakonec jsem ale přešla na lesní roh. Musím říct, že jsem s tímhle nástrojem trochu bojovala a celé studium bylo poměrně náročné. Dopoledne jsme měli individuální hodiny a odpoledne společnou vše obecnou výuku, a tak jsem od dvanácti let zažívala školu do pěti, šesti hodin večer. Na druhé straně jsem měla štěstí na spolužáky. Vznikla mezi námi přátelství na celý život.
Tím spíš mě překvapuje, že jste po intenzivním studiu hudby pokračovala na Matematickofyzikální fakultu!
Dělala jsem přijímačky na DAMU i na AVU. Zajímala jsem se mimo jiné o restaurátorství, ale nebyla jsem nikam přijatá. Inspirovala jsem se bráchou, který už v té době studoval informatiku na Matfyz – a já vždycky měla ráda přírodní vědy, a navíc jsem cítila, že potřebuju změnu. Byla jsem trochu přesycená bohémskými postoji, tak jsem si řekla, že se hecnu a zkusím to. Když jsem tam vydržela semestr, rozhodla jsem se, že zkusím dokončit bakaláře. Pak jsem se přihlásila na DAMU na katedru alternativního divadla, obor režie, a vzali mě. Dva roky jsem studovala paralelně obě školy, na Matfyzu jsem tedy pokračovala v magisterském studiu, ale diplomku jsem už nedopsala.
Tak se mi zdá, že vy sama sobě ráda připravujete jakýsi očistec, nejdřív v podobě lesního rohu, pak zase matematiky.
Myslím, že máte trochu pravdu, ale zpětně toho nelituju. Matematika mě fascinuje. Je to dokonalý uzavřený systém, který perfektně funguje. Nakonec se mi vše propojilo, když jsem chystala bakalářskou inscenaci na DAMU. Okouzlila mě matematička Ada Lovelace, která ztělesňovala moje zásadní téma: může vedle sebe stát umění a věda a dají se nějak propojit? Ada tohle spojení symbolizovala. Jejím otcem byl básník Lord Byron a matka byla matematička. Ada během svého života spolupracovala na návrhu prvního mechanického počítače a je považována za první programátorku. Zároveň byla i vizionářka. Předpověděla, že jednou bude možné na počítačích vytvářet hudbu nebo obraz. A tak jsem připravila inscenaci Ada, která byla inspirovaná právě propojením dvou způsobů myšlení – analytického a poetického.
Během studia na DAMU jste se spolužáky režie, dramaturgie a scénografie vytvořili skupinu 8lidí. Vystupujete i na jevišti, ačkoli nikdo z vás není herec. Není to pro vás těžké?
Začínali jsme drobnými akcemi ve veřejném prostoru s nádechem performance nebo happeningu, ale pak jsme zkusili regulérní inscenaci Press paradox, kde jsme se už na tom jevišti ocitli. A i když jsme všichni docela stydliví, nějak zafungovala vzájemná energie a naše nesmělost a představení mělo nakonec své kouzlo. Určitě to ale má vliv na výrazové prostředky, které používáme, a na to, že se snažíme hledat netradiční divadelní formáty.
V době lockdownu jste nazkoušeli netradiční inscenaci Kleopatra – audiowalk neboli výpravu se sluchátky na uších do historického centra Prahy.
Představení začíná v sále Divadla Na zábradlí, kde jsou diváci svědky Kleopatřiny smrti. V jednu chvíli si ale nasadí sluchátka, v nichž slyší další instrukce a jsou vybídnuti, aby se vydali s Kleopatrou na cestu podsvětím. Ve zbytku času je tedy dominantní sluchový zážitek spojený s procházkou. Audiowalk vznikl během covidu, kdy se vymýšlely různé formy, které by bylo možné uvádět a byly by bezpečné. Nabízelo se také vymyslet řešení online, ale do toho se nám moc nechtělo. Už tak lidi tráví spoustu času u obrazovek a divadelní setkání to nenahradí.
Vaše babička byla silná osobnost a nebála se za socialismu dávat najevo své názory. Zdá se mi, že i vy si vybíráte projekty, které se vyjadřují ke společenským otázkám.
Se skupinou 8 lidí si hodně vybíráme témata, která mají politický nebo společenský přesah. Měli jsme také štěstí, že jsme se stali u příležitosti výročí sametové revoluce součástí projektu Sametové simulace. Přizvala nás k němu Vostopětka s Jiřím Havelkou, který byl naším ročníkovým vedoucím. Naše část měla název Federál. Vzali jsme přepisy schůzí z bývalého Federálního shromáždění od konce října 1989 do zvolení Václava Havla prezidentem a vytvořili jsme jakousi rekonstrukci schůze přímo v sále Federálu. Bylo skvělé pozorovat, jak to, co se dělo venku, pomalu prosakovalo do proslovů jednotlivých politiků. Musím říct, že pro mě bylo hodně zajímavé se s těmi texty seznámit. Jinak si ale myslím, že moje babička měla mnohem větší kuráž, než mám já. Dokázala například veřejně projevit nesouhlas s přiděleným volebním lístkem u volební urny nebo říct o portrétu Zdeňka Nejedlého v Národním divadle „Jak dlouho tady bude ještě viset ten dědek?“. A kvůli podobným výrokům pak měla velké problémy.
Co chystáte v současné době?
V květnu jsme měli premiéru loutkové inscenace v Naivním divadle v Liberci a plánujeme obnovit představení Rozkoše na kraji země v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. V červnu jsme s 8 lidmi rozjeli projekt s názvem Prodloužená, v němž jsme se zaměřili na starší generaci, vytvořili prostor pro setkání mladé generace se seniory – a tančili. V Meet Factory můžete vidět inscenaci Život návod k použití podle románu Georgese Pereca, kde jsem se opět trochu potkala s matematikou. Perec totiž při psaní využívá složitá matematická schémata a s pomocí ortogonálních čtverců (čtvercových tabulek s čísly, tzv. latinských čtverců, pozn. aut.) rozesel motivy do celé své knihy.
Matematika se k vám stále vrací.
Ve skutečnosti mě dokonce z velké části živí. Učím ji soukromě i pod společností Zkoušky nanečisto, která pořádá kurzy jako přípravku na přijímačky na střední školy. Těší mě dětem ukazovat jiné úhly pohledu na matematiku, a když cítím zájem a při hodině se mnou dobře komunikují, je to nejlepší odměna.
Zajímavá dynastie
Zajímavá dynastie
- Marie Vášová (1911-1984) - Hereckou dráhu začínala u Rodenovy kočující společnosti. Poté prošla řadou scén, až se v roce 1945 stala členkou činohry Národního divadla. Zahrála si i v mnoha filmech, třeba Nezbedný bakalář, Svědomí, Němá barikáda, Císařův pekař a Pekařův císař, Policejní hodina, Vyšší princip a televizních inscenacích. S architektem Josefem Hesounem měla dva syny – Josefa a Jiřího.
- Josef Váša (*1945) - Krátce studoval DAMU, později vystudoval FAMU. V roce 1968 debutoval ve filmu Nebeští jezdci, objevil se ještě ve filmech Svatba bez prstýnku a Poslední ples na rožnovské plovárně. Poté se věnoval fotografii a literárním překladům z angličtiny.
- Viktorie Vášová (*1991) - Po studiích na MFF UK a DAMU se věnuje autorskému divadlu, je členkou skupiny 8lidí. Působí jako režisérka a herečka. Ve volném čase se zabývá tvorbou linorytů.
ZDROJ: časopis Vlasta
