Martho, do kin vstupuje film Úsvit. Koho tam hrajete?
Hraji postavu, která nemá jméno. Ale má manžela, který je stavbyvedoucí, a ona se profiluje jako jeho manželka. Takže jsem žena stavbyvedoucího, zastánkyně tradičních hodnot a příšerná pizda.
Ve filmu se řeší i různé sexuální identity, jaký na to máte názor?
To je strašně těžká otázka a asi nebudu schopná ji krátce obsáhnout. Ale co se týče názorového spektra, stojím na opačné straně než moje postava.
Probíráte tato témata i doma s dcerami? Přece jen tato problematika poslední dobou dost rezonuje společností.
Spíš se jich ptám já. Ony mají těch informací mnohem víc. Emilce je pět, ta v tom tolik nejede, ale Františka, které je jedenáct, už tato témata nasává a vnímá. Já sama jsem vyrostla po boku nejlepšího kamaráda mých rodičů, který byl homosexuál. Ten nás v dětství hlídal, de facto u nás doma žil. Přijde mi vlastně legrační, že se to teď tolik řeší. Pro mě je to automatické, jsem tolerantní člověk a myslím si, že je úplně normální, aby měl každý svůj životní prostor pro naplnění své touhy, pokud to nikomu neubližuje.
Vlastně mi to téma přijde přeceňované. Je spousta důležitějších věcí, ale ta tolerance a netolerance je téma odvěké, které tady s námi bude navždycky.
Vy jako herečka nasáváte díky svým rolím spoustu emocí. Jak se pak stavíte k duševní hygieně, abyste se z toho nezbláznila?
Co se hraní týče, mám odmala stejný pocit, že je to hra. S tou hranicí, kde je postava a kde jsem já, jsem nikdy neměla problém. Umím do toho vlézt i vylézt velmi rychle a bezpečně pro mou duši. Nikdy se mi nestalo, že bych měla problém s tím, že se mi setře hranice, kde končí postava a začíná můj život.
Ale duševní hygiena je důležitá pro všechny, nejen pro herce. Všichni v životě používáme emoce, ať chceme, nebo nechceme. Když nechceme, stejně dojdeme do bodu, kdy je musíme řešit. Já používám terapii jako celoživotní způsob, jak si v životě najít zdravou cestu a být duševně zdravý. Terapii nevnímám jako nadstandard nebo jen pro lidi, kteří mají opravdu psychické problémy. Ale vnímám to jako úžasnou možnost být v kontaktu sám se sebou.
Máte speciální rituál po ránu, který uděláte hned, když vstanete?
Mám. Začala jsem to praktikovat celkem nedávno. Když se ráno probudím, děkuji za to, že jsem se probudila, a vítám vnitřně nový den. Neverbalizuji to nahlas, ale dám si chvilku vděčnosti každé ráno.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
