Martine, jsme na křtu knihy Kudlanka. Vy sám se pohybujete díky seriálům v kriminálním žánru. Baví vás to?
Detektivky, to je záležitost, která mě strašně baví. Je pravda, že sériové vražedkyně nejsou moc časté. V reálu byste je spočítaly na prstech jedné ruky. Ale fantazii a literatuře se meze nekladou. Jen tak dál.
Hrál jste častěji policistu nebo zloducha?
Myslím si, že je to vyrovnané. Tak s tímto ksichtem nebudu za dobráčka. Ale chápu to, rozumím tomu, myslím si, že je to opravdu půl na půl. Ale víc převládají ti hnusní policajti z těch padesátých let. Těch bylo asi nejvíc.
Setkal jste se někdy se ženou, která byla taková mrcha? Kterou byste přirovnal ke kudlance nábožné?
Setkal, ale zaplať pánbůh ne úplně osobně. Jo, znám, ale naštěstí mi nevstoupila do osobního života.
Hodně vašich kolegů se pustilo i na dráhu spisovatele. Neláká to i vás?
Nevím, o čem bych psal. Možná jen o tom, jak se namlouvají audioknížky. Rozumím tomu, když má člověk v sobě přetlak, tak se to musí nějak ventilovat. Já zatím ten přetlak ventiluji sportem, takže ještě chvíli bych zůstal u tohoto. Až mi odejdou klouby, tak se možná vrhnu na psaní a uvidíme, jak to dopadne.
Občas herci začnou taky malovat obrazy.
To mě nenapadlo, nebo respektive napadlo, protože hodně kolegů se tomu věnuje. Ale já jsem byl od dětství vždy takový čmáral. Možná by to bylo kubistické umění, ale nevím, jestli by to bylo úspěšné, tak zatím ne.
Vy jste hodně spjat se seriálem Ordinace v růžové zahradě. Nelitujete někdy toho, že vás spousta lidí má zajetého jako toho doktora z Růžovky?
Jsou chvíle, kdy toho člověk lituje, ale nedá se to takto brát. Spíš je zarážející, že když lidi nedokážou pochopit, že ta televize není dvojsečná a že se opravdu neznáme.
Chtěli od vás lidé léčit?
Někteří ano, ale většinou to byl vtip od kamarádů. Řekl jsem jim, že to jsou zaražené prdy, ale navážno se mě nikdo neptá.
Autor: Lucie Šaléová
