Martine, mohl byste nám prozradit, co čeká vaši postavu v seriálu Jedna rodina?
Jak jsem sám, platonicky jsem se zamiloval. Ta platonická láska mi bude víc lézt do života. A když tu holku, kterou hraje Patricie Pagáčová, říkám jí Pagina, holka krev a mlíko, uvidím, neudržím se a pak mě to mrzí.
Je to strašné, protože jsem trenér a je to holka mého svěřence, který je můj kamarád. Jak se říká, kamarád taky rád a je z toho průšvih.
Jak byste zhodnotil své postavy v Jedné rodině a v Ordinaci v růžové zahradě?
Obě postavy mají svou bodrost. Myslím si, že jsou opravdové. Vzpomněl jsem si na jednoho trenéra, který trénoval cyklistiku, a ten na svěřence řval, ale byl to velký srdcař. U Boba Švarce je viditelný přerod.
Na začátku to byla ryze záporná postava, ale v posledních deseti letech jsem v podstatě dělal humor. Nejenom že tam byla Heluš, ale teď hraji s Majdou Bočanovou, která byla moje vysněná láska. Celá ta anabáze je, že tam ztratím paměť a pamatuji si jen tu Heluš.
V Jedné rodině je to o tom, že člověk jde za úspěchem a udělá pro to vše. Klidně i zradí. Ale jelikož jsou kamarádi, najdou si k sobě zase cestu. Obě postavy mají základní věc a to je ryzost, opravdovost a je to figura ze života. Ale není to Martin Zounar, je to jen ta postava.
Dokážou diváci, kteří vás třeba potkají na ulici, odlišit tu postavu a Martina Zounara?
V divadle máme barmana Pepíčka a ten mi říkal, že začal koukat na toho Kolibrka, že ho baví. Že jsem to prostě já. V Ordinaci to bylo zas tak, že mě paní zastavila na ulici a říkala mi, že hraju tak nádhernou svini, až se při tom pořád směje. Ale musím říct, že se mi nikdy nestalo to, že by mi někdo neprodal rohlík nebo na mě pořvával.
Vy se v obou seriálech potkáváte s Patricií Pagáčovou. Nepletou se vám ty role mezi sebou?
Rozeznávám to dobře. V Jedné rodině má Pagina většinou kalhoty, je velkou sportovkyní a bývá dost nepříjemná. A v Ordinaci má sukýnku jako sestřička. Pagina má neuvěřitelné charisma, přináší dobrou náladu a v očích jí září.
Je vidět, že jí chutná život, že ji baví, a do toho má malou dcerku. Není to problémový člověk. Mám to ve svém oboru rád, protože mě baví, když to na place jiskří. Napadají vás pak v rámci figury nové věci, než když je někdo hnidopich.
Před televizními kamerami hubnete. Jak jste na tom teď?
Teď na tom dobře nejsem, protože jsem byl na operaci endoprotézy a nemohl jsem se skoro tři čtvrtě roku hýbat. A pohyb k tomu hubnutí samozřejmě patří. Když nemůžete denně chodit se psem čtyři kilometry, tak je to peklo.
Bohužel se mi z těch 25 kilo, které jsem shodil, vrátilo 11 kilo. Ale za rok. Teď se to rozchodilo, už se hýbu, už nekulhám a nemusím mít hůl. I když to diváci asi nepostřehli, bylo to hodně bolestivé. Znovu nabírám formu.
Hřešíte rád v jídle?
Rád vařím a vidět lidi, že jim chutná, to mě těší. Mám rád jídlo. Je pro mě zážitek sedět u stolu, povídat si, pít dobré víno a u toho vařit něco dobrého. Myslím si, že stůl je základní platforma, kde se lidé setkávají, kde si povídají a zároveň také jedí.
Zdroj: Vlasta.cz
