Kdy naposledy jste si něco udělala sama? Narážím na váš nejnovější singl „Si to udělám sama“.
Zrovna dneska jsem posekala celou zahradu, ale o to jsem přítele nežádala. To dělám ráda i sama. Vždycky u toho vypnu.
Text k písni napsal váš přítel. Inspirace ležela doma na stole?
Větu „já to pak udělám“ slyším od partnera tak často, až nás to inspirovalo k nápadu na text. A všechno se nakonec objevilo i v klipu k písničce.
Je partner kutil?
Myslím, že ani jeden z nás není nějaký kutil. Takové ty věci, jako je třeba sestavení nábytku nebo drobnosti v domácnosti, asi zvládneme, ale na všechno ostatní, kde je potřeba odborník, radši někoho voláme. To nechceme ani jeden riskovat.
Dokázala jste si dřív něco opravit i sama?
Spoustu věcí jsem zvládla sama, třeba renovaci nábytku, ale jak říkám, je lepší zavolat někoho, kdo to fakt umí, než to udělat špatně, a nedej bože se u toho ještě zranit.
Ale muži nezřídka u všeho, co musí doma udělat, remcají...
Já to dělám taky, pokud jde zrovna třeba o to sestavování nábytku. Rozdíl je v tom, že já si ten návod opravdu vezmu a snažím se ho prostudovat. Muži to samozřejmě vždycky zvládnou bez něj a pak nám pár šroubů přebývá.
Někteří partnerští poradci doporučují muže chválit, chce-li mít žena doma klid. Potřebují to i podle vás?
Ano, potřebují. To je myslím zcela zásadní ve vztahu. Fungovat by to mělo samozřejmě oboustranně. Těžko budete chtít být s někým, kdo vás bude jen peskovat.
Jaké vlastnosti na partnerovi obdivujete a co je podle vás základem dobrého vztahu? Snubní prstýnek to asi nebude…
Asi na něm miluji právě to, že je pankáč. Občas bývám protivná i sama sobě a on to dokáže obrátit tak, že mě rozesměje. Takže pro mě je asi základ mít doma pohodu, umět se zasmát, nic si nezakazovat, pomáhat si a hlavně být k sobě tolerantní. A když máte rodinu, tak samozřejmě společná péče o ni. Vím taky, že mě nikdy v ničem nenechá.
Dlouho jste byla sama, pak jste to ale vzala poměrně hopem.
Já jsem tak úplně sama nikdy moc nebyla, jen jsem svoje vztahy nevykřikovala do světa. Pepa přišel v tu nejlepší dobu, kdy jsem už byla na všechno připravená. I mít rodinu. Proto to bylo asi všechno tak hned.
Máte pocit, že jste unavenější než ve dvaceti? Nebo vás dobíjí mladší partner a malá dcerka?
Samozřejmě mě dobíjí jeho mládí a Stella, ale já sama se pořád cítím na dvacet, takže nemůžu říct, jestli ta čtyřicítka nějak ovlivnila moji vitalitu. Kromě kostí je to pořád stejný.
Proč myslíte, že lidé tak často řeší, když si žena najde mladšího chlapa? Mám dojem, že zvlášť ženy to hodnotí a sledují.
Na tohle jsem nikdy nenašla odpověď, asi jsme větší slepice. Naštěstí to neřeší úplně všechny, a ne všechny mají jako hlavní činnost dne hodnotit a pomlouvat.
Prý radši mužský kolektiv, ovšem se dvěma kamarádkami Nikol a Veronikou tvoříte celkem pohodové trio. V čem vás na rozdíl od mužů obohacují?
Tak nějak se mezi chlapy cítím líp, možná právě proto, že chlapi neřeší, co, kdo, kde. Navíc bývají kolikrát mnohem vtipnější. A holky jsou stejně jako já trošku chlap, tak možná proto nám to spolu klape. Ale samozřejmě s nimi probírám věci, které bych asi v mužském kolektivu nerada řešila.
Jste aktivní na sociálních sítích, mnohé vaše posty jsou velmi inspirativní, sama sebe berete s humorem a nadhledem. Jsou to vlastnosti, které jste měla odmalička?
Myslím, že ano. Nevím, jestli to byl před třiceti lety nadhled, ale srandu jsem si ze sebe dělala odjakživa. Nadhled přišel až časem, díky určitým zkušenostem, díky tomu, co se v mém životě všechno stalo.
Prý jste „insta matka light“, co si mám pod tím light představit?
Myslím to tak, že jako matka nevnucuji nikomu svoje názory, nesoudím jiné matky a ani jim neříkám, že dělají něco špatně.
Asi nepatříte k těm, které si nechávají rády poradit…
Pokud potřebuji poradit, většinou se zeptám. Některých rad se snažím držet a většinou to jsou rady od lékařů, fyzioterapeutů. A v něčem si jedu po svém.
A začínáte se podobat své matce?
Ano, už jsem celá moje maminka. Ale moje maminka je skvělá, takže mi to ani nevadí.
Za co jste svým rodičům nejvíc vděčná?
Za všechno. Myslím, že nás dobře vychovali. Byla trošku jiná doba a nedá se to srovnávat s tím, jaké je to dnes, ale třeba táta mě dost dobře naučil nelhat. To byla jediná chvilka, kdy jsem ho dokázala fakt naštvat.
Co vás dokáže namíchnout na sociálních sítích?
Vždycky mě zvednou ze židle hádky maminek, které si myslí, že mají patent na to, jak všechno dělat správně, a že jen ten jejich názor je dobrý. Dokážou být kolikrát strašně zlý a já tomu vlastně nerozumím. Mámy by se měly podporovat, ne na sebe plivat.
Čtete diskuse pod svými posty nebo články?
Občas se mi bohužel stane, že zabrousím pod článkem do diskuse, a to je kolikrát síla. Ale hlavu si z toho nedělám. Vždycky si představím, jak strašně nešťastný ten člověk může být, když tam píše takové odporné věci. Co je asi zač, když si sedne k počítači, aby sepsal něco tak hnusného. Jsou to lidé, kteří mě neznají, vědí úplný prd o mém životě a soudí jen z článku, který vyjde v bulváru. Navíc se musí asi strašně nudit. Vždyť kdo na to má vůbec čas? Ale samozřejmě mě nemusí mít každý rád. To je logické.
Většina vašich příspěvků je humorných. Smáli jste se doma často?
Myslím, že ano. Ale hlavně mám partu holek z Budějovic, které znám už 37 let, a s těmi jsem se nasmála za svůj život asi nejvíc.
O komicích se říká, že to jsou smutní klauni, kteří se navenek smějí a uvnitř pláčou. Brečíte někdy do polštáře?
Do polštáře asi nebrečím, ale občas se cítím smutně. To je ale asi normální. Někdy je těžké sršet humorem, když na to nemáte náladu a každý to od vás očekává. Ale v tomhle případě se snažím nechodit mezi lidi a čekám, až mě to přejde. Teď docela často pláču, když objímám Stellu, ale to jsou slzy štěstí.
Před dvěma roky jste měla dost náročné období. Bolela vás záda a při vyšetření se náhodně přišlo na to, že máte v tlustém střevě nádor. To musel být šok.
Záda mě bolí dodnes. Ale to bude tou opotřebovaností. Nicméně kvůli tomu jsem šla na CT a tam mi zjistili nádor. Šok to určitě byl, ale mnohem větší šok to byl pro moje rodiče.
Přesto jste i k tomu přistupovala s humorem. Je pozitivní přístup v případě vážnější nemoci nezbytný?
Pozitivní přístup je určitě důležitý, ale asi nejde být pozitivní ve všech případech. Já jsem tak nějak věřila, že to bude ok.
Měla jste štěstí, nádor nebyl zhoubný. Co vám probíhalo hlavou, když jste čekala na výsledky histologie?
Já si to vůbec nepamatuji. Asi jsem nějak vypnula mozek. Vím, že tenkrát měly přijet kamarádky z Českých Budějovic ke mně na víkend a já to nechtěla rušit a zkazit nám to. Takže jsem to úplně vypustila. Ale samozřejmě jsem byla nervózní. V té době jsem ještě neměla rodinu a hrála jsem sama za sebe. Teď už bych asi byla víc ve stresu. Kvůli Stelle. Co by bylo, kdyby to nebylo ok? Musím to zaklepat. Dopadlo to dobře.
Nádor na tlustém střevu… Byly nějaké signály, které vám říkaly, že je něco špatně?
Ano, byly. Měla jsem nějaké potíže se střevy, se kterými jsem chodila k lékaři, ale bohužel jsem se moc bála kolonoskopie, že jsem to pořád odkládala. Dopadlo to špatně, a kdyby mě nebolela ta záda, kyčle a nešla jsem na CT…
Pár mých kamarádek po padesátce řeší, zda jít na kolonoskopii preventivně, ale podobně jako vy se bojí jako čert. Je nutné se tak moc bát?
Musím říct, že jsem se bála zbytečně. Určitě to není jako jít na masáž, ale bylo to úplně v pohodě. Je to také spíše otázka studu, ale myslím, že mi to pak bylo úplně jedno. Navíc vám dají takový oblbovák, po kterém vám je fakt moc hezky. Takže se to dá zvládnout.
Chodíte díky téhle své zkušenosti pravidelně i na ostatní preventivní prohlídky?
Snažím se chodit.
Co děláte pro svoje zdraví?
No, co se týče životosprávy, asi nic moc, žiju tak, jak se mi to líbí. Zatím nemusím mít žádná omezení kvůli zdraví. Určitě bych ale měla začít sportovat, ale nějak se nemůžu dokopat.
Hrávala jste prý beachvolejbal…
Ten jsem hrála jen tak pro zábavu a ani mi asi moc nešel, ale moc mě bavil a ráda bych si ho občas zase zahrála.
Pobavila jste mě na titulce časopisu o dietách, kde jste pózovala s koblihou s růžovou polevou. Vy zřejmě na diety moc nebudete.
Občas si nějakou naordinuji, ale nevydržím to dlouho. Strašně ráda jím. Ale když se kousnu, umím držet i dietu.
Co pro vás jídlo znamená? Údajně je vaše zvlášť oblíbená činnost četba jídelních lístků. Vážně, nebo je to další z vašich fórků?
Ráda si počtu.
Zkusila jste někdy sníst všechno, co na lístku bylo?
Naštěstí ne vždycky mají v jídelním lístku všechno, co bych chtěla sníst, takže ne, nezkusila. Ale mám ráda degustační menu nebo švédské stoly, od každého kousek.
Není pro vás těžké doma vařit, když je manžel vegetarián? Vám maso přece dost chutná.
Není to těžké. Vaří Josef, to znamená, že většina jídel, která doma jíme, jsou vege. Pokud samozřejmě nepřijede návštěva a nemáme grilovačku. Ale tohle mi vyhovuje. Myslím, že člověk by neměl jíst masitou stravu každý den. A když chci maso, zajdu si do restaurace.
Mluvíme o jídle, rodině, sociálních sítích, ale jste především zpěvačka a muzikálová herečka. Mimo jiné hostujete s kapelou Čechomor. Jak jste se k nim dostala?
Asi před sedmi lety mě kluci oslovili jako hosta, a já s nadšením souhlasila.
Dřív bych vás asi netipla na fanynku lidovek a folkloru – a jak vám to sedne...
Úplně jsem na tom nikdy neujížděla, ale přepracované lidovky se mi líbily vždycky. Už když zpíval Jirka Zonyga Husličky v X Factoru, tak jsem to milovala. Z hudby se mi líbí asi úplně všechno nebo od každého něco. Ať je to pop, rock, punk, metal, rap, hip hop. Všechno má svoje kouzlo.
V dětství jste prý moc nezpívala. Kdy se to zvrtlo?
To je fakt. Zvrtlo se to, až když mi bylo 28 let, v X Factoru.
Tatínek ale zpívá.
Táta hraje na kytaru a zpívá, ale jen tak u nás na vesnici v hospodě. Když jsem byla malá, tak jsem s ním doma broukala občas u kytary.
Co vám v poslední době dělá největší radost?
Kromě rodiny je to samozřejmě moje práce. Koncerty. Lidi, kteří na nich jsou. Strašně mě to nabíjí energií.
Dítě změní úplně všechno. Co vám ze starého života nejvíc chybí?
Nejvíc mi chybí nemít strach. Ten už teď mám. A veliký. Budu ho mít už do konce života.
A co vás naopak dcera naučila?
Stella mě naučila plánovat víc než kdykoli předtím, ale taky mě naučila, že nic není tak, jak si naplánujete.
MARTINA PÁRTLOVÁ (43)
MARTINA PÁRTLOVÁ (43)
- Pochází z Českých Budějovic.
- V roce 2008 se zúčastnila české verze soutěže X Factor.
- Od roku 2008 začala vystupovat v muzikálech.
- V roce 2010 nazpívala duet „Ostrava“ s Rudou z Ostravy a v roce 2012 „Mezi nebem a zemí“ se Skipem.
- První singl s názvem „Bolím“ (hudba i text Marek Ztracený) vydala v roce 2015.
- Vystupuje jako stálý host se skupinou Čechomor.
- Žije s partnerem Josefem Vařekou. V roce 2021 se jim narodila dcera Stella.
ZDROJ: časopis Vlasta
