Míšo, ve Zlaté labuti začíná přituhovat, je těsně před válkou. Jak na vás ta doba působí?
Hodně stísněně. Jsem náruživý čtenář, přečetla jsem z tohoto období dost knížek. A popravdě mi z toho vůbec není dobře. Myslím si, že si to vůbec neumíme představit. Snídáme, popíjíme kafe, smějeme se, žijeme v míru a dostatku, zatímco lidé ne úplně daleko od nás prožívají strach, úzkost a nejistotu stejně jako tomu bylo před několika desítkami let při začátku druhé světové války. Jsem ráda, že tuto situaci můžeme jen hrát a předstírat, že ji neprožíváme.
Jste maminka tří dětí, vysvětlovala jste jim, co se v tom období dělo?
Starším je už patnáct, tak ti už to mají v rámci výuky dějepisu. Jinak bydlíme v Praze na Vinohradech, jsou tu Zlaté kostky, které odkazují na osudy odvlečených Židů do koncentračních táborů, takže mladší holčička se ptala, co to je. Dokonce bydlíme v ulici, kde je vývěsní tabule, kterou se ve 4,5 letech naučila nazpaměť. Je tam popsán osud dvou lidí, kteří schovávali parašutisty Gabčíka a Kubiše, že byli odvlečeni do Matthausenu a co se s nimi stalo. Takže se to naučila, už ví, že tady bylo období, kdy se nenáviděli jiní lidi, protože měli jinou víru, jinak vypadali, měli jiné názory. Už ví, kdo to byl Hitler.
Myslím si, že je dobré adekvátně vysvětlit dětem, že byla tato doba, a aby dělali maximum pro to, aby se nevrátila. Ta prevence je hodně důležitá, protože i když víme, že to nebylo dobré období, tak se v divných sinusoidách vrací.
Jak jste zmínila, máte doma patnáctiletá dvojčata. Už mají pubertu za sebou, nebo se to teprve rozjíždí?
Nemají rádi, když o nich mluvím, ale musím říct, že tohle období je opravdu velmi intenzivní, složité a snažím se pátrat ve své minulosti a ve své pubertě, jestli opravdu byla tak strašná, že za trest teď prožívám tohle.
Máte pro jinou maminku radu, jak přežít život s puberťákem?
Jsem ta poslední, která by mohla radit, protože se v tom sama trochu plácám. Ale ze své zkušenosti vím, že někdy méně je více.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
