Jen na Instagramu vás sleduje přes 80 tisíc lidí. Je to výsledek usilovné práce, nebo shoda okolností?
To druhé. Rozhodně v tom nehledejte žádný kalkul nebo marketingový plán, jak být známý a nabrat co nejvíc sledujících. Stejně jako v životě, tak i na sociálních sítích se řídím sám sebou. Sdílím svoje radosti, smutky, svoji práci nebo třeba cestovatelské zážitky. Je to takový můj obrázek. Čistý, autentický, bez pudru a šminek, což v dnešní době považuju za největší komfort. Já tomu po svém říkám snesitelná lehkost bytí.
VIDEO: Jak si správně mýt a fénovat vlasy podle kadeřníka Michala Zapoměla. Podívejte se.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se do takového stavu vnitřní svobody dopracoval?
Samozřejmě to nepřišlo ze dne na den. Dřív jsem se snažil zavděčit a zalíbit – rodičům, kamarádům, společnosti. Snažil jsem se všem vycházet vstříc a takzvaně zapadnout. Žít podle cizích pravidel. Pak jsem ale přišel na to, že mě to omezuje. A že opravdu nemusím nikomu nic dokazovat ani se přizpůsobovat. Od té doby, tedy od nějakých svých čtyřiceti, jsem v klidu.
Věřím ve svůj vlastní kompas, intuici, která mě vede. A věřím životu jako takovému. Moje milovaná Naďa Urbánková vždycky říkávala, že pro chod dobrých věcí a dobrou stolici je důležitá jediná věc: netlačit. A toho se držím.
Jak se vám v tom případě líbí, že vás média označují za kadeřníka celebrit?
To je jejich pohled, jejich nálepka. Vidí jen známé tváře z televizních obrazovek… Já ale za každou z nich vnímám konkrétního člověka, jeho vyzařování, jeho duši, způsob vidění světa. Jeho energii a kreativitu. Nejde o to, čím se živí, ale jaký je. Ano, mezi mými klientkami najdete spoustu slavných hereček nebo zpěvaček, ale chodí ke mně i takzvaně normální ženy všech možných profesí.
A všechny do jedné jsou pro mě stejně důležité. S oblibou vždycky říkám, že je mi úplně jedno, jestli u mě v křesle sedí britská královna, nebo paní Nováková, všechny dostanou stejnou službu.
Kdy jste vlastně přišel na to, že chcete být kadeřníkem?
V mateřské školce. Jedna paní učitelka měla krásné dlouhé vlasy, které nosila v drdolu. No a ten si občas rozpustila a já ji hladil a vískal po hlavě. Vlasy pro mě byly něco fascinujícího. Jasná posedlost. Všímal jsem si jich i u svojí babičky, která je měla nádherné stříbrné. Nebo u mamky, se kterou jsem chodil do kadeřnictví. Dodnes si pamatuju ty vůně, helmy a staré časopisy, ve kterých jsem listoval.
Tehdy byla mezi ženami oblíbená trvalá ondulace…
Módní ano, ale jinak to bylo chemické peklo, které sice dokázalo rovný vlas přetvořit v kudrnatý nebo vlnitý, ale na druhou stranu ho dokonale zdevastovalo. Už když jsem se na kadeřníka učil, sliboval jsem si, že trvalou nikdy dělat nebudu. Bohužel se ale postupem času objevily další nešvary. Občas mi až lezou oči z důlků, co kolegové z oboru dokážou napáchat za zločiny.
Napravit je stojí spoustu času, energie i peněz. A někdy ani to nezabere. Ale já se nevzdávám. Stále hledám nové cesty a způsoby. Ovšem pozor, nikdy se svých klientek neptám „Jak to chcete udělat?“, ale doporučuju, co by bylo nejvhodnější pro zdravé vlasy. Kvalita je pro mě nade vše. Jsem prostě takový bojovník za vlasy krásnější.
Ještě ale zůstaňme v časech před revolucí, kdy mužů kadeřníků tolik nebylo. Nedívalo se na vás tenkrát okolí skrz prsty?
Jasně, kluk s nůžkami a fénem v ruce byl rarita. Divný a podezřelý týpek, zkrátka exot… Pro příklad nemusím chodit daleko, zažil jsem to i ve své rodině. Maminka mě podporovala, ale tatínek tvrdil, že kadeřník není řemeslo pro chlapa. A tak jsem nastoupil na chemicko-potravinářskou průmyslovku. Od začátku jsem ale věděl, že v tom oboru pracovat nebudu. Dopadlo to tak, že jsem v sedmnácti odešel z domu a začal se starat sám o sebe.
To musela být tvrdá škola života…
Ano, začátky byly krušné. Z vesnice jsem se přesunul do města, konkrétně do Plzně, a neměl vůbec nic. Musel jsem si najít spolubydlení a třeba týden žít jen na chlebu a mléku. Vedle toho jsem studoval, po nocích dělal různé brigády. Ale nejdůležitější bylo, že jsem si plnil svůj sen – po maturitě jsem udělal rozdílové zkoušky na kadeřníka a asi tři měsíce po vyučení jsem se s drzostí sobě vlastní přihlásil do nejvyhlášenější kadeřnické soutěže.
A víte, co byla sranda? Že jsem se probojoval do top 10. Byl jsem na tu dobu hrozně pokrokový, nebál jsem se skandálů a úletů. Skrz avantgardu jsem se vlastně propracoval tam, kde jsem teď.
To zní jako pohádka. Nikdy vás nic nesrazilo na kolena?
Jé, takových situací bylo. Ve třiatřiceti jsem třeba ze dne na den ochrnul – čistil jsem si zuby a najednou jsem upadl na zem a necítil jsem nohy. Prognóza byla děsivá, ale překonal jsem to. Přišly i problémy s podnikáním a různými podvody ze strany druhých. Zažil jsem i fyzické napadení na ulici… Všechno jsem to ale přečkal, posunulo mě to a já šel dál a dopředu. A to je taky můj největší úspěch. Není to ani kariéra, ani peníze, ani ocenění, ale síla nevzdat to a jít dál.
I závažné a komplikované věci popisujete s úsměvem. Z čeho tu pozitivní energii čerpáte?
Z mojí víry, jsem věřící člověk. To znamená, že vždycky mám nějakou naději a mám se na koho obrátit. Teď si ale nepředstavujte, že jsem v každé situaci dokonalý sluníčkář. To opravdu ne. Lidi, kteří mě znají celý život, vědí, že jsem velmi emotivní a otevřený.
Dokážu mít záchvaty smíchu i pláče. A umím být i naštvaný. Emoce ze mě lítají ven a já je rozhodně nedržím. Ale znám sám sebe, svoje nitro a duši. A uvědomuju si, jak krátký čas máme tady na zemi. I díky tomu si vážím každého dne a jsem vděčný.
Jak s tímhle přístupem vnímáte svou kadeřnickou profesi, kterou někteří lidé považují za povrchní?
Je mi jasné, kam tím míříte. I já jsem zažil dobu, kdy jsem si to myslel. Kdy jsem vlivem okolností trochu pochyboval. Ale pak mi můj kamarád kněz řekl: ,,Víš, že kadeřník je služba pomáhající?‘‘ A mně došlo, že kadeřník pomáhá lidem nacházet sebedůvěru – a to s člověkem udělá strašně moc. Je to vlastně terapeut a zároveň duchovní. Když mi klientka něco řekne, beru to jako zpovědní tajemství.
A to, že se mi lidé svěřují, beru jako velký dar. Věřte nevěřte, ale já jsem přesvědčený, že moje práce je úžasná a naplňující. Kdybych zažil jediný den, kdy by mě nebavila, půjdu dělat něco jiného. Ale za těch bezmála třicet let mé praxe se to ani jednou nestalo.
Možná se zeptám naivně, ale není vaše práce trochu nebezpečná? Pracujete s chemií, horkým vzduchem, ostrými nůžkami…
Teď jste mě rozesmála, vy víte o mém nefungujícím palci na levé ruce?
Nevím, povídejte…
Na konci studia jsem si nešťastnou náhodou přeřízl šlachu u palce, měl jsem kvůli tomu posunuté i závěrečné zkoušky. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Tehdy jsem měl domluvenou práci v jednom kadeřnictví, ale šéfová na mě nechtěla čekat, tak jsem si řekl, že je to dobrá příležitost otevřít si vlastní podnik…
A tím odstartovala moje podnikatelská etapa. A já se musel naučit spoustu nových věcí, včetně techniky střihu. Normálně kadeřníci stříhají tak, že mačkají nůžky právě palcem, ale já ho nenarovnám, takže stříhám prsty. Odpověď na vaši otázku ohledně bezpečnosti tedy zní: není důležité, co se nám stane, ale jak se s tím popereme.
Už několikrát jsme použili výraz krásné vlasy. Jak podle vás vypadají?
Jsou zdravé a lesklé. Je to pocit, že vy sama svoje vlasy milujete. A je úplně jedno, jestli je máte jemné, je jich až moc, nebo naopak málo, jsou barvené, či přírodní. Je to něco, co vám dodává dobrý pocit ze sebe. A já celou svojí bytostí bojuju za to, aby ty vlasy byly co nejzdravější. Všechno to začíná osobní konzultací. Bez toho se ke mně do salonu nedostanete.
Je to velmi důležitý čas, kdy zjišťujeme o vlasech maximum informací. I o vás – jakou máte povahu, energii, jak vypadá váš životní styl. Nevymýšlíme nepřirozené a umělé změny, vycházíme z vašeho naturelu. Není to boj, ale dialog. A ve většině případů mi pak klientka řekne: „Přesně takhle jsem si to představovala.“
A stalo se někdy, že byla klientka naopak nespokojená?
Kdybych vám teď tvrdil, že se mi to nikdy nestalo, tak bych lhal, a to hlavně sám sobě. A já lži fakt nesnáším. Zásadní je si uvědomit, že všichni jsme jenom lidi. A opět jsem u svého kamaráda kněze, který v rádoby napjatých situacích říká: „To už bys jako chtěl být v nebi? Uvědom si, že seš pořád ještě na zemi.“ Takže pár takových případů bylo… Ale já osobně si myslím, že to vycházelo spíš z osobních problémů daného člověka.
Že nespokojení jsou právě ti nevyrovnaní. Já určitě nejsem nejlepší a nejdokonalejší kadeřník na světě, ale sám za sebe můžu říct, že se opravdu snažím a dělám maximum pro to, aby byl výsledek perfektní.
Co konkrétně byste doporučil? Jak si vlasy udržovat v domácích podmínkách?
Pár tipů bych měl, třeba si nikdy nemýt vlasy na noc, radši si ráno trochu přivstat. Dále nikdy nechodit spát s mokrou hlavou, protože vlhkost na kůži vytváří problémy. Nikdy je nenechávat schnout samovolně, ale foukat, protože potřebujete rozložit vlhkost.
Pokud si necháváte vlasy přirozeně schnout, u hlavy jsou stále mokré, zatímco konce jsou přesušené a tím pádem bez lesku. Vyfoukaný vlas je dvakrát tak lesklejší. Já vím, že teď v létě to zní krutě – jít s mokrou hlavou vstříc slunci je fajn pocit, ale výsledek opravdu nic moc.
Právě jste vyvrátil několik mýtů. Asi existují i další?
Ano, mýtů je hrozně moc a já je bořím rád. Je doba nanotechnologie a kosmetický trh je na vysoké úrovni. Takže v první řadě určitě přestaňte používat potraviny na vlasy. Používejte profesionální vlasovou kosmetiku. Chemie není špatná věda, je všude kolem nás. A je nedílnou součástí každé dobré kosmetiky, samozřejmě kromě sulfátů a parabenů.
Já jsem za rozumnou chemii, takže pokud je například výrobek zároveň dobře odbouratelný v přírodě, tak po něm určitě sáhněte. Dalším mýtem je pak fénování, které je velmi důležité. Pokud máte kvalitní fén, tak se nemusíte bát žádného přepálení, ba naopak vlasy zacelíte, uhladíte, vlasy se více lesknou a dostávají lepší vlastnosti.
A jak často si vlasy mýt? Řekněme ty průměrně dlouhé.
Každý třetí den. První den je umyju, vyfoukám, udělám styling. Druhý den jen malinko urovnám pomocí stylingových přípravků a třetí den si udělám drdol, nějak si je sepnu. A pak si je zase umyju. A když jsme u pravidla tří, tak v základu potřebujete tři produkty: šampon – vlasy zbaví nečistot –, masku, která se dostane do vnitřní struktury vlasu a zregeneruje ji.
A pak kondicionér, ten je dá krásně do kondice. Pokud tápete, podívejte se na můj Instagram, kam pravidelně dávám návodná videa i fotografie vlasových proměn.
Vaším druhým domovem je Španělsko, kam létáte jednou za dva týdny. Když porovnáte Češky a Španělky, kdo v péči o vlasy vítězí?
Asi vás zklamu, české ženy to nejsou. Španělky jsou v tomhle směru daleko vepředu, na foukání chodí jednou týdně. Stejně tak i Francouzky nebo Italky. Samozřejmě se u nás najdou výjimky, ale podle mého mají české ženy deficit v sebelásce.
Když mám trochu času, rád si sednu na kávu a pozoruju lidi a jejich styl. Teď nemyslím značky, ale chuť o sebe pečovat. Bohužel v tomhle směru pořád pokulháváme. Ještě nám nedošlo, že najít si svou osobitost je to nejlepší – a platí to i pro vlasy.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, časopis Vlasta