Moniko, muzikál Dracula slaví 30 let, co to pro vás znamená?
30 let je dost, to už mi dávno bylo. Třicítka je hezká, člověk začne být dospělejší. Aspoň pro mě to bylo fajn. Ale 30 let od premiéry Draculy je strašná doba. Mně bylo 18, 19…
Jak vás tenkrát mezi sebe vzaly ty velké hvězdy, které v Draculovi hrály?
Musím říct, že Dracula byl v mnoha ohledech pro mě školou života. Ne všechny vztahy byly zrovna ideální, obzvlášť v ženské šatně. Byla to velká zkušenost.
Na druhou stranu čas obrousil hrany a s holkami jsme si to vyříkaly, mám je ráda, ony mají rády mne. Zažily jsme toho spoustu. Myslím si, že Dracula na tu dobu byl absolutní fenomén.
Sešlo se hodně výjimečných věcí dohromady a lidi to milovali. I když ten námět je temný, je zvláštní, že to nevzniklo někde v Rumunsku, ale že to vzniklo v Čechách, a to představení se hrozně povedlo.
Sice ho po premiéře kritici hrozně ztrhali, Karlovi Svobodovi to bylo hrozně líto, ale koukal by, že i po 30 letech diváci Draculu pořád milují a účinkující taky.
Bylo pro mě výjimečné tenkrát pozorovat Jirku Korna při práci, Josefa Bednárika, Richarda Hese, vlastně celé UNO, které bylo skvělé.
Znají i vaši synové nějakou písničku z Draculy?
Jsi můj pán, protože ji zpívám doteď. Ale bude to poprvé, co uvidí takto velký muzikál, protože při Evitě byl Matoušek ještě miminko, Táda to neviděl.
Na Funny Girl se půjdou teď podívat. Jsem zvědavá, co řeknou na Draculu. Do divadla se mnou chodí, ale pouze jako diváci na dětská představení.
Jak na vaše syny doléhá to, že mají slavnou maminku?
Ten pětiletý to neřeší, ale Táda ano. Začal to řešit s příchodem školy. Kluky s sebou do práce neberu. Nejezdí se mnou na vystoupení. Jednou byli na tři písničky na koncertě a pak na Vánoce ho viděli celý. Ale chci, aby měli co nejnormálnější dětství.
Jasně že je to nějak ovlivní, ale budu ráda, když to bude co nejméně. Táda mi minulý rok poprvé řekl, že mu to nevyhovuje. Byli jsme na dovolené po Česku, někdo se se mnou chtěl vyfotit, s čímž já problém nemám, ale Tádovi to není příjemné.
Poprvé mi to řekl dva měsíce po škole v přírodě, že ho to nebavilo, protože na něj koukali, že je můj syn. Říkala jsem mu, že na něj koukali, protože je hezký a šikovný kluk.
Ale on mi řekl, že lidi povídali, že je to „ten malej od Absolonový“. To mě mrzí a chci, aby to na ně mělo co nejmenší dopad.
Začala jste rekonstruovat chalupu, kterou jste snad musela nakonec i zbourat. V jaké je to teď fázi?
Naštěstí jsem ji celou zbořit nemusela, ale jenom to, co spadlo. Sundali jsme krovy a památkáři mi hrozně tvrdili, že stodola je původní, ale nebyla. Byla nastavovaná a nebyla provázaná s tou stavbou.
A když se sundaly krovy, tak se vyvrátila. Teď tam nastupují instalatéři a jsou strašně šikovní. Myslela jsem si, že trubky povedou ven, ale zadělali je dovnitř kamenného baráku.
Uměla byste si představit, že tam jednou budete žít jako na vejminku?
To je moje přání.
Zdroj: Vlasta.cz
