Pacientka Miloše Táborského byla v Česku první osobou, která dostala převratný typ kardiostimulátoru. Operace proběhla v polovině února, provedl ji kardiolog Marián Fedorco a byla úspěšná.

V Evropské unii patří Česká republika mezi země s nejvyšším počtem úmrtí na kardiovaskulární nemoci. Čím to je? Co děláme špatně?

To je bohužel pravda a situace se v posledních deseti letech nezlepšuje, naopak se mírně zhoršuje. Myslím, že nám chybí obecné povědomí o prevenci a svého zdraví si moc nevážíme.

Ke zdravému životnímu stylu nevedeme ani děti. Například v Německu, Itálii a dalších zemích se většina obyvatel sama snaží dobře a kvalitně žít, aby mohli dlouhodobě fungovat a pracovat. U nás stále z dob socialismu přežívá takový ten nezdravý pohled, že je všechno zdarma a stát za nás všechno zařídí. I to zdraví.

VIDEO: Jak probíhala první implantace srdečního kardiostimulátoru Amvia Sky v České republice? Podívejte se na video.

Zdroj: Youtube

Co s tím?

Musíme toto paradigma změnit a snažit se o své zdraví aktivně dbát. A máme na to několik programů. Nedávno jsme jako zástupci České kardiologické společnosti na ministerstvu zdravotnictví prezentovali Národní kardiovaskulární plán, který přináší závazné postupy při prevenci těchto chorob a jeho cílem je v dlouhodobém horizontu snížit úmrtnost s nimi spojenou. Já osobně se pak snažím vytvářet systém takzvané digitální kardiovaskulární prevence.

Jak si můžeme takový systém představit?

Tak, že vás bude váš praktik na základě vašeho zdravotního stavu pravidelně vyzývat ke kontrole. Na té vám nechá udělat odběry, změří tlak a během rozhovoru s ním si také stanovíte rizikové faktory týkající se cévní soustavy a řeknete si, co byste pro své zdraví mohla udělat. Přičemž všechny tyto výstupy budou digitalizovány a uvidí je i vaši specialisté.

Vyzve mě, i když nemám problémy se srdcem?

Ano, protože zrada je v tom, že kardiovaskulární problémy velmi často nebolí a vy o nich nemusíte mít vůbec tušení. Můžete mít skrytou formu vysokého krevního tlaku, vysoký cholesterol, zvýšenou hladinu cukru a další rizikové faktory, které mohou být nebezpečné.

Nicméně jsou také zpočátku velmi dobře ovlivnitelné. A vy tím, že je budete řešit, oddálíte vznik první manifestace některé z kardiovaskulárních chorob. Problémy s krevním tlakem má u nás minimálně 2,5 milionu lidí.

Prevence je tak určitě namístě a aktivní bychom měli být sami. Zároveň by však měli praktičtí lékaři jednou za dva roky zkontrolovat z kardiovaskulárního hlediska každého člověka do šedesáti let a starší jedince pak každý rok. Díky tomu budeme moci včas zahájit léčbu.

Neděje se to už? Chodíme přece na klasické preventivní prohlídky, kde krev i tlak kontrolují…

Systém digitální prevence automaticky vybere pomocí algoritmů a umělé inteligence z informačního systému praktického lékaře rizikové pacienty, kteří budou co nejdříve pozváni k preventivní prohlídce.

Pokud budou shledány nové diagnózy, které vyžadují léčbu, bude terapie bezprostředně zahájena. Navíc budou i lékaři sami motivováni takovýto způsob preventivních prohlídek uskutečňovat. Upřímně – kolik z čtenářů vašeho časopisu bylo kdy aktivně pozváno praktikem na preventivní prohlídku a kolik z nich skutečně přišlo.

Rozdíly mezi praxemi a regiony jsou skutečně velké. V tomto ohledu může být dobrým příkladem onkologická prevence u žen. Předpokládám, že každý rok chodíte na kontrolu děložního čípku, jednou za dva roky na mamograf.

Výrazným úspěchem je v Česku prevence rakoviny tlustého střeva. Tento screeningový program u nás začal před patnácti lety a dnes přináší ovoce. Čím více lidí chodí na prevence, tím menší je výskyt tohoto závažného druhu rakoviny, který nedokážeme ovlivnit. Stejné by to mohlo být i u kardiovaskulární problematiky.

Jak daleko tento záměr je?

Screening je v zásadě připravený. Nyní pracujeme na technologii, která by dokázala z databáze praktiků v jejich počítačovém systému vybrat pacienty, kteří mají vyšší rizika, jako například zmíněný vyšší tlak či cholesterol. S těmi by měli praktikové začít a sami je na vyšetření pozvat.

To mi zní jako hudba daleké budoucnosti. Řada praktiků ještě píše poznámky svým nečitelným písmem do papírových složek…

Zhruba deset procent praktických lékařů opravdu počítače nepoužívá. Obecně je digitalizace ve zdravotnictví celosvětově obrovské téma. A jsem rád, že se po dlouhých letech v České republice konečně pohnuly ledy.

V květnu 2022 se Česká republika zavázala k tzv. EHDS, tedy Evropskému prostoru pro zdravotní data. Do něj by lékaři ukládali data o konkrétním pacientovi a on by mohl sám určovat, který lékař k jeho údajům bude mít přístup.

Měl by tam výsledky veškerých vyšetření a testů, s čímž by mohl pak pracovat jakýkoliv jeho další specialista. A když třeba pojede na dovolenou a něco se mu stane, budou lékaři přesně vědět, jaké bere například léky, jakými nemocemi trpí a zda mu mohou třeba při vymknutí kotníku dát léky na ředění krve.

Naším úkolem nyní je, vytvořit pro pacienty a zdravotnická zařízení podmínky, aby mohla být všechna data ukládána v digitální podobě.

Mluvil jste o zdravém životním stylu. Jak takový zdravý styl z pohledu kardiologa vypadá?

U dětí třeba tak, že je už odmala vedete k tomu, aby ve svém volnu místo hraní počítačových her a trávení času na internetu raději kombinovaly sport a aktivity spojené s intelektuální činností.

Také by měly mít samy pojem o zdravé výživě. Což je u dětí problém. Stále přibývá těch, co mají problémy s obezitou, dnes už se bavíme o jedné třetině všech dětí. A pak je to například zdravý chrup a pravidelná péče o něj.

I to souvisí se srdcem?

Ano, samozřejmě. Pokud nepečujete o svůj chrup, máte v dutině ústní patologickou flóru, což se druhotně projevuje na vaší kardiovaskulární soustavě. Mikrobiální flóra se zásadním způsobem podílí na vzniku a udržení řady onemocnění, například ateroskleróry.

Takže je důležité, aby děti neměly kazy, aby měly dobrou výživu a také, aby se nebály chodit ke stomatologovi. Stále platí ono okřídlené „zdravý chrup – polovina zdraví“.

Co děláte pro zdravé srdce vy osobně?

Snažím se různými způsoby vykompenzovat svou velmi intenzivní práci. Za prvé mám psa. To je vždy pozitivní člen rodiny, už proto, že vás nutí k pohybu. Každý můj pracovní den tak začíná a končí procházkou s ním.

To je skvělá aktivita jak z hlediska mentálního, tak i zdravotního. Pak se snažím o víkendu o nějaký lehký sport. V mém věku už nelámu žádné rekordy, stačí obyčejná chůze. V létě si jdu rád zaplavat a také se otužuju.

Snažím se zdravě jíst a alkohol piju jen minimálně. Samozřejmě nekouřím. A chodím na prevenci. Jednou ročně si nechávám dělat laboratorní odběry a měřit tlak, každý rok také docházím na kolonoskopii kvůli prevenci kolorektálního karcinomu, protože mám pozitivní rodinnou anamnézu.

Probíhá v celkové anestezii a není to nijak problematické vyšetření. Dvakrát do roka pak návštěva zubaře, očního a další.

Zdá se mi to, nebo jste v poslední době poměrně výrazně zhubl?

To se vám nezdá. Zlomil jsem si nohu a několik týdnů jsem musel ležet.

Z toho zhubnete? Není to spíš tak, že lidé v takové situaci spíše tloustnou?

Ne, pokud tomu přizpůsobí množství kalorií. Já jsem jejich příjem výrazně omezil. Je to vždy jen o hlavě. A nemusí to souviset s úrazem. Každý z nás se dříve nebo později dostane do věku, kdy se metabolismus zpomaluje a přicházejí hormonální změny.

To se netýká jen ženského, ale také mužského klimakteria, o kterém se moc často nemluví. V takové chvíli musíme prostě mentálně přepnout, zvýšit fyzickou aktivitu a snížit kalorický příjem.

A snažit se třeba o mediteránskou dietu. Vždyť když jedete na dovolenou do Řecka, jste nadšená, jak vám tam chutná. Samozřejmě ji nemůžete převést ve stoprocentní podobě, ale částečně to jde. Přidáte do jídelníčku zeleninu, ovoce, dostatek vlákniny, luštěnin, omezíte příjem soli, uzenin a červeného masa.

Vaše pacientka dostala před několika týdny takzvaný fyziologický kardiostimulátor. Byla tak první v republice, které jste jej voperovali. Čím je nový?

Tím, že se velice blíží fyziologické funkci srdce. Srdce je pumpa. Stahuje se postupně v srdeční síni, pak komoře a krev je vypuzována do malého a velkého krevního oběhu.

Původní typy těchto přístrojů stimulovaly tento stah v nepřirozené oblasti komory, na takzvaném hrotu, takže výsledný stah se příliš nepodobal tomu přirozenému.

U řady pacientů to způsobovalo potíže, mohli trpět arytmií, vibrací síní a mohlo dojít i ke vzniku srdečního selhání. Nový systém naproti tomu dráždí srdeční sval tak, aby se stahoval a roztahoval přesně tak jako běžné zdravé srdce.

Takže tyto komplikace nenastávají. Vy tak sice máte stimulátor, ale vaše srdce pracuje zcela fyziologicky, jako byste žádný neměla. A to je myslím úžasné.

Jak velký je to zlom?

V oblasti trvalé kardiostimulace zásadní. Umožní velké většině pacientů přiblížit se normální funkci srdce. Určen je především pro závažné poruchy srdečního rytmu typu bradykardie, tedy pomalého srdečního rytmu.

Jsou to stavy, kdy je stimulace vyžadována prakticky ve sto procentech času, a o to více by měla respektovat přirozenou aktivitu srdečního svalu.

Není pomalý srdeční rytmus správně?

U netrénovaných jedinců je průměrná tepová frekvence kolem 60–70 tepů za minutu, trénovaní sportovci mohou mít i kolem 40–45 pulzů za minutu a stále je to v pořádku.

Nemají žádné příznaky nemoci a není třeba do jejich života nijak zasahovat. Nicméně pokud máte tep jen 20 pulzů za minutu, není už srdce schopné zásobovat tělo a mozek takovým objemem krve a kyslíku, aby mohl váš organismus dobře fungovat.

Mluvili jsme o digitalizaci zdravotnictví. Dokáže tento kardiostimulátor také posílat data do zmíněného systému?

Zatím je posílá do specifického systému, který je viditelný online pro pracovníky kardiovaskulárního centra s autorizovaným přístupem. Nicméně se v současné době snažíme technicky vyřešit, aby posílal data do systému univerzální platformy v souladu s EHDS, čímž by mohl mít pacient z Česka kdykoliv dostupná data z kardiostimulace kdekoliv po světě.

Doufáme, že to do dvou let už bude možné a že pak vaše hodnoty uvidí třeba i praktik ve Velké Británii, když vás bude ošetřovat na dovolené.

Zní í to opravdu převratně. V minulosti jsme už ale měli i převratné typy kardiostimulátorů, které se však neosvědčily…

Ano, z historie známe i slepé cesty. V 80. letech se vědci pokusili použít jako energetický zdroj místo lithium-jodových baterií malé nukleární generátory. To bylo teoreticky převratné, protože do té doby vydržely kardiostimulátory jen několik let a tento sliboval desítky let činnosti.

Nicméně to ustrnulo na bezpečnosti a ochraně pacienta vzhledem k radiaci. Takže to byla věc technologicky zajímavá, ale neperspektivní.

Vy jste ho viděl?

Ano, vyjímal jsem jej z pacientky a byl jsem překvapen, jak byl veliký a těžký. Ona byla agentkou KGB, která byla dlouhodobě v Moskvě a vracela se do Česka. Byla to mladá žena, která připomínala Bond girl. Upravená, kultivovaná, vzdělaná, atraktivní.

Už v oněch 80. letech měla plastiku prsou. A právě za tímto implantátem měla ukrytý nukleární kardiostimulátor, který se musel vyjmout a nahradit klasickým.

Fungovala s ním patnáct let. Výměna se povedla, ona stále žije a nezanechalo to na ní žádné následky. Ale přece jen, noste v sobě „malou nukleární elektrárnu“.

Jak se má vaše současná pacientka, která má nyní v sobě jako první nový typ fyziologického kardiostimulátoru?

Je to pacientka Fakultní nemocnice Olomouc, která začala být v posledních měsících výrazně dušná, unavená. Měla otoky dolních končetin. Zjistili jsme, že má bradykardii, vážnou poruchu srdečního rytmu.

Bylo proto nutné zavést kardiostimulátor. Pacientce je 79 let, zákrok proběhl dobře a všechny její klinické i laboratorní hodnoty jsou dobré. Přístroj u ní uvádí svou minimální životnost 10,5 roku.

Což se tedy liší případ od případu, podle toho, jak velkou stimulaci musí poskytovat. Obecně může přístroj v závislosti na zatížení pracovat i patnáct let.

České lékařství patří v oblasti kardiologie k evropským lídrům. Je to tím, že máme v této oblasti největší problémy a více nemocných než v jiných zemích?

Částečně to tak může být, ale velké množství odborníků vychází z určitého paradoxu minulé doby. Normalizace vyhnala odborníky z univerzitních nemocnic do okresních špitálů, stačilo jen v sedmdesátých letech nepodepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy.

A tito odborníci pak zaváděli metody na úrovni menších měst. Typickým příklad je například Olomoucký kraj. Kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací byl vyhozen z funkce přednosty I. interní kliniky FN Olomouc profesor Pavel Lukl a on pak založil kardiostimulační centrum v Prostějově, které bylo ve své době velmi progresivní. Po revoluci se pak vrátil zpět na své původní pracoviště.

Zdroj: časopis Vlasta

Související články