Olgo, jsme na Karlštejně na Královnách popu a vy s sebou máte malou dcerku. Nemáte strach, co s ní je, když jste zrovna na pódiu?
Přesně vím, že v osm hodin papá, má hlad. A mám s sebou dvě babičky, takže maminka i tchyně budou malinkou hlídat, budou si hrát, nebo budou v kočárku uspávat. Máme to tady vzadu domluvené, takže máme s sebou kočárek. Takže buď bude spinkat, nebo bude koukat. Ona je taková zvědavka.
Nejste nervózní, když ji sama nemáte v ruce nebo blízko u sebe?
Ten koncert je výjimečný v tom, že to není jenom můj koncert. Zazpívám písničku, jdu dozadu k malé. Dá se to. A když je to koncert, kde zpívám hodinu nebo hodinu a půl, tak většinou to máme vymyšlený tak, že je to v čase, kdy ona spinká. Jde se s kočárkem, maminka to odpracuje a pak se věnuje zase dcerušce. Jde to skloubit.
Vy jste si na miminko počkala docela dlouhou dobu. Jaké je mateřství po čtyřicítce?
Myslím si, že je to nádherné. Člověk si to víc užívá. Má na to miminko čas, energii. Vychutnáte si to, vážíte si toho víc. Je to úžasné. Kojím, jsem propagátorka kojení. Je to jedna z nejdůležitějších a zároveň nejkrásnějších. Díky vám toto stvořeníčko funguje, žije, to je opravdu velký dar. Teď přichází ta zodpovědnost ho dobře obstarat, dobře vychovat. Doufám, že po vzoru mých rodičů, kteří vychovali čtyři děti, celkem šikovné děti, se mi to povede dovést do zdárného konce.
Sice máte celkem krátce po porodu, ale chtěla byste ještě jedno miminko?
Uvidíme, jak to ten čas udělá, ale jsem šťastná, že máme Ariannku. Uvidíme.
Autor: Lucie Šaléová
