Pane Jando, jaký je to pocit, že je o vás natočený celovečerní dokument?

To ještě nevím, uvidím. Nebylo to tak špatné, je to jiná zkušenost. I když já jsem s kapelou zvyklý, celý život na mě někdo vystrkuje kameru. Tady šlo ale přece jen do tuhého. Tohle je film, opakuje se a měl jsem z toho strach.

VIDEO: Podívejte se na videorozhovor s Petrem Jandou pro Vlasta.cz.

Zdroj: VLM

Co všechno se tam o vás dozvíme?

Nechte se překvapit. Jsem obecně hodně otevřený, s ničím se moc nepářu. Řeknu na sebe věci, které každý druhý zamlčí. Nic si z toho nedělám. Život nadělí různé věci a záleží na tom, jak se s tím člověk vyrovná. Snažit se to ututlat, trápit se tím, to není můj styl.

Vaším životem zamávalo i pár tragédií. Je pravda, že čas bolest otupí, nebo to tak není?

V případě syna ne. To je prostě průšvih. O tom já nechci mluvit.

Dodávají vám energii vaše dvě nejmladší dcery?

To je moje třetí rodina, jak já říkám. Můj věk k tomu nesedí, ale pánbůh mi ho ubral. Děti mají někdy kecy a ptají se, proč jsem tak starý. Co nadělám.

Elánu máte na rozdávání, kde ho berete?

Děti mi dávají elán. S dětmi je to fajn. Nikdy jsem si děti neužíval jako teď. Je mi s nimi dobře a vyhledávám jejich společnost. Rád si s nimi povídám. Někdy je to povídání dost zajímavé, zvlášť s tou starší. Ale jsou témata, o kterých se jako tatínek nerad bavím.

Jaká témata to jsou?

Když řeší kluky.

Už máte připravenou zbraň na nápadníky?

Ne, ještě ne. Bydlíme na vesnici a tam zatím nikdo nechodí.

Související články

Zdroj: Vlasta.cz