Co prozradíte o své postavě z Případů 1. oddělení?
Je to chytrá, nijak ješitná, pracovitá slečna se smyslem pro detail, které nedá případ spát, dokud není pachatel dopaden a usvědčen. Pochází z policejní rodiny, její tatínek byl obvodní policista a ona jde ráda dál v jeho šlépějích. V prostředí prvního oddělení nechce být navíc, vnímá a učí se od zkušenějších. Nebere mužský kolektiv jako konkurenci, nemá potřebu dokazovat kolegům, že je kvalitní policistka. V hlavě má případ a její povinností je na něm s ostatními pracovat, aby byl objasněn. Sem tam na její účet samozřejmě nějaká jízlivá poznámka přistane, ona ji však obejde a nenechá se rozhodit.
Dívala jste se na předchozí řady seriálu Případy 1. oddělení?
Pořád mi ještě zhlédnutí několika dílů z předchozích řad zbývá. V době vysílání první série jsem ještě nevlastnila televizi, druhou řadu jsem stíhala tak ob díl, takže mezery mám. Plánuju si pořídit DVD všech sérií, ať mám sbírku pohromadě.
Jaké případy vás hodně zaujaly?
Přišlo by mi zvláštní hodnotit příběhy jednotlivých dílů podle zajímavosti nebo oblíbenosti. Protože vycházejí případy z reálných podkladů a událostí, je každý díl mrazivý. Vlastně si ani nedokážu představit, že bych si řekla: „Hmm, tenhle díl mě nebavil, to byla ale nudná vražda.“ Autoři scénáře Josef Mareš a Jan Malinda rozkrývají divákům svět, o kterém se až tak moc neví. Nebo aspoň já osobně o něm nevím. A tak přestože sledujete nejhorší lidské morální přestupky, na konci se naštěstí dočkáte uklidnění v podobě objasnění případu a uvědomíte si, že tyhle státní peníze jdou správným lidem, kteří viděli a vidí, jak si mezi sebou dokážeme ubližovat. Jsem moc vděčná a vážím si příležitosti zahrát si, tedy „být součástí“ týmu, v takovém projektu, jako jsou Případy 1. oddělení.
Na co z natáčení rozhodně nezapomenete?
Například jsem se před začátkem natáčení těšila, kdy zazvoní telefon z produkce s termínem policejního výcviku. Předpokládala jsem, že ho bude moje role vyžadovat. Telefon sice zazvonil, ale z jiného důvodu, řízení. Místo výcviku byly na místě kondiční jízdy. Řidičák sice mám, ale dlouho jsem neřídila. Nechtěla jsem během natáčení někoho nebo něco nabourat, aby nebylo zapotřebí „kolegů“ z dopravky. A můj nos pak určitě nezapomene na natáčení na skládce. Myslím, že to bylo v druhém dílu, kdy beru vidle, rukavice a vcházím do promočené hroudy odpadků. Sice jsem se v ní reálně nemusela hrabat, ale o smyslový zážitek jsem měla postaráno.
S jakým pocitem máte spojené natáčení filmu Promlčeno?
S pocitem prvního velkého prostoru pro mou postavu. S pocitem radosti a současné zodpovědnosti. A taky s pocitem složitosti vyjádření množství emocí v omezeném prostoru rádia.
Právě kvůli filmu Promlčeno jste prošla náročnou vizuální proměnou…
Jednalo se o změnu účesu a barvy vlasů. Z delších přírodních světle hnědých jsem přešla na studeně bílou, s ostře střiženým mikádem, za což děkuji stylistce Olze Khomyn.
Kohopak jste si zahrála ve filmu Zátopek?
Kamarádku Dany Zátopkové, kterou hrála Martha Issová. Jestli se nemýlím, má postava asi nedisponovala žádným jménem, jen označením „Danina kamarádka“, ale možná se pletu. Byla jsem taky atletka, sprinterka. A i když se točily široké záběry celého stadionu, s detailem na trénink Dany, poctivě a s vervou jsem v nejzadnějším plánu běhala ostošest jako na plnohodnotném, v mém případě amatérském, tréninku. Možná byl chladnější den a já se běháním ráda zahřála. To je taky možné.
Ve vašem domovském Divadle Na Zábradlí máte po premiéře inscenace Discoland s tematikou devadesátek – jak na vás ta doba působí?
Nemám ráda devadesátky. Hudbu českých devadesátek, oblékání, ty lesklé šusťákovky, dobu veksláků, kdy hraje prim mazanost a hledání kliček. Na začátku zkoušení jsem z vybraného titulu proto velkou radost neměla. Naštěstí režisérsko-dramaturgické duo Jedinák a Erbes dokáže zcela nenásilně vtáhnout herce do tématu, takže jsem i já nakonec vzala dobu devadesátých let, tedy v jejich pojetí, „na milost“.
Kdy jste si uvědomila, že by bylo herectví pro vás to pravé?
V mém případě nešlo o dětský sen, spíš náhodu, kdy jsem si podala přihlášku na DAMU a bylo to buď – anebo. Věděla jsem, že bych neměla nervy absolvovat přijímací řízení dvakrát. Takže jsem to zkusila a vzali mě.
Zalitovala jste někdy, že jste se vydala touto cestou?
Ne. Náturou jsem člověk, který potřebuje častou změnu, a to mi herectví přináší. Díky postavám se konfrontuji se stále novými úhly pohledů, s odlišným přemýšlením a přístupy k životu, což mě obohacuje.
Co vy a nekonečné seriály? Zatím jste se v žádném neobjevila…
To asi souvisí právě s tou proměnlivostí. Obávám se, že by mě role v nekonečném seriálu za rok dva omrzela a já bych pak nehrála z vnitřní potřeby, ale z povinnosti.
BARBORA BOČKOVÁ
Narodila se 17. listopadu 1989 v Třebíči. V dětství se vrcholově věnovala moderní gymnastice. Vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě, obor fyzioterapie. Poté vystudovala pražskou DAMU, nyní je v angažmá v Divadle Na Zábradlí. Vidět jsme ji mohli například ve filmech a seriálech Promlčeno, Zátopek, Případy 1. oddělení, Metanol, Specialisté, Podezření.
ZDROJ: https://vlasta.cz, časopis TV Mini, Česká televize
