Jiřina Bohdalová 3. května oslavila 92. narozeniny, a tak k jejímu výročí přinášíme rozhovor, který vyšel v roce 1997 v časopise Vlasta, rozhodně ale nezestárnul!
A je to tady! Konečně Jiřina Bohdalová neodolala stovkám žádostí, a jak už ostatně našim čtenářkám prozradila v loňském vánočním rozhovoru, napsala novou kuchařku. Ve spolupráci s paní Ludmilou Pěničkovou, s předmluvou svého dávného kamaráda, malíře a spisovatele Vladimíra Komárka. Kniha je připravena na předvánoční trh – a je kulinářský trhák! Jmenuje se Lidi, to je ale bašta!, podtitul zní Sympatická kuchařka Jiřiny Bohdalové a Ludmily Pěničkové. Jménem vás všech si nyní s Jiřinou Bohdalovou budeme povídat – samozřejmě o jídle a o vaření.
Jste, s prominutím, mlsná huba?
Ale jaképak prominutí, to spolu souvisí! Každá mlsná huba totiž dobře vaří. Ten, kdo nerad jí, těžko bude trávit hodiny u sporáku.
Kdo vás naučil tak výborně vařit?
Maminka. Byla vynikající kuchařka, i když třeba nerada pekla na Vánoce, nedělala drobné, ozdobné cukroví, ale takovou vánočku, jakou ona uměla, už jsem nikdy v životě nejedla. A potom tažený štrúdl. Ten jsem se naučila, ale vánočky přesně netrefím, zůstaly pro mě nedostižné. Především ale byla geniální omáčkářka a její omáčky umím.
Která je nejlepší?
Řekla bych, že v poslední době králík se svíčkovou omáčkou. Koupila jsem i podle Teleshoppingu hodonínský mixér a je senzační. Základem této omáčky je totiž množství zeleniny, která se silnými otáčkami mixéru promění v pěnu, a všichni mi ji neuvěřitelně chválili, ačkoliv ji léta dělám stejně. Králíka naprosto opomenuli, kdybych ho tam zapomněla dát, nikomu by nechyběl.
Koho ze svých kolegyň a kolegů považujete za nejtěžší konkurenci?
Vladimíra Dvořáka. Do jeho kuchařských sfér nedosáhnu, do kulinářského nebe, kde on stojí, se nikdy nedostanu. Vaří geniálně, a ještě navíc umí jídlem provokovat! Naservíruje ho tak „pro voko“, že žasnete, jste naprosto fascinovaná a oběd se mění v obřad. Úprava jídla na talíři je strašně důležitá, ani já nenahrnu maso, brambory a oblohu na jednu hromadu, jenže on je Mistr! Vaří skvělou čínu, snovou bramboračku, umí všechno na světě a taky by mohl kdekoliv na světě vařit třeba v Hiltonu. Stoprocentně by se tím uživil.
Kolik receptů má vaše nová kuchařka?
Úplně přesně nevím, musela bych vám je spočítat. Kvůli přehlednosti jsme je rozdělily do čtyř kapitol podle ročních období – Jaro, Léto, Podzim, Zima. Přišlo nám nejpraktičtější psát recepty podle toho, jaké suroviny a zelenina jsou momentálně k dosažení.
Jak jste se seznámila s paní Pěničkovou a jak vám šlo psaní ve dvou?
Známe se velmi dlouho, Pěničkovi jsou moje druhá rodina. S Lídou se léta kamarádíme, teď je čerstvě v důchodu, když jedu na chalupu, trávím s ní hodně času. Profesí je učitelka, to bývají výborné kuchařky, podívejte se na mě, já jsem jako učitelka začínala. Pravda je, že ten rok, co jsem učila, jsem taky byla dost tlustá. Lída vaří dokonale a velmi systematicky si všechny recepty zapisuje. Nejedla jsem u ní u ní jídlo, které by mi nechutnalo. A protože mi neustále chodily dopisy s otázkou, proč nenapíšu další kuchařku, napadlo mě: – Když všechno chutná mně, bude to chutnat i ostatním. A přizvala jsem Lídu ke spoluautorství. Že jsem se nespletla, poznáte sami. Já na její recepty vsázím hlavu.
Související články
Kdy nejraději jíte?
Ráno, večer... Nejradši jím, když mám hlad. A strašně mě rozčiluje, když kvůli práci jídlo nestíhám. Mimochodem hladová taky nejlíp vařím. Když v době oběda, tak kolem půl jedenácté, něco uzobnu a nemám v břiše povzbuzující kručení, nikdy nevařím s takovou chutí a fantazií. Hlad - to je svatá pravda! - je nejlepší kuchař.
Za co nejvíc utrácíte, pokud jde o kulinářství?
Už jsem vám to prozradila. Utrácím za elektrické spotřebiče do kuchyně. Tak třeba před lety jsem strašně toužila mít elektrický nůž. Pravda, mám ho. Musím se ale přiznat, že než abych ho vyndala z krabice a dala do zásuvky, radši ten kousek masa ušmiknu normálním. Když je ovšem masíčko měkké, pyšně sahám po elektrickém pomocníkovi. Teď je mým favoritem mixér, brzy přijde něco dalšího. Když uvidím cokoliv zajímavého do kuchyně, bez váhání sáhnu do peněženky, okamžitě začnu přístroj zkoušet a vybírám mu recepty.
Je vaření zábava, bavíte se v kuchyni?
Spíš dobrodružství. Jinak se u vaření moc nezasmějete. Když se vám jídlo nepovede, je to k pláči, když se povede, je to jen ke spokojenému usmívání se. Nahlas se smějí jen u nás doma, protože když dám jídlo na talíř, hned se ptám, jak jim chutná. Než vůbec začnou jíst. Já totiž dovařím a okamžitě chci být chválená.
To vás chvála tolik těší?
Bezmezně. Třeba zvednutý palec vnuka Marka, že jsem „jednička“, mě naplňuje blažeností. Proto vlastně vařím, že ihned udělám radost sobě i těm u stolu.
A čím hostíte dvouletého vnoučka Vojtíška?
Pro něho jsou polívky, na ty jsem expert! A Vojtíšek to pozná, nikdy mu na talíři nezbyde ani slza, vždycky naopak dostane trošku přidáno.
Kolik lidí jste nejvíc měla u stolu?
Asi dvacet. Pravidelně jednou do roka se u mě na chalupě scházíme s přáteli a já se na to poctivě připravuji. Naložím maso, jiné uchystám na grilování, peču koláčky, dělám saláty, vymýšlím přílohy..., prostě dva dny věnuji jenom vaření nejrůznějších dobrot.
Jak se vaše vyhlášená kuchyně snáší s módními dietami?
Taky někdy kdy mívám dietové záchvaty, většinou když mi dcera Simona nadává, že vařím moc hutná jídla. Nejdřív koupím nový stroj na zeleninu, nádobí na vaření bez omastku, a po čase se zase vrátím k maminčiným receptům. Tvrdím totiž, že každý vaří tak, jak ho naučila maminka. No a u nás se na dietu moc nedalo. Dodnes se pamatuji, jak tatínek říkával, že ze všeho ovoce má nejradši maso.
Jaká byla vaše největší hostitelská prohra?
S těmi já se nesvěřují. Hned udělám něco jiného a na to předchozí jídlo se tvářím, že jsem ho nevařila já.
Jíte před představením?
Jím ráda celý den, ale před představením to bohužel nejde. Usnula bych na jevišti.
Zdroj: Vlasta.cz časopis vlasta 1997