Když jsme spolu dělaly rozhovor, kdysi mezi Návštěvníky a první Arabelou, vyprávěla mi o svých začátcích historku, která se později stala klasikou pod názvem „Proti vůli rodičů“. V případě Dagmar Patrasové to bylo proti vůli tatínka, harfenisty České filharmonie, který sice chápal umělecké zájmy své dcery, ale nepřál si, aby se stala profesionální herečkou. Maminka naopak fandila. V den D stál před budovou konzervatoře známý televizní komentátor Jan Pixa a udolán náporem budoucích hvězd, svěřil se kolemjdoucímu kamarádovi - filharmonikovi: „Jako vždycky, spousta lidí, ale dnes jsme tu měli jeden velkej talent, nějakou Patrasovou...“ Dotyčný muzikant přišel na zkoušku a radostně oznámil nic netušícímu otci: „Karle, dcera ti udělala zkoušky na konzervatoř!“

Zdroj: Youtube

Základy hudební nauky

„Dodnes si tatínka moc vážím a jeho názory respektuji, tohle bylo poprvé, kdy jsme něco s maminkou tajně upekly, no a vyšlo to. Pořád se snažím dívat na svou práci jeho očima a mívám špatné svědomí. On je precizní, naprosto perfektní, pamatuji se, jak jsem jako dítě obdivovala trpělivost, s jakou cvičil jediný akord na harfu. A samozřejmě mi dal základní hudební poznatky i ty první krásné posluchačské zážitky. Jako malou holku mě učil znát Debussyho, Hindemitha, a to opravdu jako malou holku. Mnohokrát na to vzpomínám, když pozoruji reakce dětí. Třeba té skladbě „nerozumějí“ podle běžných norem, ale to ještě neznamená, že poslouchání neobohatí jejich dušičku.“

Sladký život

Ještě se školní taškou konzervatoristky se Dagmar Patrasová dostala do Semaforu. První představení byl Sladký život blázna Vincka, pak zaskakovala v Kytici a vyzkoušela si snad všechny role. S režiséry Pavlem Hoblem a Jiřím Menzelem natočila i svůj první film 30 panen a Pythagoras. Byl to šťastný start. Také za vzácné tvůrčí partnerství s Jiřím Suchým je herečka dodnes vděčná. Doma jí říkali Dádo, Dádinko, Jiří Suchý na ni volal Dadule a Dádo, až se mu to druhé (a zároveň maminčino) zalíbilo natolik, že Dáda začal psát na semaforácké plakáty. Ani on, ani mladá zpívající herečka tehdy netušili, že jednou bude jméno Dáda znát opravdu každé malé dítě.

Související články

Napiš, ať zase něco udělá!

Vedle seriálů natočila několik úspěšných filmů, které se po letech vracejí na televizní obrazovce k dalším divákům. Ve Smrti stopařek měla za partnerku Janu Nagyovou (sešly se pak v seriálu jako královské sestry Arabela a Xénie), hrála ve filmu Anděl svádí ďábla, ve skvělé komedii Vrchní, prchni... „Dospělých jsem si užila taky dost,“ říká se smíchem herečka, která se už léta věnuje výhradně dětem. „Ale po filmu se mi stýská, Ihala bych, že ne. Teď pro mne píše Iva Hercíková scénář podle známé Andersenovy pohádky. Scházíme se, hodnotíme, co už je hotové, plánujeme, co ještě autorku ve finále čeká. Hudbu bude psát Michael Kocáb. Jsme spolužáci z konzervatoře, píše mi i písničky. Na deskách a v televizním Baby Studiu spolupracuji s jeho dcerami Jessikou a Natálkou, obě jsou moc šikovné. Natálka, mimořádně pěvecky a herecky nadaná dívka, je také favoritkou na druhou hlavní filmovou roli v Andersenovi.“

Zlá Xénie byla u dětí oblíbená

Dagmar Patrasová, než se stala oblíbenou Dádou, zbořila do té doby spolehlivě fungující bariéru - děti si zamilovaly v záporné postavě princezny Xénie. V době vysílání Arabely chodily scenáristovi Miloši Macourkovi dětské dopisy, v nichž se objevovaly žádosti: Napiš, ať Xénie zase něco udělá… Krásná, rozmazlená potvůrka byla totiž příliš ze života, než aby v ní malí diváci cítili skutečné zlo nebo dokonce násilí. Bavila je, nebáli se jí. „Už mě unavovalo vysvětlovat, že nejsem Xénie,“ říká herečka, když jí odrostlé dámy nepřestávaly klást otázku, jak mohla hrát „tu zlou.“ „Děti to poznaly hned.“

Role jménem Dáda

„Říkal mi manžel, že pozoroval naši Andulku, jak drží moji novou fotku, pusinkuje ji a říká: Já tě miluju, Dádo... I naše dvouapůlletá dcera pochopila, že Dáda je někdo trochu jiný než maminka. Taky jsem potkala na ulici holčičku, která mi roztomile vykotykala a povídá: Já tě znám, vy hrajete v televizi Dádu Patrasovou... Pravda je, že Kuřátka, nedělní Dobré jitro s Dádou a samozřejmě i každé natáčení písniček vyžadují stejnou přípravu jako kterákoliv jiná role. Obtížnější možná v tom, že děti v určitém věku chtějí vidět, slyšet a očekávají to své. Jenže ne stejné! Vymýšlet ve scénáři ty změny a proměny mi někdy dá dost práce, hlava nechce žádný nápad vyprodukovat a dá si říct až pozdě v noci. Jako třeba včera. A to už na mě zase doma křičí, že nemám ponocovat.“

Jsem klidná, když vím, že je doma všechno v pořádku

Doma – to je manžel Felix Slováček, čtrnáctiletý syn Felix a už zmíněná dvouapůlletá Andulka. Syn hraje na klarinet, bicí a piano, zkusí složit přijímačky na hudební konzervatoř. Před chvilkou to při fotografování vypadalo, že Andulka snadno obstojí v profesi manekýnky, ale máma ji chválí, že umí hodně jejích písniček a výborně intonuje. „Mám věčné dilema - být dobrá v práci a zároveň být dobrá máma. Teď jsme měli štěstí, protože mi s dcerou pomáhá Kačenka, je zdravotní sestra, ohromně to s dětmi umí. Je mladá, a přesto trpělivá, taktní, nápaditá. Jsem klidná, když vím, že doma je všechno v pořádku. A já mívám tak sto dvacet vystoupení ročně, což není málo. Jenže děti na mě čekají a já se na ně těším taky.“ Že jde o oboustranné sympatie, sahající i do jiných věkových kategorií, stvrzuje ještě jeden detail. Před časem dostala herečka dopis a na obálce jako adresa bylo dětskou rukou napsáno - Dáda. Došlo to. Pracovníci pošty nezaváhali.

Baby Studio a ti druzí

„Kromě nahrávání a Baby Studia pořádám už třetí rok cyklus koncertů se Státní filharmonií Brno. Jsou to vystoupení pro rodiče s dětmi. Kromě hudby malé návody, jak určitý žánr poslouchat, co je hudební myšlenka... Tahle práce mě moc baví a cením si taky právě zájmu obou generací, protože když si děti samy hrají v Baby Studiu, je to prima, ale když jsou na koncertě s rodiči, je tam ještě hezký moment společného zážitku navíc.“

Na podnikání prodělává

Baby Studio založila Dagmar Patrasová v roce 1994. Sídlí v centru Prahy, čemuž odpovídá výše podnájmu, a majitelka popravdě říká, že je jediná podnikatelka, která na podnikání neustále prodělává, protože jinak by musela enormně zvýšit školné. Takže Studio dotuje svými vystoupeními a také pomocí manžela. „Program zůstává stejný - zpívání, klavír, flétnička, dramatická a taneční výchova, od rokenrolu po základy klasického baletu, výtvarná a předškolní výchova... A pořád funguje „školička“, do které si děti chodí jen hrát. Ve Studiu jsme vymysleli Narozeninové party, probíhají už rok. Všichni oslavenci se sejdou v jednom dni, dostanou dárečky a ostatní jim připraví vystoupení. Příště jsou zase z oslavenců účinkující, a tak to jde pořád dokola. Když vidím ohromnou chuť, s jakou hrají třeba Pohádku o Červené Karkulce, jsem málem dojatá. Mám hezký pocit, že jsem u toho, kdy se z kluka nebo holčičky klube doslova láska k umění, protože kreativita dětí je obrovská. A taky se učí komunikovat, akceptovat názor druhého, být tolerantní. Prostě slyšet se navzájem.“

Chodila na ni i miminka

Snad právě to poslední mnohdy v životě dospělých viditelně schází. Probíráme ještě další aktivitu, která se tentokrát točí kolem módy. „Nápad vzešel z mého soužití s Andulkou. První série je na světě, je letní a prodávat se bude v Baby Studiu v butiku REA.“ Kdo byl váš úplně nejmladší divák? ptám se, když držím v ruce mrňavé minišaty. „Zeptala jsem se taky, protože pod jevištěm seděla maminka s miminem. Mému nejmladšímu divákovi bylo šest měsíců,“ dodává herečka po vteřině přemýšlení přesný údaj. Takže o příští publikum, u kterého se vyklube láska k umění, má zřejmě Dagmar Patrasová postaráno, dodávám já.

Zdroj: Vlasta.cz časopis Vlasta 1998

Související články