Říká se, že po čtyřicítce je člověk odpovědný za svůj obličej, že z něho vyzařuje, jaký skutečně je. Je-li tomu opravdu tak, pak herečka Naďa Konvalinková by měla být člověk veskrze laskavý a dobrý, který vyzařuje blahodárný paprsek úsměvu a radosti.
V roce 1989 se soubor Městských divadel pražských rozdělil do tří scén, z nichž sis vybrala Divadlo Ká. Teď jsi na „volné noze“. Proč?
Za čtyři roky v Divadle Ká jsem v podstatě nedostala pořádnou příležitost. Nevím, jestli to byly okolnosti nebo fakt, že už se potřebuji přehrát do jiného oboru. Teď nastoupilo nové vedení a já bych zase mohla čekat, co se mnou bude. Uvědomila jsem si, že bylo nade mnou příliš mnoho šéfů a spokojená jsem nijak zvlášť nebyla. Rozhodla jsem se, že nějaký čas počkám, jak se situace v divadlech vyvrbí, a zatím budu bez stálého angažmá.
Máš představu ideálního divadla?
Ráda bych založila DSL, Divadlo slušných lidí. Stejně si myslím, že se časem začnou setkávat kamarádi na stejné vlně, s touhou vytvořit zajímavé představení spontánně a s chutí.
Máš na kamarády čas?
Musím říct, že tolik času na vysedávání a debaty jako kdysi teď už nemám. Po pracovním shonu se musím věnovat dceři Karolíně, je v citlivém věku jedenácti let, já o nic nechci přijít, ani ji o nic ošidit. Takže v tomto období společnost nevyhledávám a snažím se být s ní. Před pololetím vzdychala a vzdychala: „Kéž by ta škola vybouchla!“ Když přinesla vysvědčení, pochopila jsem proč. Ale rozesmálo mě její vysvětlení: „Maminko, doufám, že se za ty dvě trojky nezlobíš, přece bys nechtěla, aby mi ve škole říkali šprtko!“
Chce být herečkou?
Nevím, hrála v jednom představení v Divadle Ká, ale taky maluje a s obrovským šmrncem oblíká Barbíny. Kreslí komiksové seriály. Tak uvidíme.
Uvědomuje si popularitu svých rodičů?
Má v sobě naštěstí dar skromnosti a obdivu. Je naším neúprosným kritikem, má nás přečtené, je to náš miláček. A hlavně předtím mé maminky. Když mi máma před čtyřmi lety umřela, byl to pro Karolínu strašný zásah. O Vánocích jí psala dopis do hrobečku: „Babičko moje milovaná, jakpak se tam máš v nebíčku? Chaloupku máš asi z chmýří obláčků, šaty ze závoje hvězd.“ Od té doby každé Vánoce babičce takhle poeticky píše.
Naďa Konvalinková na premiéře filmu Buď chlap! s Terezou Ramba a Ester Geislerovou v březnu 2023
Co říkáš záplavě amerických filmů v naší televizi?
Jak jsme byli kdysi zoufalí, že nemáme dost amerických filmů, tak dneska musím říct, že toužím po dobrém ruském filmu. Když se povedl, to byla hloubka, to byla nádhera! Jak můžou, proboha, vtloukat dětem do hlavy, že prachy jsou motor a smysl života? A celá ta seriálová nemoc, která se z Ameriky přiřítila!!! Ženské vypadají báječně, nemají vrásku, ale je to život? Já když pak vedle toho sledovala opakování naší Nemocnice, tak jsem zatoužila Jaroslavu Dietlovi políbit ruku! Protože to bylo o lidech, a ještě bezvadně našimi herci zahrané! Znovu jsem si uvědomila, jací jsou tu herci a režiséři a „kam se na nás ta Amerika hrabe“!
Máš nějakou stálou zálibu?
Ráda žiju pocitem, že když mě někdo osloví, musím pomoci, zapnout všechny síly, abych byla užitečná. Ano, mám zálibu - hledat cesty k lidem. Kdybych nechala divadla, chtěla bych být někde tam, kde můžu naslouchat a pomáhat.
Jsi optimistka?
Myslím, že ano. Jsem optimista i v tom, že je nádherné ležet v posteli, koukat od rána do večera na televizi, a jsem taky optimista v tom, že je jaro a každý věk něco přináší... Dřív jsem se bála stáří, vrásek (to jsem netušila, že ztloustnu, toho jsem se měla bát!), ale dnes si myslím, že každý věk má něco do sebe - zmoudření a poznání.
Kdyby sis mohla něco přát, co by to bylo?
Hodně lásky – všeobecně. Myslím, že láska lidi spojuje, ničí ziskuchtivost, prachy, krátkozrakost... Nosím u sebe psaníčko Karolínky, jaká mi občas nechává na nočním stolku: „Maminko moje milovaná, za všechny prachy světa bych tě neprodala, protože tě miluju ze všeho na světě nejvíc. Tvoje Píďa.“ Jsem přesvědčená, že nic většího než láska neexistuje. Jsme tu jen na chviličku, nechme jí po sobě trošku. Pro děti, které ji moc potřebují. A nejen děti.
Zdroj: Vlasta.cz časopis Vlasta 1994
