Viktorie se narodila ve znamení Kozoroha a už teď, kdy je jí devět měsíců, se dá vysledovat, že bude pěkně tvrdohlavá, svébytná, nenechá si poroučet. Naštěstí se Kozoroh velmi dobře snáší s Pannou a Býkem, což jsou její rodiče. Maminka Zora Jandová, herečka a zpěvačka. Tatínek Zdenek Merta, hudební skladatel.

Mimochodem, Viktorie Mertová je známá jako Belladonna z pořadu Na lovu.

Zdroj: Youtube

Povídání s těmi třemi se odehrálo v posteli. Zora se obestlala polštáři a zaujala co nejvýhodnější polohu k chování i krmení miminka, Zdenek zvolil strategické místo vedle telefonu, který se pravidelně ozýval. A já se ptala...

Jakou změnu pro vás dítě znamená?

Zora: Žila jsem si krásně před Viktorií a s jejím příchodem se pro mě nic nezměnilo. Některé kamarádky si stěžují na ztrátu svobody, na omezování dítětem – vstávání, pleny, pravidelné návštěvy parků... Mně to ale vůbec nevadí. Přestala jsem hrát v Karlínském divadle, protože Funny Girl je náročná role, při které neslezu skoro tři hodiny z jeviště, takže jsem ji nemohla dělat jako těhotná, a z časových důvodů to nejde ani teď. Ale zpívat jsem nepřestala, zpívám kamarádům při vernisážích a máme představení na Výstavišti. Protože nemůžeme přetěžovat babičky, někdy si Viktorku bereme s sebou. Několikrát s námi byla i na jevišti, já zpívala a ona krásně vyla... Hlas se mi po porodu uvolnil, rozšířil se mi rejstřík, zpívá se mi lépe. Takže pokud změna, tak rozhodně k lepšímu.

Zdenek: Žádnou změnu nepociťuji, prostě je tady s námi. Snídaně do postele bude teď dostávat i Viktorka. Jasně, že „ubírá“ čas, ale když ubírá čas někdo, koho chceš mít vedle sebe, tak je to docela příjemné. Viktorie je hrozně hodná. Stihnu úplně všechno, co dříve.

Zora: Je to taky tím, že se snažím, aby Zdenek změnu pociťoval minimálně. U nás to funguje tak, že věci dělá ten, kdo je dělá líp a kdo je dělá raději. Ve všem, odjakživa.

A co děláš třeba ty, Zorko?

Zora: Já například ráda vařím, ale protože Zdenek jí velice málo, tak vlastně ani nevařím. Co dělám já? Dělám já vůbec něco?

Co je nového v práci?

Zdenek: Po úspěšné zářijové premiéře operního muzikálu Sny svatojánských nocí v Divadle bratří Mrštíků v Brně byla premiéra pražská, v Divadle komedie. Libreto na shakespearovské motivy napsal Stanislav Mošna, který má í režii, hudbu jsem dělat já. Zorku jsme pozvali k hostování, i když se jí ze začátku vůbec nechtělo.

Zora: Brno je daleko, Viktorie malá. Existovalo mnoho důvodů, abych odmítla, ale když jsem se přijela do Brna podívat na zkoušku, strhlo mě ohromné zaujetí herců, nasazení, s jakým pracovali. Najednou jsem zatoužila být u toho.

Zdenek: Představení skutečně vznikalo mimo rámec běžných divadelních zvyklostí. Zkoušelo se mnohem více, než je normální, ráno, v noci, po představení. Řeknu to takhle - u nás jsou herci v divadle špatně placení, proto se nesoustřeďují jen na divadlo a musejí hledat i jiné kšefty. Všichni tudíž trpí určitou nadvýrobou a při zkouškách v divadle se často zajímají zejména o hodinky - už, už aby byli pryč. Což třeba v Americe, abych použil své ještě čerstvé zkušenosti, vůbec neexistuje. Herec tam zkouší třeba pět měsíců dvanáct hodin denně, ale zkouší jen jednu věc. Pak představení hraje. Půl roku, rok. Je placen podstatně lépe, nic jiného nemusí dělat, a to se pak odráží na kvalitě. Rozdíl mezi našimi a americkými muzikálovými herci je proto dost veliký. Na tyto zápory však Brňáci zapomněli. V rámci daných možností je jejich představení mimořádné.

U kterého filmu jsi se naposled podepsal jako autor hudby?

Zdenek: Loni v létě jsem s Jurajem Herzem točil pohádku Žabí král pro filmovou společnost SRN Taurus.

Zora: My jsme s Terezkou Pokornou, ženou Juraje Herze, nejlepší kamarádky. Jednou jsme pořádali malý velikonoční klima večírek, kde jsem zpívala Zdenkovu vážnou muziku. Jurajovi se hrozně zamlouvala, protože byla, jak bych tak řekla, taková divná. Odpovídala duchu jeho filmů.

Zdenek: Juraj dělal vždycky s dobrými muzikanty, proto mě velice potěšilo, že mi nabídl spolupráci. Připravujeme spolu další projekty.

A projekty vás dvou?

Zora: Není radno otálet. Viktorka roste velice rychle. Uděláme to, co mi nejvíce vyhovuje a co mě nejvíce baví, co teď Zdenek dělal v Americe, kde byl na turné s americkou zpěvačkou Annou-Marií Kenny a doprovázel ji při dvouhodinovém představení na klavír. Tedy one man show, kde člověk může ukázat, co v něm opravdu je.

Zdenek: Mě teď baví především filmy a divadlo. Chceme připravit velké představení, kombinaci filmu a divadla. Taky by se dalo mluvit o opeře s použitím filmu. Libreto píšeme společně s Petrem Kaňkou. Téma – lidstvo, které bylo potrestáno za svou zpupnost a pýchu, pracovní název – Apokalypsa. Teď jsme ve stádiu, kdy sháníme pět miliónů. Jsem přesvědčený, že peníze seženeme, akorát musíme mít co nabídnout. Nemůžeme chodit jenom s tím, že budeme někomu něco vyprávět. Kus musíme mít i na videu, aby bylo co ukazovat. Chtěl bych, aby Zora měla v představení hlavní roli.

Jak vás tak poslouchám, u vás všechno funguje. Můžete dát recept?

Zdenek: Myslím si, že lidi dělají spoustu věcí, které nemají rádi a které ani dělat nemusejí. To já odmítám. I za tu cenu, že pak nemohu mít všechno, co bych eventuálně chtěl. Mají třeba chatu, ostříhaný trávník a pořád proklamují, co je to za strašnou práci, jak se nadřou. Vrátím se ještě k americké logice života – nedělat nic, co je zbytečné, co člověka odvádí od hlavního cíle. Proto se nehádám, nelžu, nechodím na úřady a na policii, nestojím ve frontě.

Zora: Zdenek si za každou cenu zachovává vnitřní svobodu a nezávislost, nenechá se vyprovokovat, působí stabilizujícím dojmem v každé situaci. Třeba před premiérou v divadle – všichni se hádají, propadají panice a mezi tím chodí Zdenek, na všechny se usmívá, s každým se domluví, působí jako balzám.

Viktorka usnula Zorce v náručí a do podkroví jednoho žižkovského domu se pomalu vkrádal večer. Na kazetě v magnetofonu už nezbylo místo pro poslední Zorčinu větu: „Opravdu je ten život úžasnej, viď?“ A Zdenek odpověděl: „Jo“.

Zdroj: Vlasta.cz časopis Vlasta 1993