Pane Nováku, můžete nám prozradit, co bude vaše postava v Ulici dále zažívat?
Já toho moc nevím. I přesto, že už točíme srpen. Vím, že začnu lépe chodit, to je první koleno, pak druhé koleno. Teď budu mít asi psychické problémy.
Vaše postava toho zažila mnoho. Kam byste chtěl, aby se zápletka směřovala nyní?
Je pravda, že toho mám za sebou spoustu. Když jsem vzpomínal, byly to oplétačky s policisty, s penězi, byl jsem bezdomovec, pak přišel rozvod, návrat, druhá svatba s Věrou. A co bych chtěl zažít? Asi chvíli klidu.
Těch zvratů bylo hodně. Ale jestli teď nastanou psychické problémy, tak by měl snad pak být návrat do normálu. Linka rodiny, že jsou všichni pohromadě, se mi líbí. Ona je to docela vzácnost.
Co říkáte na to, že se Karla vrátila zpět ke Kryštofovi?
Jsem za ně velmi rád. Musím se přiznat, že v tu dobu, kdy jsme řešili rozvod, tak já to řešil s mým mladším synem v soukromí. Dokonce se mi stávalo, že jsem věty, které jsem měl ve scénáři, měl i v životě a obráceně.
Měl jsem to zdvojené, a zatímco v reálu u syna definitivní, v Ulici se aspoň vrátili k sobě. Odpouštět by se mělo, nikdo není bez chyby. Bylo by mi to líto, protože tuhle „uličnickou“ rodinu mám rád.
Kryštofa znám od peřinky, mám ho opravdu jak syna. Studoval se starším synem Rosťou na DAMU. S Milenou jsme velcí kamarádi. Na natáčení chodím jako domů. Malý Vojta babičku a dědečka nezažil. Na Instagram dal naši fotku a napsal tam, že je to jediný dědeček, kterého má.
Jak to máte vy se sociálními sítěmi?
Měl jsem starý mobil, pak jsem od synů dostal „chytrý“ telefon, ale nechal jsem ho ležet v krabičce. Pak nastal covid, prostřední vnuk mě přidal na Facebook i Instagram. Jak byl půst fyzického kontaktu s lidmi, tak jsem tam zkusil dát básničku. Byl na to velký ohlas.
Také jsem během covidu začal malovat, takže tam tu a tam dám nějaký obrázek. Teď mi zrovna nějaká paní psala na Facebooku, že jsem dlouho nic nenapsal. Říkám si, že to není pro to, abych tam „vyblil“ své zlosti, ale dávám tam něco pozitivního.
Zdroj: Vlasta.cz
