Netluče se vám při tvorbě ženský a mužský element?
I: Myslím, že se odjakživa mužský a ženský princip spíš doplňuje. Tvoří komplexnější celek. Snad tomu je i u nás.
Co vy na to, Lukáši?
L: S Ilonou pracujeme již osm let, hodně nás spolupráce naučila. Mužský a ženský element jsme nastudovali a vyvážili. Člověk při práci v týmu pozná přirozenost druhého a potom už je u každé zakázky jasné, kdo by měl projekt vést a kdo bude zase šikovný na jeho technologické zpracování. Chce to hodně pokory, respektu, tolerance a potom je práce v týmu radost. Možná právě kombinace mužského a ženského přístupu – jejich výhod – je důvod, proč se nám docela pěkně daří. (Rozhovor vznikal na konci roku 2020 - pozn. redakce)
Kdo z vás je kreativnější a kdo výkonnější?
I: Kreativní jsme každý trochu jinak. V tom je velká výhoda dvojice. Lukáš je určitě výkonnější, může kreslit celý den.
Jak vaše spolupráce prakticky funguje?
I: Prošla si mnoha fázemi. Zprvu jsme na každé zakázce pracovali společně. Jako čerství absolventi uměleckých škol jsme si vzájemně dodávali odvahu. Na pětimetrový obraz kreslený tužkou pro Emblem hotel bychom si jako jednotlivci tehdy asi netroufli! Po letech praxe jsme se vykreslili, jsme si jistější a důvěra ke kolegovi natolik zesílila, že si nemusíme vše vysvětlovat do detailu. Už si vidíme do hlavy. Dnes každý sám za sebe dotahuje zadání od začátku do konce.
Jak si práci dělíte?
I: Máme na webových stránkách rozdělená portfolia, každý si může vybrat, koho z nás osloví. Pokud se nemůže rozhodnout a napíše na společný e-mail, rozhodneme za něj. Sami víme, co komu víc jde.
Častým námětem vašich plakátů, Lukáši, je cyklistika, rádi kreslíte například legendární závody. Proč?
L: Ilustrátor se většinou v kreslení věnuje věcem, ke kterým má vztah nebo pro ně přímo plane vášní. U mě bylo ježdění na kole jedním z největších životabudičů během dětství a dospívání. Už od čtyř let jsem jezdil s mamkou do nedaleké vesničky do práce a každý den řádil s kamarády na ulici. To se do mě natolik zapsalo, že i když teď tolik nejezdím a bydlím v Praze, tak si to stejně moc rád připomínám. Dokonce si člověk může při kreslení zažít i fantastické okamžiky. Jako například, když připravuje plakát Fausta Coppiho (jako první vyhrál v roce 1952 Tour de France i Giro d’Italia, pozn. red.) a nastuduje si jeho biografii, nebo když se maluje historický obraz slavného závodu Paříž-Roubaix a vy se cítíte, jako byste někdy v šedesátých letech jeli se závodníky.
Vědí slavní cyklisté, že jste je zvěčnil?
L: Povědomí o ilustracích se pomaličku šíří světem, v ateliéru máme například podepsaný plakát od Petera Sagana. Občas nám cyklisté nechávají vzkazy na Instagramu, o některých reakcích se dozvídáme od našich přátel, distributorů kol, se kterými čas od času spolupracujeme na grafikách nebo plakátech. Je to vždy příjemné vidět zájem a mít zpětnou vazbu od odborníků a také celebrit ze světa cyklistiky.
Dalším vaším oblíbeným tématem, které se objevuje nejen na plakátech, ale třeba i na hrnečcích, je plavání.
L: Pro ilustrátora sedícího celý den u stolku je důležité vyvažovat sedavé zaměstnání nějakým všestranným pohybem. Plavání je skvělé, jak v bazénu, tak v moři. Člověk při něm cítí určitý pocit svobody a také si pěkně zasportuje.
Co nejraději kreslíte vy, Ilono?
I: Buclaté nebo naopak podlouhlé postavičky a jezevčíka Květu.
Jak jste se dostali k plakátům?
L: Plakáty jsou mým oblíbeným výstupem. Výtvarník se ponoří do tvorby a za pár dní, nebo u větších děl týdnů, má hotovo a fanoušci mohou spatřit výsledek. Obdivuji tvůrce, kteří se věnují komiksům, animovaným filmům nebo rozsáhlým knižním ilustracím. Já na taková velká díla nemám trpělivost, a proto je pro mě plakát ideálním způsobem vyjádření.
I: Měla jsem velké štěstí na rodiče, byli velmi vnímaví, ale už jako malé holčičce mi nechávali volnou ruku. Mohla jsem kreslit kdykoliv. Přihlásili mě do lidušky na Zbraslavi na kreslení a na keramiku. Až po maturitě jsem se rozhodla pro obor ilustrace.
Zaujalo mě, že děláte například pro Eurosport.
L: Je potěšující, když člověka osloví firma jako Eurosport, aby vytvořil sérii obrázků k historii závodu Paříž-Roubaix. Stejně tak je příjemné kreslit pro magazíny jako je 53x11 nebo Szosa (cyklistické magazíny, pozn. red.). Krásné jsou také zážitky s pokreslováním kol – jako byl například projekt Festka Zero, kdy vznikly dva speciály včetně ilustrovaných dresů. Pořád se také ozývají nadšenci, kteří chtějí originál do sbírky anebo portrét na zakázku.
Dostáváte i zakázky ze zahraničí?
L: Převážně se soustředíme na český trh, mám hodně klientů, dnes přátel, kteří nám zadávají spoustu práce. Ze zahraničí ale čas od času přicházejí nabídky, které nejdou odmítnout. V posledních letech spolupracujeme nejčastěji s magazínem Culture Trip, ve kterém se naše ilustrace dostávají k milionům čtenářů, a to je opravdu krásný pocit.
I: Plakáty a ilustrované výrobky odcházejí také do New Yorku, Londýna, Paříže, ale máme ve sbírce i kuriózní adresy jako například sultanát Brunej nebo adresy vypsané pouze čínskými anebo japonskými znaky bez přepisu do latinky. V nedávné době putovala po Českých centrech po světě výstava, kterou jsme dělali ve spolupráci s Národním muzeem, Sametová revoluce 1989. A taky jsme dělali pro Hollywood ilustrace k filmu Grandhotel Budapešť od Wese Andersona, toho si opravdu vážíme.
Film Grandhotel Budapešť jsem viděla, je skvělý. Kde se tam ilustrace objevují?
I: Ilustrace, které jsme pro film vytvořili, propagovaly premiéru filmu během olympiády v Londýně. Byla to příjemná zkušenost, jelikož Wes Anderson je náš oblíbený režisér a estetika jeho filmů je našemu ateliéru blízká.
Dá se výtvarným uměním, tvorbou plakátů uživit? Nebo máte ještě jinou práci?
L: Plakáty se uživit opravdu dá. Kdyby mi to ale před pár lety někdo řekl, nevěřil bych mu. Za naším obchůdkem i ateliérem je ohromně dlouhá cesta. Byly to probdělé noci během střední a vysoké školy, kdy jsem kreslil a učil se techniku, zatímco spolužáci popíjeli v hospůdkách. Brali jsme zakázky za malé nebo žádné peníze, které člověk dělal, aby pronikl do oboru. Všechen volný čas, kdy lidé koukají na seriály, hrají hry nebo jsou na koncertech a festivalech, ilustrátor tráví kreslením a posouváním vlastního stylu, dokud není lepší a lepší. Plakáty, které jsou teď k vidění u nás na webu nebo v ateliéru, jsou jen výsledkem dlouhého procesu, který je čas od času třeba si připomenout.
Kdo chodí nakupovat do vašeho obchůdku na pražské Letné?
L: Nejčastěji nás navštěvují lidé nám podobní. Typický zákazník je člověk se zálibou v pestrých barvách, drobných důvtipných detailech a také v dekorativnosti. Někdo chodí nakupovat pro sebe, máme spoustu sběratelů, kteří si nenechají ujít ani jeden plakát ze série osobnosti nebo cyklistika, a jiní zase nakupují dárky pro svoje přátele, známé...
Jaké techniky kreslení používáte?
L: Nejvíce si rozumím s digitální malbou. Na velké obrazovce – grafickém tabletu – maluji, jako by to bylo v reálu. Jsem dítě počítačové éry a s moderní technologií si rozumím dokonce i o něco více než s klasickými štětci a plátnem. Hodně si dáváme záležet na úrovni tisku, papírech, aby byly plakáty té nejvyšší kvality a vydržely sběratelům na věky. Miluji také balení, vše je krásně podepsané, orazítkované, ve speciálních tubusech s certifikáty pravosti, je to takové hraní si v dospělosti.
I: Co se týče techniky, máme to s Lukášem velmi podobné, i u mě převažuje digitální malba. V posledních pár letech více maluji na plátno, ruční práce je skvělá meditace a odpočinek od obrazovky kreslicího tabletu.
Kde hledáte inspiraci?
L: Pro mě jsou to lidé ve svých všemožných formách, tvarech, činnostech, to je taková každodenní inspirace. Mám rád sporty a pohyb. Ohromnými studnicemi pro inspiraci ilustrací jsou také historie, její hlavní milníky, a příroda, kde trávím co nejvíce času. Největší inspirací jsou aktuální události. Jako například, když Peter Sagan vyhrál závod Paříž-Roubaix, nemohl jsem ani dospat a ráno běžel do ateliéru, kreslil a kreslil a plakát byl hotový den po Saganově triumfu. Stejně tak jsem to měl i s Tour de France 2019. Pokud něco ilustrátora chytne za srdce, je radost tvořit. Někdy si zase užívám dlouhodobou přípravu. Je krásné studovat historii, prohlížet fotky a vyrábět si z nich inspirační nástěnky. V galerii tedy máme plakáty vycházející z aktuálních pohnutek anebo historických událostí – například zmíněné plakáty o Saganovi, Tour de France, Paříž-Roubaix. Máme také hodně obrazů z volné tvorby, například Peloton, Maidens, Escape, Spring Classics.
Co chytá za srdce vás, Ilono?
I: I ve volné tvorbě kreslím ráda pro někoho blízkého, proto série Cirkusáků vznikla pro mou neteř Annu, která je neuvěřitelný klaun, plakát Getaway pro mého manžela, který vyrábí nádherná kola tady v Čechách pod značkou Repete.cc. Plakát Pejskař vznikl pro mou jezevčici Květu nebo série Zahradníci pro mou babičku, které slabé nohy už nedovolí chodit tak často na její milovanou zahradu. Nově kreslím plakáty pro svou dceru Idu, která se brzy narodí. Největší inspirací mi jsou moji nejbližší. V podstatě se od školky nic nezměnilo, stále jim kreslím obrázky.
Prý jste, Lukáši, skupoval legendární skládací kola a pokresloval je.
L: Skládačky byla moje srdcovka. Moje mamka mi o skládačkách básnila, když jsem byl malý. S tátou na nich projela celou republiku. Tak jsem si skládací kola zamiloval a potom jako teenager jsem se jim hodně věnoval. Sháněl jsem je ve starých garážích u kamarádů, nechal si je odkládat na sběrném dvoře. Potom jsem je renovoval, čistil a vyměňoval zašlé součástky, leštil chromové díly a nakonec jsem lakoval a pomalovával rámy. Potom jsem si při jízdě po městě připadal jako král. Je pravda, že mám na takovou stavbu zase chuť a mohl by vzniknout unikátní pokreslený skládací veterán, design by Tomski&Polanski. Určitě se o tom objeví informace u nás na Instagramu a Facebooku.
Líbí se vám, Ilono, Lukášovy sportovní motivy?
I: Zbožňuji je! I když mě někdy přepadá panika, že si od cyklistiky neodpočinu. Můj manžel je, jak jsem říkala, výrobce kol, je to pro mě každodenní téma.
Koho byste si rádi nakreslili?
L: Popravdě už dlouho čekám na velký český sportovní úspěch a pevně věřím, že brzy přijde, a vznikne tak krásný plakát.
I: Toho je hodně! Ale určitě bych chtěla jednoho dne vytvořit třeba mozaiku v metru nebo vytvořit knihu pohádek pro svoje děti.
Nezasahuje spolupráce do vašeho soukromí? Hádáte se kvůli práci?
I: Zasahuje, ale v tom dobrém! Lukášova žena Margaretka je součástí týmu, s velkou pečlivostí provozuje náš obchůdek na Letné, komunikuje s lidmi na eshopu. Takže hranice soukromí a práce skoro neexistuje. Ani jeden nejsme konfliktní typ, nepamatuju si, že bychom se někdy pohádali. Teď navíc každý pracujeme z jiných ateliérů, tak se na sebe spíš těšíme.
Kreslíte také pro časopis Reportér? Jak ta spolupráce vznikla?
L a I: Pro časopis kreslíme od roku 2016. Ještě než začal vycházet, zavolal grafik Petr Hořejší, zdali bychom chtěli ilustrovat povídky českých spisovatelů. Měli jsme tenkrát velkou radost. Je to jeden z posledních nezávislých časopisů u nás, je čest být součástí tak profesionálního týmu.
ILONA POLANSKI
• Vystudovala SUPŠ – design herních předmětů, a obor ilustrace a grafika na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
• Působí ve spolku CzechIllustrators mapujícím československou ilustrátorskou scénu.
LUKÁŠ TOMEK (TOMSKI)
• Vystudoval animaci na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
• Po absolvování školy již pod přezdívkou Tomski potkal Ilonu Polanski, se kterou založili studio ilustrace Tomski&Polanski, které funguje již osmým rokem.
• Společně s manželkou Margaretou se Lukáš věnuje také obchodu https://illustrationshop.cz.