Sagvane, co má společného muzikál Sladké mámení s Kvítkem mandragory, který už známe?
Kvítek mandragory je muzikál, který jsme vzali a totálně ho předělali a překopali. Budou tam jiné choreografie, jiné obsazení, nádherné holky a Marek Vašut s Martinem Dejdarem v hlavní roli. Zůstala tam Ivanka Jirešová, paní Obermaierová, ale jsou tam nové dialogy, nové věci, které jsou speciálně pro Moravu. Tento pokus jsem už udělal s Dětmi ráje v Brně. Ten muzikál tím dostal novou šťávu, nakoplo to herce i diváky. Začali chodit znovu a já doufám, že se to povede se Sladkým mámením. Myslím si, že to má velký potenciál. Písničky Heleny Vondráčkové všichni milujeme a tancujeme na ně. Bude to událost podzimu.
Proč zase Brno?
Já v Brně napůl žiju. Boby centrum je moje scéna, tam to celé začalo. Jak říkal Petr Švancara, v době, kdy jsem tam přišel, netekla tam voda, nešel proud, ale já jsem řekl, že tam budu hrát. Všichni se mi vysmáli, že tam herci nebudou jezdit, tak proč tam vozím celé muzikály. Ale já to tak prostě cítil. Dnes máme vyprodáno, diváci nás mají rádi a já za to Moravu miluju. Myslím si, že tento muzikál bude zase pecka.
Celé jste to probíral i s Helenou Vondráčkovou?
Jasně. Helena Vondráčková byla od začátku součástí celého projektu. Oldřich Lichtenberg, můj koproducent a kamarád, měl tento muzikál už dávno předjednaný, takže o všem ví, podporuje to a doufám, že přijede na premiéru.
Máte vytříbený módní vkus, nejdete s davem. Čím se inspirujete?
Nevím, jestli je to vytříbený vkus, ale je můj. Prostě mě to napadne, a tak to nosím. Mám rád věci, ve kterých se cítím uvolněně, a baví mě si je vybírat sám. Ale taky vím, že jsou třeba hezké a drahé věci, které by se mi líbily, ale na mně to vypadá divně. Nemůžu třeba nosit zlato.
A co vaše dcera? Bude z ní také herečka?
Zkoušela hrát, například v Divadle Broadway malou myšičku v pohádce Kocour v botách anebo se mnou v Mýdlovém princi, ale ona hraje tenis a to ji zjevně baví víc. Když jsem se jí zeptal, jestli chce hrát v dalším muzikálu a zkoušet tři měsíce, nebo radši hrát tenis, vybrala si tenis. Jsem rád, protože si to zkusila, ví, co je to za řeholi a že to není zadarmo. Že musí umět zpívat, tancovat a musí na sobě pracovat. Vybrala si sport a já jsem rád. Nikdy ale nevím, jak to dopadne, nikdy neříkej nikdy.
Autor: Lucie Šaléová
Zdroj: vlasta.cz
