Neštve vás to, že ve vás pořád vidí modelku, která si „hraje“ na podnikatelku?

Občas mě to štve. Modelek je mnoho, ale modelek, které se staly podnikatelkami ve větším měřítku, těch je málo. Přitom dnes je populární vyzdvihovat ženy, když se jim podaří něco velkého, tak nechápu, proč moje podnikání vidí jako něco podřadnějšího. Možná je to věkem nebo tím, že jsem s podnikáním začala jako modelka, a možná to chce jen více času.

Soutěž krásy, kterou jste založila, čeká za pár dnů třináctý ročník. Byla jste vždycky tak podnikavá?

Miss Face (nyní Miss Czech Republic, pozn. aut.) jsem založila v osmnácti, ale už od dvanácti jsem pracovala a od čtrnácti jsem jezdila do zahraničí jako modelka. Takže si troufám říct, že jsem byla velmi samostatná a vždy jsem si chtěla vydělávat vlastní peníze. Něco dokázat. Ale nevěděla jsem samozřejmě, v jakém oboru to bude. Od šestnácti jsem začala chodit na lokální soutěže krásy a dostala se na zajímavá místa a poznala důležité lidi. To všechno mi pomáhá teď při práci, protože můžu dívky připravovat nejen v teoretické části, ale i praktické, vím, jak mezinárodní soutěže fungují.

Sama jste se Miss České republiky kdysi nemohla zúčastnit, protože jste se nenarodila u nás. Mají to vaše dívky snadnější?

Naše konkurenční česká soutěž krásy Miss České republiky má stále v pravidlech národnost jako podmínku, benevolentní jsem asi jen já. U nás může soutěžit dívka, která má trvalý pobyt na území ČR, nemusí být české národnosti, neřešíme ani výšku, ani věková hranice není tak striktní, my máme například rozpětí 17–26, ale to výškové rozhraní se zvedlo i ve světě a my jejich pravidla tak trochu kopírujeme. U nás může soutěžit i hendikepovaná dívka nebo transgender.

Za pár dnů vás čeká finálový večer, který bude živě vysílat televize. Nejste už nervózní?

Neřekla bych, že jsem nervák. Ale s finále je spojena spousta věcí, které je třeba zorganizovat, a přestože mám kolem sebe samozřejmě tým lidí, stále vše aktivně dělám i já. Asi proto, že první roky fungování jsem na to byla opravdu sama a firmu jsem teprve budovala. Vždycky je to náročné, jiné místo, jiní vystupující, jiný scénář. Ráno se probouzím se stresem a pocitem, že dvacet čtyři hodiny je málo.

Jste perfekcionistka?

Stoprocentně. Jsem absolutní perfekcionistka. Přemýšlím nad vším, i nad tím, nad čím bych nemusela a co jsem delegovala na někoho dalšího. A stejně se svých lidí neustále ptám, jak to dopadlo. Asi to tak mám odjakživa.

Neleze to vašim blízkým na nervy, že je chcete pořád kontrolovat?

Partner je taky perfekcionista, takže to máme stejně. Ale já když přijdu domů, tak o práci nemluvím. Nestěžuji si. Nechci na někoho přenášet negativní energii a vysávat ho svými problémy. Ty si řeším sama v hlavě.

Je pro vás náročnější myslet na práci v době, kdy zuří válka na Ukrajině? Máte tam přece rodinu.

Na začátku války jsem byla hodně roztěkaná. To začnete přemýšlet nad prioritami, kterými je život vašich blízkých. Pořád jsem vyhledávala informace o situaci, ráno, v noci, pořád jsem byla v kontaktu s rodinou na Ukrajině, psali jsme si, volali, využívali jsme jakéhokoli kontaktu. Teď jsem musela zatnout zuby, naladit se racionálně a myslet i na práci. Musím se jí věnovat, nikdo to za mě neudělá.

V devíti letech jste odešla z Ukrajiny s maminkou. Co se vám vybaví?

Pamatuji si všechno, co se týká naší rodiny, našeho domu, co jsme tam dělali, kam jsme chodili. Třeba že jsme byli pořád u moře a sbírali tam slávky. To člověk nezapomene.

Zasteskne se vám? Nebo už je váš domov tady?

S maminkou jsme odjely z Ukrajiny do Teplic. Já tam byla až do doby, než jsem začala v Praze studovat vysokou školu, ona tam žije pořád. Spoustu krásných chvil na Ukrajině si vybavím, ale musím říct, že mým domovem je už Česko, protože tady se odehrává téměř celý můj život. Ukrajina ale pro mě pořád bude místo, kde mám kořeny.

Co pro vás maminka znamená?

Maminka je mojí hrdinkou, mojí superženou. Aniž by měla finance a přesný plán, sebrala odvahu a odjela se mnou, protože pro mě chtěla lepší život. To mi připadá jako úplně nejvíc, co může rodič pro své dítě udělat, že se pro něj obětuje.

K čemu vás vedla?

K pracovitosti. Ona je velmi pracovitý člověk a nikdy nic neodbývá. Je poctivka, která cokoli dělá, tak dělá tak, aby byli všichni spokojení. A je nezištná. Když něco slíbí, splní to. Na všem si dává záležet. Je mým vzorem. Myslím, že jsem taky taková, a je to hlavně její zásluha. To ona mi ukázala směr.

Na začátku jste říkala, že si nikdy nestěžujete.

Nestěžuji a pracuji. Nechci zobecňovat, ale Češi si stěžují víc než Ukrajinci. Možná je to tím, že Ukrajinci byli vždy zvyklí tvrději dřít a berou to už jako součást svého života, Češi pořád někoho kritizují, hodnotí, závidí si, stěžují si, kdo má víc peněz, kdo je na tom líp. Proč pořád řešit ostatní a nežít raději svůj vlastní život? Takže ano, nestěžuju si.

Jste pracovitá, ale pracovitost ještě neznamená úspěch. Jak byste charakterizovala úspěch?

Přála bych každému, aby se cítil úspěšný v tom, co dělá. To je základ vnitřního štěstí, že cítíme, že nás někdo potřebuje, že jsme přínosem pro komunitu, pro národ, pro své blízké. A co pro mě znamená úspěch? Je to hlavně o tom, že si vybereme nějaký obor, v němž bychom chtěli umět podnikat. Jedna věc je zkusit podnikat a druhá věc je umět podnikat. Vzniká spousta firem, které ale po pár letech zaniknou. Je nutné znát trh, svoje konkurenty, sledovat novinky, mít přehled, abyste byla o krok napřed, a být hlavně vytrvalá. A samozřejmě být také s lidmi, kteří úspěšní už jsou, protože od nich můžete něco odkoukat. Jednoduše řečeno, když chceme být úspěšní, nesmíme sedět v hospodě.

Vraťme se k Miss. Co všechno musí adeptka splňovat? Dnes už asi jen krásný obličej a dokonalé tělo nestačí.

Řekla bych, že dnes hledáme osobnost. Dříve Miss nebyla tolik vidět, protože nebyly sociální sítě. Ty nám dnes ukazují docela dost z charakteru a fungování dané osoby, zda zvládá více věcí, nebo naopak zvládne dvě a je hned unavená. I to je důležité, aby byla houževnatá, talentovaná, dobrá řečnice. Nemusí to být vždy extrovert, ale musí se umět vyjadřovat, a hlavně mít svůj cíl, za kterým si chce jít. Chceme samozřejmě ženy, které chtějí něčeho dosáhnout, aby ve světě něco znamenaly a byly inspirací pro mladou generaci. Adeptky na Miss jsou velmi inteligentní a většina z nich studuje vysoké školy. Ano, nejsou jen krásné, ale mají opravdu co nabídnout.

Když jsem četla medailonky soutěžících, docela jsem žasla. Jedna z dívek má dokonce pilotní průkaz.

No ano, tahle slečna studuje dopravní fakultu na ČVUT, vlastní licenci na malá letadla a chystá se na pilotní průkaz na dopravní letouny. Chtěla by pracovat pro norskou leteckou společnost. Jiná studuje v USA dětskou psychologii, další je bývalou atletkou a působila několik let v české atletické reprezentaci. Jsou to krásné ženy, ale boří mýty, že jsou pouze krásné a nic víc.

Musí být budoucí Miss pokorná?

Samozřejmě ano, ale to platí obecně o všech lidech. Miss musí být pokorná. Je důležité, jak se bude bavit, chovat k lidem. Většinou si nepamatujeme, co ti lidé měli na sobě, jakou měli barvu očí, ale jak se k nám chovali a jak mluvili. Takže ano, pokora je podle mě velmi důležitá lidská vlastnost.

Je pro vás těžké říct některé z dívek, že na to nemá?

Každý rok se do soutěže přihlásí dva až tři tisíce dívek. Na semifinále jich je pak asi 130. Pak vybereme dvacítku, s níž pokračujeme ve školení. Poté selektujeme do finálové desítky. Na castingu to těžké není, ale jakmile jde o úzkou skupinu těch dvaceti, tak to těžké někdy je. Na druhou stranu, je to součást celého toho výběru a celé Miss, a někdo to udělat musí. Jsem velmi objektivní, nemám žádné sesterské spojení, je to pro mě pracovní záležitost a snažím se vybrat ty nejlepší. Ale vždy říkám jen konstruktivní kritiku a obvykle dívka řekne, ano, já vím, zapracuji na tom a přijdu znova, nebo řekne, ano, já vím, děkuji, že jsem tady mohla být, a třeba už nikdy nepřijde. Takže někdy je to nepříjemné, říkat nepříjemné věci. Možná působím jako tvrďačka, ale uvnitř jsem měkká žena, která si občas pobrečí.

Taky jste si kdysi jako modelka musela vyslechnout kritiku?

No samozřejmě ano, ale teď nemám na mysli negativní komentáře pod bulvárními články. Vždy jsem kritiku brala od lidí, o kterých jsem věděla, že jsou profesionálové a jedničky ve svém oboru. Pokud něco chceme a jsme v týmu, kterému věříme, že nás může někam posunout, tak ne vždy je pro nás nejlepší to, co si myslíme my sami. Okolí to vidí z nadhledu, tak bychom mu měli věřit. Nechtějí vás srazit dolů, ale říkají vám to proto, abyste se vy dostala nahoru.

Dá se odhadnout, která dívka má šanci uspět i ve světě? Máte na to nos?

Asi mám. Možná i proto, že jsem v tom byznysu dost dlouho a vnímám veškeré národní soutěže, modeling, dívám se na trendy. Nikdy to není stoprocentní, nemám na to žádný klíč, je to spíše vnitřní pocit. Snažím se vnímat, jak je dívka snaživá, jaký má tah na branku. Některé dívky mají sny, ale neumějí je dotáhnout do konce. Musí umět na sobě pracovat. Není to jen o tom, že vyhrajete korunku. Korunkou to jen začíná, je to jen atribut. Neměl by to být cíl.

Mají to dnes modelky a missky těžší než dřív?

Mají. Dnes je všeho moc. Modelek je mnoho, missek je mnoho, influencerek je mnoho, lidí v showbyznysu, kteří vám kus toho mediálního prostoru chtějí sebrat. Je to tedy náročnější. Na druhou stranu je to ale vždy o vás. Jak jste schopná se aklimatizovat na to, co trh potřebuje, co hledá, co tady není, jak budete pracovat, jak budete navazovat kontakty. Měla byste mít sociální inteligenci. Za mě to tedy znamená být koncentrovaná, a pokud chci uspět, tak mám rok, kdy kraluji, abych ukázala, že na to opravdu mám a jsem správná osoba na svém místě.

Co je podle vás krása?

Něco, co mi je na pohled příjemné, co bude lahodit mému oku, a když si budeme povídat, tak to bude lahodit i mému uchu a duši. Mít jednoduše příjemný pocit z člověka jako z celku. Krása je pro mě něco, co vychází nejen zvenku, ale především zevnitř.

Vy si připadáte krásná?

Musím říct, že jsem sama k sobě velmi kritická, takže kdybych se měla rozpovídat o tom, co se mi na mně nelíbí, tak toho bude mnoho. A stejně jako jiné ženy se neustále srovnávám. Někdy je to tlak. Ale čím je člověk starší, tím snáze se učí žít s tím, co mu pánbůh dal do vínku.

Jednou jste prozradila, že chcete být mladá maminka.

Chci přivést dítě do prostředí, které je klidné, a chci se mu hlavně věnovat. Já chci být s dítětem a být s ním nablízku, učit ho všechny ty věci, které maminky své děti učí a nemít jen chůvy, i když ty asi taky budu muset mít. Takže jsem si říkala, nevadí, pokud ještě počkám. Nepřipadám si zase tak stará. Je to na pořadu dne, ale nejsem z toho ještě vnitřně vystresovaná. Život se vyvinul tak, jak se vyvinul, a já jsem za to šťastná, že jsem si mohla splnit svůj sen.

Jste na sebe pyšná?

Nechci, aby to znělo namyšleně, ale ano. Jsem hrdá na svou firmu, kterou jsem založila v osmnácti a vedu ji už třináct let. Je to vlastně takové moje dítě. Nedá se to popsat. A slonice už má slůňata, každým rokem je firma větší, už to není jen platforma Miss, přibyla eventová, personální, influencerská agentura. Takže ano, jsem pyšná, hlavně na svou odvahu.

Umíte vůbec odpočívat?

Nestíhám cvičit, spím čtyři až pět hodin, mám málo času. Mně teď stačí, když si na chvíli lehnu na gauč a pustím si Netflix. Stejně u toho mám telefon, neumím úplně vypnout. Bohužel. Největší relax je pro mě nemluvit s nikým a filozofovat si sama pro sebe. Být úplně sama. Nevadí mi to. Někdy je naopak fajn být i chvíli bez lidí. Jen si tak přemýšlet tiše nad tím, jestli jdu správným směrem, abych nesešla z cesty. Nikdo vám neporadí líp než vy sami.

Tím se v životě řídíte?

Nejvíc se řídím tím, že všechno se děje z nějakého důvodu. Když se jeden den stane něco negativního, tak jsem z toho chvíli špatná, ale další den jedu dál. Nikdy se nehroutím, protože žijeme jen jednou a vždycky to nějak dopadne.

TAŤÁNA MAKARENKO (32)

  • Narodila se v Belce v Oděské oblasti na Ukrajině.
  • Do Česka přijela v devíti letech s maminkou a až do roku 2010 žila v Teplicích.
  • Vystudovala Metropolitní univerzitu obor Mezinárodní vztahy a evropská studia. Pokračuje doktorandským studiem.
  • Věnovala se modelingu, soutěžila na nejrůznějších soutěžích krásy včetně Miss Eurovision of the World, World Miss University, Miss Supranational, Miss Grand International a další.
  • V roce 2010 založila soutěž krásy Miss Face Czech Republic, kterou v roce 2018 přejmenovala na Miss Czech Republic. Letos se koná už 13. ročník, jehož finálový večer se 7. 5. vysílá živě na TV Nova Fun od 20.20.
  • Současně má i neziskovou organizaci Miss Czech Republic - Krásné tváře pomáhají.
  • Dva roky je jejím přítelem podnikatel Martin Pánek.