Kamkoliv přijdete, lidé vás poznávají. Jak takovou pozornost snášíte?
Jsem s ní svým způsobem sžitá. Přece jenom už mi není dvacet, už nemám takový ten ostych doskočit nějaké cizí představě. Jsem smířená s tím, že mě lidi můžou potkat v super náladě, nebo naopak zasmušilou, upravenou, méně upravenou a tak dále. Fakt už to neřeším. Jak se říká, zvyk je železná košile.
A jak to probíhalo v těch zmíněných dvaceti?
Tehdy jsem se na veřejnosti cítila stísněně, asi nejlépe to vystihuje výraz překročená intimita. Ono to bylo dané tím, že mladické sebevědomí je postavené na úplně jiných věcech. Přiznám se, že jsou mi sympatičtější pilíře mého aktuálního věku. Určitě mnohem víc než ty, které si pamatuju z mládí. Na těch se opravdu moc stavět nedalo.
Koncem června oslavíte devětačtyřicáté narozeniny, jak jste na tom s energií?
To je různé, ale umím se s tím poprat. Když vím, že mám náročný týden či dva, nastavím si to v hlavě tak, abych vydržela do posledního dne, do poslední minuty. Zato pak… Miluju spánek, dobré jídlo a čas pro sebe. To jsou tři základní věci, bez kterých se neobejdu. Jasně, že cítím, že mám méně energie než dřív. Ale vlastně si to hýčkám, je v tom určitý klid. Spousta činností odpadne, protože člověk dojde k tomu, že už pro něj nemají takový význam, takovou hodnotu. A naopak se pouští do věcí, co mu způsobují radost, tu zejména. A taky dělají dobře na duši. Jinak jsem otevřená všem zkušenostem a očekávám, že ještě nějaké dorazí.
Jste ve věku, kdy ženské tělo začíná fungovat jinak. Vadí vám to?
Já to vítám! Ale samozřejmě je to dáno tím, že mám partnera, jakého mám. Přechod je období, kdy jsme my ženy mnohem citlivější, a pokud žijeme s člověkem, který to nerespektuje, tak to může být velmi těžké. Rány způsobené v tomhle období jsou bolestivé a hned tak se nezahojí… Citlivost kolem padesátky je opravdu výrazná, ale já mám výborný trenažér – svoji dceru. Teď jí bylo patnáct, nebere si servítky, ale zároveň z ní cítím obrovskou lásku a přímočarou upřímnost. Povídat si s ní je vlastně takový test, krásně mi nastavuje zrcadlo, jak na tom v tu chvíli jsem. Jestli jsou moje reakce založené na rozumu a logice, nebo v uvozovkách jen na rozhozených hormonech. Jako každá žena mám mnoho tváří – některé jsou vidět víc, jiné méně, ale moje děti, mám ještě syna, mě znají nejlíp. Vidí celý ten „balíček“ a jsou nejobjektivnější. A i díky nim jsem pochopila, co je to životní pokora.
Jak to myslíte? Dřív jste s pokorou měla problém?
V mládí jsem slovo pokora nenáviděla, fakt mi vadilo. Profesoři na škole nám opakovali, že je třeba mít pokoru, ale my si to nedokázali představit. Přišlo nám to jako něco zbytečného, archaického, nepotřebného. Až teď jsem pochopila, že životní pokora není o nějaké servilitě nebo přijetí všeho, co se kolem nás děje, ale o schopnosti se ke všem situacím postavit bez ega. S tím, že přijímáte ty věci přesně takové, jaké jsou. A nezlobíte se na druhé, že zatímco vy prožíváte nějaké krušnější období, oni se mají fantasticky. Jsme bohužel zvyklí se neustále srovnávat, což je obrovská past. Nejsme otevření sami k sobě a špatná období svého života považujeme za prohru. Ale on je to přirozený vývoj, část naší životní etapy, kterou si musíme projít. A zítra může být všechno jinak.
Takže pokud to chápu dobře, žádné období v životě by se nemělo ignorovat…
Přesně tak. Já jsem přesvědčená, snad s odstupem času nezjistím, že to byla jen nějaká moje plytká teorie, že období klimakteria je pro nás ženy nesmírně důležité. Že se máme poznat jako starší a méně výkonné. A připravujeme se na nějaké smíření. Kdybychom tohle vytrhly a chtěly to popřít, tak nebudeme připravené na to, co přijde potom. Vlastně je to, jako když spisovatel píše příběh – taky musí mít začátek, střed a konec, jinak je to paskvil. Kdyby tahle etapa v našem ženském životě nebyla, tak v něm něco chybí. Já jsem třeba velmi zvědavá na to, jaká budu jako babička, jako stará paní… A moc bych si přála, abych právě z tohoto svého aktuálního období, z té padesátky a rozbouřených hormonů, mohla čerpat. Protože tam někde je ten klid a nadhled.
S rodinným miláčkem.
Na druhou stranu, snad každá z nás se chce líbit. Co říkáte tomu, že spousta ženy kolem padesátky se snaží zastavit čas plastickými operacemi?
Jsem si jistá, že já touhle cestou nepůjdu. Celý svůj dosavadní život jsem věnovala tomu, abych poznala sama sebe. Znám se, vím, v čem jsem dobrá, a kde mám naopak rezervy. Je to takový balík poznání, který přijímám. A odmítám zbytek své životní cesty trávit tím, že budu předělávat to, k čemu jsem došla. Fakt nechci! Ano, už nemám dokonalý obličej a nádhernou hřívu vlasů, ale jsem to pořád já. Někdo řekne, že mi to celkem sluší, jiný, že vypadám strašně, ale o to nejde. Nejdůležitější je, jak se cítím já. A mně je věřte nevěřte dobře a nehodlám na tom nic měnit.
Musím říct, že jste jedna z mála spokojených skoro padesátnic, které jsem v poslední době potkala.
Ono je to možná i o humoru. Můj muž používá ten hodně černý, stejně jako kdysi můj táta. Jenže od něj jsem to jako nejistá puberťačka nedovedla přijmout. Od partnera coby dospělá a zkušená žena už ano. Navíc on na téma menopauza žertuje od mých třiceti. Vždycky mi říkal: ty budeš v přechodu strašná! A když jsem mu pak oznámila, že nadešel ten čas, tak prohlásil, že si začne hledat nějaké jiné ubytování a vrátí se, až to přejde… Musím říct, že je to obrovská úleva mít někoho takového po boku. Tím, jak na tohle téma žertujeme, se necítím ve své situaci osamělá. A hlavně nemusím nic lakovat na růžovo, což mi dává energii.
Baterky dobíjíte i v přírodě. Jak vás napadlo na instagramu rozjet akci Rozchodíme Česko?
To vyplynulo tak nějak přirozeně. Už před lety jsem začala chodit hodně pěšky, každý den zhruba nějakých deset kilometrů. No a občas jsem na té své procházce něco vyfotila, dala k tomu hashtag a lidi se začali přidávat. A to i ti z velkých měst. Třeba vystoupili z tramvaje či autobusu o tři zastávky dřív a zbytek došli po svých. Ono to vypadá jako maličkost, ale má to obrovský vliv na tělo i duši. Člověk se krásně rozhýbe, vyčistí si hlavu, a ještě cestou něco vidí a pozná. Nedělá to kvůli tomu, že musí, ale protože chce. Není to povinnost, ale radost.
Vnímáte podobně i sociální sítě? Ptám se kvůli tomu, že na vašem profilu najdeme přirozené fotky, takzvaně bez pudru a šminek.
To jsem ráda, že to tak vnímáte. Instagram nemám pro image nebo kvůli byznysu, tudíž mě nic nesvazuje. Když chci, tak tam něco dám, a když ne, tak mám klidně týden pauzu. Kdyby tomu tak nebylo a používala bych ho jako nástroj, tak bych se začala cenzurovat, a to nechci. Tím ale nemíním znehodnocovat práci influencerů, kteří jsou na sítích neustále. Smekám před jejich pracovitostí a kreativitou, ale můj šálek to není. Já potřebuju svobodu a volnost. A taky určitý smysl, což je důvod, proč sociální sítě využívám i pro svoji nadační práci. Tím, že vstoupíte na profil či stránky Nadačního fondu Terezy Pergnerové, stanete se součástí komunity lidí, kterým není svět kolem nás lhostejný. Můžete se něco dozvědět, a hlavně pomoct. Ukázat někomu dalšímu v tíživé situaci, že v tom není sám. A to je velká síla.
Podobně se chovají i některé hollywoodské hvězdy, které přestaly sdílet dokonale vyretušované obrázky a na sítě dávají svoji civilní tvář i život. Ukazují pravdu, a ne lež.
To je důkaz toho, že se svět ubírá zdravějším směrem, lidi už přišli na to, že dokonalost je nudná. Obyčejný život je daleko zajímavější a barevnější. Ale to neznamená, že bych ve svých příspěvcích sdílela naprosto všechno, co prožívám. Je dobré zachovat si hranice a nedávat světu najevo každý svůj prožitek či objevenou pravdu. A učím to i svoji Natálku. Aby uměla rozlišovat a věděla, že má právo si některé věci nechat pro sebe. Že je to normální.
Tereza Pergnerová bude ve čtvrtek 8. června v 19:00 hostem nové jiskřivé talkshow Adély Elbel s názvem S Adélou. Talkshow se koná v Divadle Bolka Polívky a dalším hostem bude Honza Musil. Lístky jsou stále v prodeji, soutěžit o ně můžete i na facebookovém profilu Vlasta.cz!
TEREZA PERGNEROVÁ (48)
- Dcera textaře a scenáristy Eduarda Pergnera studovala konzervatoř v Praze, tu ale nedokončila.
- V roce 1991 začala moderovat v rádiu Golem. Později působila i na dalších rozhlasových stanicích a v televizi Nova uváděla televizní hitparádu Eso.
- Vydala dvě CD a objevila se v několika filmech (např. Akumulátor, Discopříběh 2, Žiletky).
- Pracovní nasazení a psychické vypětí ji přivedly k drogám
- Po vyléčení ze závislosti na pervitinu a heroinu se v roce 2005 vrátila zpátky na obrazovky (reality show Vyvolení).
- Několik let moderovala pořad Mise nový domov, na podzim ji uvidíme v novém týdeníku Ztracená rodina.
- Je zadaná a má dvě děti – syna Samuela a dceru Natálii.
Zdroj: časopis Vlasta
