Pane Etzlere, vydáváte druhou knížku o pobytu v Číně. Co v ní čtenáři najdou?

Následuje tu první knížku Novinářem v Číně 1. Je to v podstatě autobiografická kniha o životě zahraničního reportéra v diktatuře, jako je Čína.

Ale doprovázím to stovkami příběhů, které jsem tam zažil s běžnými Číňany, třeba mezi rolníky, ale i mezi milionáři. Těmito příběhy jsme chtěl ilustrovat život v Číně.

Zdroj: VLM

Jak na to období vzpomínáte?

Jsem rád, že je to za mnou. Přestože jsem před tím strávil roky ve válkách, Čína byla tou nejtěžší pracovní destinací, ve které jsem kdy působil. Bylo to způsobené tím, že je to komunistická nebo fašistická diktatura.

Sice tolerují zahraniční novináře z demokratických zemí, jako je Česká republika, ale udělají všechno pro to, aby vám tu práci znepříjemnili, ztížili a znemožnili. Byl jsem v Číně 23x zatčen, nesčetněkrát mi byly ukradeny materiály. Odposlouchávali mi také telefony, proto to bylo velice těžké období.

Bál jste se tam někdy o život?

O život jsem se nebál. Věřil jsem, že to nejhorší, co se mi může stát, je, že mě vypovědí ze země. Ale samozřejmě jsem se bál o své čínské kolegy. Byly tam i velké mediální domy jako třeba The New York Times, kdy kolegové skončili ve vězení za zjišťování senzitivních dat.

Nebál jste se vězení?

Když jsem tam tenkrát byl, v letech 2006–2014, si myslím, že by si to nedovolili. Ta situace se ale změnila, lidskoprávní stránka se nesmírně zhoršila.

Jsou ve vězení i novináři se zahraničními pasy. Dnes bych se toho vězení bál víc než tenkrát. Tenkrát vás mohlo potkat maximálně to, že jste byl vyhoštěn ze země.

Zdroj: Vlasta.cz

Související články