Nedá mi to a zeptám se. Mám vám říkat Tony, nebo Antonín?
Spíše Tony, jmenuji se po dědečkovi. Není to žádná snaha odlišit se, mně tak říkají odmalička.
Uvidíme vás v novém seriálu Revír. Máte nějaké vazby k myslivosti?
Já se k myslivosti dostal až při natáčení seriálu Revír. Myslivec bych být nemohl. Za tu roli jsem ale rád.
K myslivosti patří příroda. Jaký vztah k ní máte?
Neměl jsem k přírodě nějak extra velký vztah, jsem spíše městský floutek. Ale nedávno se to změnilo. Moje přítelkyně je totiž fotografka divoké zvěře a je v tom moc dobrá. Vždycky mě někam vytáhne, kde zrovna fotí, a tam mě učí, jak přírodu vnímat, mít ji rád a být s ní víc v souladu.
Takže objímat stromy jste dřív do lesa nechodil, abyste se třeba uklidnil.
Ne, to ne. Já hledal klid spíše v betonové džungli. Mám rád ruch velkoměsta a pořád je mi to bližší. Neumím si představit žít někde na samotě u lesa. Jsem sociální tvor.
Co vás teď na přírodě láká?
Baví mě vnímat ji skrze optiku přítelkyně, jak ji vidí ona. Je s přírodou hodně sžitá, takže vlastně jejím prostřednictvím hledám k přírodě cestu i já. Ona je úžasná. Přijde do lesa a řekne, tady byl jelen. Já ho tam ale necítím. Je to fascinující. Možná to zní banálně, ale když to pak v reálu zažijete s ní a vidíte to jejíma očima, je to obrovské.
Co vám to dává?
Dává mi to klid. Rád se učím nové věci, ale někdy je toho moc a mám hlavu jako pátrací balon a prostě potřebuji víc klidu. Dřív jsem si sedl k Playstationu nebo jsem šel spát, teď se chodím projít. Myslím, že mi to pomáhá mnohem víc.
Seriál Revír je zajímavý i z hlediska lokací, vše se točilo v exteriérech. To je nezvyklé?
Ano, to je ojedinělé, to jsem zažil poprvé, moc se to nevídá.
V čem je to jiné?
Je to těžší mimo jiné v tom, že vše závisí na světle a počasí. Když jste ve studiu, lusknete prsty, a prší, lusknete prsty, a je noc. Venku to nejde, tam lusknutí prsty nestačí. Tak se musíte spolehnout na přírodu. Někdy to nevyjde a některé záběry se musí přehodit.
Na podzim jste dotočili drama Bratři o Mašínech. Natáčení bylo prý extrémně náročné. V čem?
Asi v tom, že jsme všichni museli vystoupit ze své komfortní zóny. Já tedy spíše z té fyzické. Byly tam třeba záběry, kde jsme museli lézt do studené vody, a protože byl podzim, tak to bylo drsné. Režisér se nás snažil dostat do určitého diskomfortu, protože věřil, že hraní je dobré, ale lepší je zažít to na vlastní kůži.
Režisér Tomáš Mašín o filmu řekl, že je mimo jiné o touze být svobodný. Vám je čtyřiadvacet, nesvobodu jste nezažil. Co pro vás svoboda znamená?
Asi to, že když si vzpomenu, zítra můžu být někdo úplně jiný, být někde jinde a dělat něco úplně jiného. Když si jako herec Tony řeknu, můžu být za tři měsíce v Singapuru a stát se programátorem, to je neuvěřitelný. To mi umožňuje tento svět a já jsem za to vděčný. Nechtěl bych, aby se to někdy změnilo.
Před třemi lety jste si zahrál v zahraniční produkci v seriálu Svět v plamenech, což je taky historické téma. Odehrává se po vypuknutí druhé světové války. Náhoda?
Spíše ano. Možná s tím mají co dělat moje modré oči a blonďaté vlasy. Můj obličej k tomu asi trochu vybízí. Nehrál jsem ale jen Němce, taky jsem hrál v seriálu Shadowplay amerického vojáka. Pravda je, že v zahraničních produkcích hraju vojáky často.
V zahraničních filmech a seriálech se objevujete mimo jiné i díky své perfektní angličtině. Prý ovládáte dokonce několik přízvuků.
Angličtina je pro mě fascinující jazyk, který má nekonečně mnoho přízvuků. Můj běžný přízvuk je severoamerický ze středozápadu. Tím byste mě slyšela mluvit, kdybychom se teď začali bavit anglicky.
Kde jste se tyhle přízvuky učil?
Od devíti let se učím doma anglicky a doučoval mě rodilý mluvčí dvakrát třikrát týdně. A pak i prostřednictvím hudby, počítačových her a filmů.
Nevadilo vám v těch devíti, že se musíte učit i po návratu ze školy?
Ne, bral jsem to v pohodě, nevadilo mi to. Díky tomu jsem si vytrénoval mně potřebné návyky, a zbytek byl už snadný.
Rodiče vás k tomu vedli, nemáte pocit, že by vás až moc někam tlačili?
Nemám. Dalo mi to tolik, že kdyby to nedělali, tak bych dnes asi strádal a nevěděl bych, proč.
Vaše generace je dobrá v angličtině, ale v češtině to leckdy skřípe. Učila se vám snáze angličtina než čeština?
Popravdě, myslím, že všechny jazyky jsem se naučil snadno proto, protože ten první, který jsem se učil, byl tak nesmírně těžký. Protože čeština je velmi těžká. Má zvuky, které žádný jiný jazyk nemá. Učil jsem se francouzsky a rusky vedle angličtiny a němčiny a žádný jazyk nebyl tak těžký jako čeština. Abych ale odpověděl na otázku, když píšu babičce esemesku, tak se mi vždy vrátí opravená.
Někde jste řekl, že chcete uspět v Hollywoodu. To je celkem ambiciózní sen.
To je můj dlouhodobý plán.
Myslíte, že má český herec takovou šanci?
Věřím, že ano, spousta herců, kteří nejsou původem Američané nebo Angličané uspěli, takže věřím, že to možné je.
Nabídky ze zahraničí dostáváte i proto, že umíte dobře anglicky. Opravdu mluvíte tak dobře?
Při jednom zahraničním castingu řekla castingová režisérka americké produkci, že jsem Američan a že mluvím skvěle anglicky. Ta role ale vyžadovala britský přízvuk. Přišel jsem na schůzku s režisérem a začal jsem s ním mluvit jako Brit. Chvíli se na mě díval a pak se ptal, odkud vlastně jsem, jestli jsem Američan, nebo Brit? No já jsem Čech, řekl jsem. Zase se na mě chvíli koukal a říká, ne ne, já se neptám, kde bydlíš, ale kde ses narodil. Já na to, já se narodil v Česku. Vůbec to nedokázal pochopit.
Není tedy vaším údělem hrát v Hollywoodu přistěhovalce a cizince…
Nevím, možná ano, možná ne. Když už jsem ale dokázal pár amerických režisérů oblbnout, tak bych snad dokázal oblbnout i ostatní.
Ambice máte veliké, jak ještě zůstat pokorný?
Ambiciózní určitě jsem. Ale snažím se mít zdravou sebereflexi. Kdybych ji neměl, nikdo by se mnou nechtěl pracovat. Zdravá sebereflexe mě drží na uzdě. Základy mám asi z rodiny.
Rodiče jsou právníci, dokonce i babička. Nechtěl jste pokračovat v tradici?
Já jsem černá ovce, od rodičů nikdy nebyl žádný nátlak, abych se stal právníkem. Naopak mě v herectví podporovali. S tátou se dodnes často radím, konzultuji s ním byznysové věci. Už mnohokrát mi jeho rady zachránily koudel.
Kromě jazykové vybavenosti máte i jiné schopnosti, které se ve filmu hodí. Aktivně se věnujete bojovému umění a střelbě.
Bojové sporty se hodí vždycky, obecně pohybová znalost. Od 14 jsem dělal kick box, v 18 jsem šel na Krav Magu, nedávno jsem začal dělat MMA. Pokud jde o střelbu, věnuji se taktické střelbě. To je něco jiného než v seriálu Revír, to je sportovní střelba.
Prý máte i základy v kaskadérství. Nechal byste se zastoupit kaskadérem?
Záleží na konkrétní situaci. Nešel bych proti vlastnímu pocitu. Když mám dojem, že bych to dělat neměl, i když to umím, tak to nebudu dělat. Co kdyby ten pocit byl správný? Přes to vlak nejede, takhle se pak stávají úrazy, které mají následky na celý život.
Máte nějakou vysněnou roli?
Hrozně by se mi líbilo něco takového, jako je John Wick. To je ale mega produkce, tam se dostat k větší roli, to bude chtít víc než jen skills, ale i štěstí.
Spousta herců se dostává do škatulek, jak to udělat, abyste se do ní nedostal?
Asi toho umět co nejvíc. Být dobrý ve spoustě věcí okolo, nejen v tom herectví. I když já se teď možná trošku zaškatulkovávám tou střelbou a bojovými sporty. Měl bych asi oprášit šerm ze školy.
Byl jste ve škole třídní šašek?
Introvert jsem rozhodně nebyl. Vždycky jsem si vybíral věci, které chci dělat, moje nátura je poměrně přelétavá.
Přelétavá? U herectví jste ale zůstal.
Rád se učím hodně věcí, což někdy vyústí v to, že je toho moc. U spousty věcí jsem vydržel, u některých ne. U herectví ano. Herectví jsem si zkusil na dvou letních táborech a zjistil jsem, že mě to baví a že bych to chtěl dělat.
Máte za sebou hodně hereckých kurzů a seminářů, v Los Angeles, v Londýně. Liší se jejich styl herectví od toho našeho?
Američani to berou hodně pragmaticky. Jako byznys. Když tam herec začíná karié ru, je to jako kdyby tady rozjížděl někdo firmu. Nemyslím to optikou peněz, ale oni hodně hrají na dochvilnost, prezentování se a podobně. Až na natáčení se řeší umělecká stránka. I američtí režiséři říkají, abys něco dělal na mezinárodní herecké úrovni, musíš mít dvě hlavy, jednu jako obchodník, druhou na hraní. Mezitím musíš balancovat, a to je někdy těžké.
Co vám kurzy daly?
Do jisté míry novou perspektivu i poznání, že světoví herci dávají do herectví určitou lehkost, jako by si z toho dělali legraci. Ten nadhled já ještě nemám.
Kamery, nebo divadelní prkna?
Rozhodně kamery. Divadlo nezatracuji, ale mám radši film. Mám rád komornější věci, v divadle to chce velká gesta a hlas, kterými musíte naplnit sál.
Přemýšlíte hodně o nabídkách, nebo vzhledem k věku to moc neřešíte a snažíte se sbírat herecké zkušenosti?
Hodně to konzultuji se svou manažerkou, ona je skvělá a herecký svět má zmáknutý. Ví, kudy kam, takže tohle nechávám na ní. Samozřejmě, že nerozhoduje všechno sama, ale co se týká kariérních rozhodnutí, je u všech a hodně na ni dám.
Kromě angličtiny mluvíte i německy, máte nějaký další cíl?
Jazyky se učím moc rád, je to moje hobby. Chtěl bych dotáhnout němčinu na vyšší úroveň, v ní je ještě poznat, že jsem cizinec. Přítelkyně se učila španělsky, tak možná španělština.
Čeká vás nějaká zajímavá herecká nabídka? Máte nějaký sen?
Uvidíme, chtěl bych se podívat do USA a potkat se tam s pár lidmi, abych o sobě dal vědět i za oceánem a abych se začal připravovat tímhle směrem.
A nějaké další hobby?
Pořád se něco učím. Teď digitální malování a trochu programovat, to mi připadá fascinující. Třeba právě to mě ještě někam zavede. A možná mě ještě něco dalšího napadne zítra.
TONY MAŠEK (24)
- Narodil se v Praze v rodině právníků. Vystudoval Pražskou konzervatoř. • Má za sebou herecké kurzy po celém světě, mj. v Los Angeles a Londýně.
- Zahrál si například v seriálech Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Polda, Modrý kód a nově v seriálu Revír, filmech Masaryk, Zakleté pírko, Chlap na střídačku, na podzim bude mít premiéru film Bratři.
- Objevil se v několika zahraničních seriálech a filmech, například Spider- Man: Daleko od domova, Shadow and Bone, válečném seriálu World on Fire.
Zdroj: časopis Vlasta
