Jak vás napadlo založit si účet na Facebooku, a později dokonce na Instagramu? U starších generací to není úplně běžné…
Celé to začalo před deseti lety díky mému prvnímu vnukovi Bartolomějovi. Byl zdrojem neutuchajících vynálezů, jak vylepšit mé schopnosti, domácnost a zpestřit mi život. Odmalička mě inspiroval. Takové dítě je dar a toužíte se s ním pochlubit. Takže když Bartoviny, jak jsem jeho příspěvky na sociálních sítích pojmenovala, začaly sklízet srdíčka, byla ze mě ještě pyšnější bába a rozhodla jsem se přihlásit i na Instagram. Tam nyní vkládám také fotky a příběhy s vnučkou Josefínou pojmenované Josefína‘s Daily News. Tahle platforma mě naprosto pohltila.
Takže pro vás nebylo těžké naučit se ji ovládat?
Vlastně ani ne. Technologie mám ráda odjakživa, kdysi jsem dokonce chtěla studovat IT, ale nedošlo na to. Řekla bych, že to ve mně nastartovala moje maminka. Telefon, televizi, různé pomocníky do domácnosti, to vše jsme doma měli jako první. Elektronický organizér jsem si nechala přivézt z Ameriky ještě před revolucí. Můj pracovní stůl zdobil tehdejší monstrózní počítač a později notebook. Jsou to pro mě hračky, baví mě a není mi za ně líto peněz.
Na internetu jste tedy jako ryba ve vodě...
Je to tak. Jednou jsem štika, jindy závojnatka, často i líný kapr. Ale tuhle dobu a možnosti, které nabízí, prostě miluji. Doba kamenná za mých mladých let byla příšerná. Pro jakoukoliv informaci, inspiraci, poučení jsem musela do knihovny a mnohdy jsem nic nedohledala. Ta ztráta času... Dodnes si pamatuji večer, kdy se moje tety pohádaly, protože si nebyly jisté jakousi herečkou. Konflikt následně přerostl do několikaměsíčního ticha. Tehdy jsem si strašně moc přála mít kouzelnou krabičku, u které bych jen odklopila víko a zašeptala do ní dotaz, jak se ta herečka jmenuje, aby se už nehádaly. No a já se té krabice teď dočkala, tak proč si jí dosyta neužít?
Teď nemalou fanouškovskou základnu na Instagramu bavíte jako retro.babi.
Miluji retro, především módu a 50. léta. Inspirací pro můj šatník je božská Audrey Hepburn. Vosím pasům, upravenosti a eleganci se nedá odolat. Po mamince mi zůstala méně početná garderoba, kterou jsem beze zbytku vynosila, včetně rukaviček z kozinky a klobouků. Zamlada vážila 48 kilo, já mám ještě o trochu méně a i velikost bot máme stejnou. Ještě nedávno jsem v šatníku objevila jedny botky, které jsem si kdysi schovala, ale použitelné už bohužel nejsou. Škoda. Francouzské krajky ze starých polorozpadlých šatů jsem ale využila a ušila z nich peřinky na kočárek a šatičky. Jen tak vyhodit se mi je nechtělo.
Zdá se mi, že od té doby, co máte vnoučata, jste se od šicího stroje nezvedla.
Skoro to tak je. Když se narodil Bartoloměj, šila jsem trika a trencle. To se ale švadlena extra nevyřádí. A tak cinkaly jehlice na desítky svetrů a šila jsem na holčičky na zakázku. To byl nápad mojí mladší dcery. Moje tvorba, která přestože byla zcela mimo módní trendy, sklízela úspěch. No a pak se narodila vnučka Josefína a já začala pro děti oživovat kouzlo starých časů ve velkém. Ve světnici vrčel šicí stroj a z pod jehly se vlnily volánky širokých mašlí, spodniček, sukýnek a živůtků. Josefína byla a ostatně je pořád zdrojem mé inspirace, mou vášní i láskou. Rozhodně není jen věšák na moje výtvory.
Ale nosí je hrdě!
To ano. Je z nich nadšená. Ovšem zdaleka ne všichni jsou z některých modelů, které Josefíně šiju, bezvýhradně unesení. Slýchám, že bych malou holčičku neměla oblékat do tmavých barev, že by měla mít zábavná trička s veselými obrázky. Že má v podstatě oblečení pro dospělé. Jenže tak jsem chodila oblékaná já, moje děti a já v tom pokračuji u vnučky. Ten styl mám zažraný pod kůží a asi se ho jen tak nezbavím. Ať už je inspirovaný folklorem z celého světa, historickými modely vesnic a městysů, oblečky s obrázky Disney postaviček u nás nenajdete, s tím se můj naturel neztotožňuje. Ale nelovím jen ve starých vodách. Minulý týden jsem si prošla Pařížskou a koukala po Praze po módních trendech. Moc mě to nenadchlo, i když kolekce Armaniho pro jaro 2022 je famózní. Móda je moje vášeň, takže bych o ní mohla povídat donekonečna.
Sledujete i jiné trendy na sociálních sítích?
Samozřejmě, to mě moc baví. Trendy sleduji v jakékoliv oblasti, ať už módy, kosmetiky, celebrit, stravování, fitness, snad jen hudba mi uniká. Hvězdou Instagramu se pochopitelně nestanu, ale Trend Report, který shrnuje data i know-how toho, co na síti funguje a co bude fungovat, mi nesmí ujít. A to, že se Instagram pokusil detailně prozkoumat generaci Z, je potěšující a obohacující. Mileniálové a zetkaři jsou stavební kameny na stáří pro nás Baby Boomers a Husákových dětí, ať se to komu líbí, nebo ne. Já ty krásné mladé osvícené mobilem obdivuji a vycucávám z nich všechno, co mi dovolí. Starý člověk žije v podstatě za zdí, přece si sama nebudu na tu zeď lepit ještě izolaci.
Co vás na Instagramu tolik baví?
Líbí se mi předvádět a ukazovat světu, co umím a jaká mám kouzelná stvoření kolem sebe. Ale také možnost zcela beztrestně nahlížet do kuchyní a obýváků lidem, které bych jinak nikdy nikde nepotkala. To je něco tak skvělého! Komunita maminek na Instagramu je fenomén a je mi ctí, že já stará bába jsem mezi ně se svými vnoučaty dostala možnost vplout.
Nebojíte se, že by fotky vnoučat mohl někdo zneužít?
To je u nás doma často diskutované téma. Ano, bojím a stále tam někde v hlavě ten červ pochybnosti je. Ale nejdu tomu naproti. Nejvíce ovšem zvažuji, zdali nebudou později pobouřena vnoučata. Proto je taky nefotím nahá, ušmudlaná, na nočníku, nemocná a nešťastná. To by mi vyčetla určitě. Když budou později chtít, abych vše smazala, tak to neudělám. Pouze profil zamknu, a když budou chtít, dám jim přístup. Je to i můj kus života, toho nejcennějšího a nejkrásnějšího. Je tam spousta nádherných chvil, které jsme trávili spolu, smáli se, radovali a obohacovali navzájem. Vzpomínky mizí rychle, už dnes se mnohdy pozastavíme s Josefínou nad fotkami před dvěma lety, kdy se ptá, kdy a kde to bylo, a je nadšená, když si o tom vyprávíme. A stejně je to s desetiletým Bartolomějem. Instagram by pro ně jednou mohl být nikoliv problém, ale skvělá retrospektiva dětství i s těmi komentáři úplně cizích lidí. Já to považuji za velký poklad. No, uvidíme...
Váš účet sleduje několik tisíc fanoušků. Oslovily vás už nějaké firmy ke spolupráci a propagaci produktů?
Ano, oslovilo mě hodně firem, ale jejich požadavky bych z časových důvodů neuměla splnit. V některých případech je mi to i líto. Když požadovali prvotní nákup, byť se slevou, nebyly pro mě moc atraktivní. Mám i negativní zkušenost. Firma s éterickými oleji a bio kosmetikou mě využila, tedy zneužila, a dodnes mi dluží zboží i peníze. I to se stává. Líbilo by se mi propagovat něco výjimečného, netradičního, ne tak komerčního, ale to už je profi práce, která si žádá profi fotografie a vážně hodně času.
Kolik času vám to zabere?
Hodně, protože mě to vážně baví, až moc mě to baví. Když otevřu feed, automaticky se usmívám. To se vám s televizí nebo jiným zdrojem kontaktu nestane. Je to pozitivní svět plný lásky, krásy, radostnosti a (byť i třeba povrchní) komunikace, je to velmi obohacující. Je to terapie. Někdy když mám výčitky svědomí z promarněného času, tak přitom posiluji břicho, nohy, zádové svaly. A lituji, že nemám času ještě víc. To by můj účet vypadal mnohem lépe.
Není to závislost?
A kdyby byla? V mém věku je závislost na sociálních sítích tím nejmenším zlem.
Co na telefon přirostlý k vaší ruce říká rodina?
Josefína má ve mně de facto vlastní garderobiérku, tak její maminka a tatínek tolerují, že občas hledím do mobilu i u jídla nebo konverzace. Pochopitelně se to snažím eliminovat, ale je to těžké, protože já na telefonu řeším i všechny byznysové záležitosti. Když starší dcera obrátí oči v sloup, je jasné, že je to už přes čáru, a to končím. Ona nikdy nic nekomentuje slovně, přesto je její výrazivo zdrcující. Před mým bratrem se musím extra krotit, i když už je taky zaháčkovaný. Jednu firmu řeší už výhradně na mobilu. A moje téměř devadesátiletá maminka? Ta je občas tolerantní, často však netolerantní. Zde je třeba našlapovat jako v minovém poli.
A co vaše okolí nebo veřejnost?
Upřímně je mi jedno, co si kdo myslí. Dříve jsem u lékaře nebo ve vlaku pletla svetry nebo si četla a to nikoho nepohoršovalo. Mobil ale naši generaci dráždí. To nechápu. Mám zábavnou historku z tramvaje. Mladík sedí, ťuká do mobilu. Všude kolem je dost místa. Starší pár se postaví k němu a začne komentovat mladou generaci s mobily v ruce. Po pár zastávkách se mladík zvedne a prohlásí: „Tak jsem vydělal desítku, babi, a že jste mě nenechali v klidu, tady máte na pivko... Kdybyste mě nechali v klidu, vydělal bych víc a dal bych vám na večeři.“ Načež vytáhl z kapsy dvoustovku a strčil ji bábě do kapsy kabátu. S úsměvem vystoupil. A co bába s dědou? Začali se hádat, jak jinak. Z toho plyne poučení. Pokud mě uvidíte na mobilu, respektujte to. Nikdy nevíte, co vám z toho kápne. Třeba jen moje dobrá nálada. A bába s dobrou náladou je výhra.
MIRA ANNA BARSA (61)
MIRA ANNA BARSA (61)
- Je vystudovanou inženýrkou pro lesnictví a námořní přeplavbu vzácných dřevin a učitelkou pro střední a vysoké školy.
- Pracovala jako učitelka pro druhý stupeň základní školy a lektorka.
- Před revolucí začala podnikat a podniká dodnes. Opravuje, rekonstruuje a staví domy. Vlastní malý penzion.
- Sledovat ji můžete na instagramovém účtu @retro.babi, který patří vnoučatům a tvorbě pro ně, anebo na profilu @retro.babi_ ze_mlejna, jenž je zasvěcený životu v Krušnohoří a vášni pro chalupaření, bylinky, koření, pravěkou aromaterapii a všemu, co souvisí se starými časy.
ZDROJ: časopis Vlasta
