Jméno Yrsa není ani na Islandu zcela běžné, po kom vás rodiče pojmenovali?
Moji prarodiče chtěli jednu ze svých dcer pojmenovat Yrsa. V tu dobu ale měla na Islandu velký vliv církev a kněz to nepovolil. Jméno pochází ze slova ursa, tedy medvědice. Když jsem se narodila, byla na Islandu jen jedna další Yrsa. V současnosti je jméno daleko oblíbenější a já jich znám několik.
Jste autorkou thrillerů, detektivek, hororů, ale píšete i dětské knihy. Co je těžší? Psát dětskou knihu, nebo drsný thriller?
Pro mě v tom není zásadní rozdíl. Do obou žánrů potřebuji to samé – příběhy, postavy, místo. Dětské knihy bývají kratší, a když píšete detektivku, zápletka je intenzivnější. To je vlastně důvod, proč jsem po šestnácti letech napsala znovu dětskou knihu. To byla oddechovka! Nemusela jsem neustále přemýšlet o zápletce, bylo to prostě jen plné humoru od začátku do konce. I když humor může být také těžký, někdy dokonce těžší než ošklivé scény.
Vaše knihy se dočkaly i filmového zpracování.
Ano, horor Pamatuji si vás všechny. Měla jsem vážně radost, že se podle mé knihy točí film. Podle mé další knihy The Undesired vznikla televizní série a již tento podzim se začne vysílat na Islandu.
Podílela jste se na scénáři? Jak se vám seriál líbí?
S výsledkem jsem spokojená, ale na tvorbě seriálu ani filmu jsem se nepodílela. Z knihy se musí vynechat spousta věcí, a to bych neuměla. Psaní knihy a scénáře jsou pro mě odlišné disciplíny. Držím se svého kopyta a scenáristům nechávám volnou ruku.
Byť je dle všech žebříčků Island (a všeobecně severské země) plný šťastných lidí, vaše díla jsou temná a drsná. Proč jsou podle vás seveřani tak fascinovaní psaním thrillerů? A zbytek světa jejich čtením?
Náš styl psaní je střídmý, těžký, depresivní. Základem jsou problémoví hrdinové (což platí obecně pro všechny evropské země), autoři i čtenáři mají raději chybující postavy. Myslím, že se to dá dobře ukázat na Disneym. My máme rádi Kačera Donalda, přestože je sobecký, líný, vzteklý, vyloženě záporný hrdina, a navíc smolař. Mickey Mouse je naopak typický „klaďas“, a to my moc rádi nemáme (smích). Přitom v USA je Mickey mnohem oblíbenější. Dobře to ilustruje, že v Evropě máme raději lidsky obyčejné vyšetřovatele, trochu zlomené, omylné lidi. Na těch dokonalých není vlastně nic zajímavého.
Kde zjišťujete informace o tom, jak se zločiny vyšetřují? Při popisu práce policistů působíte fundovaně.
Mám kamaráda, který pracoval u policie, ten mi spoustu věcí osvětlil. Navíc kamarádka mé dcery je vyšetřovatelka, vdaná za detektiva. Což je pro mě ideální kombinace. Mohu se jich zeptat, když je potřeba. Například jak funguje databáze DNA, protože to je poměrně nová věc.
Jak tráví pravá Islanďanka léto?
Těším se na příští rok na spaní pod stanem. Dřív jsem to dělala ráda a letos v srpnu jsem k narozeninám dostala nový stan, který jsem si přála. Letos už ale spaní venku nestihnu, na to už je zima.
Island je dost malá země. A vy v knihách zabíjíte opravdu hodně lidí. Vnímáte vůči sobě jistou ostražitost okolí?
Hodně lidí mi říká: „Jak můžeš být tak milá, když píšeš o tak příšerných věcech?“ Myslím, že o tom to není. Pokud je někdo špatný člověk, nebude schopen zachytit, co je to být zlý, tomu rozdílu by vlastně neporozuměl. Takže většina spisovatelů krimi a thrillerů, kteří píší o těch nejhorších věcech, jsou hrozně milí lidé, a myslím, že to je právě z tohoto důvodu – musíš být dobrý člověk, abys skutečně pochopil, co je zlé a proč a jak by to mohlo být ještě horší.
YRSA SIGURÐARDÓTTIR (1963)
- Islandská spisovatelka, autorka románů pro děti a mládež a detektivek
Autor: Kamila Labajová
Zdroj: časopis Vlasta
