Změna směrem k narovnání základních lidských práv by se nestala, nebýt několika faktorů. A zejména lidí, žen, těch zdánlivě nejslabších. Za změnu by přitom měli být vděční všichni. Ženy i muži. Týká se to totiž všech.
Ženy to nemusí tutlat
V roce 2017 napsala na Twitter herečka Alyssa Milano: „Pokud by všechny ženy, které byly někdy sexuálně zneužity nebo obtěžovány, napsaly na svou sociální síť „Me too“, možná by si lidé uvědomili závažnost problému.“ Následovaly reakce a statusy Me Too tisíců žen po celém světě včetně slavných a známých osobností. Hnutí Me Too přispělo k nasvícení problému. Najednou jsme si uvědomily, že to nemusíme tutlat, vydržet, přehlížet nebo maskovat. Před světem, rodinou, kamarády, ale i před sebou.
Nařčení z přecitlivělosti
Zkusily jsme si v tu chvíli představit svět, kde bude normální nevnímat ženy jako latentní poskytovatelky sexuálních služeb nebo nástroje k uspokojení mužů, kteří mají moc. I my tady v Česku. Takový svět však nevznikne sám od sebe, někdo ho musí stvořit. To je strašně těžké – v zemi, kde stále vládne postkomunistické myšlení a étos devadesátých let o to víc. Vyžaduje to obrovskou sílu na straně obětí sexuálních predátorů. Říct, co se vám stalo, nejprve někomu blízkému, nebo často někomu relativně blízkému, těm nejbližším se to říká často nejhůř. Jít s tím na policii nebo o tom otevřeně mluvit. Vystoupit veřejně, dotrpět až k soudu. Obvykle se nesetkáte s péčí a přijetím, ale se zpochybňováním nebo nařčením z přecitlivělosti. Žít s tím, že vy jste tím hlasem. Navždycky.
2 z 5 žen má zkušenost se sexuálním násilím
Minimálně dvě z pěti žen mají přitom podle výzkumů zkušenost se sexuálním násilím, v podstatě žijeme ve společnosti, která je jím prostoupená a kontaminovaná, aniž by to ale reflektovala. Nejsou to anonymní čísla, jsou to skuteční lidé. Když pojedu ráno tramvají s dítětem do školky, z třiceti žen ve voze jich má dvanáct zkušenost s násilím spojeným s touhou někoho jiného po sexu s nimi a s přesvědčením, že tahle touha je nárokovatelná jenom proto, že někdo má penis a někdo vagínu.
Agresor je obvykle známý
Když půjdu na oslavu narozenin s širší rodinou, kde je deset žen, mohu si být jistá, že čtyři z nich to zažily. V práci se denně setkávám s asi dvaceti kolegyněmi, je tedy dost pravděpodobné, že minimálně osm z nich se muselo nějak vypořádat s obtěžováním, nátlakem nebo násilím ze strany mužů. Z výzkumů navíc plyne, že v drtivé většině je predátorem muž, kterého ženy znaly nebo znají. Známý ze školy, kolega z práce, soused, příbuzný, nejbližší. Žádný anonymní zlý agresor útočící ze tmy, ale někdo, kdo mohl na poradách působit mile, kdo byl při prvním setkání charismatický nebo s kým se běžně bavíte a přišel vám vždycky úplně normální. Navíc někdo, koho jsme neviděly naposledy, kdo se může vlastně kdykoli kdekoli zase objevit, kdo je v našich životech přítomný.
A ženy mlčí
Mnoho obětí pak logicky reaguje popřením: když potkáte ženy v tramvaji, na rodinné oslavě nebo v práci, nemluví o tom, jakkoli jejich zkušenost oběti ovlivňuje jejich jednání každý den. Nemluví o tom ostatní ženy, takže já taky nebudu. Což vede k tomu, že se to děje zas a znovu, protože to těm mužům prochází, a zas a znovu se o tom nemluví. Bludný kruh roztínají všechny ty ženy, které nemlčí, ač je to dost pravděpodobně jedna z nejtěžších věcí, které kdy v životě udělaly.
Rozsudek pronesený nad Dominikem Ferim je zlomový a pro naši společnost znamená obrovský krok kupředu. Mohl se stát díky změnám v myšlení, které odstartovalo přijetí Me Too jako něčeho podstatného, mnoho ale také předurčuje. Velký dík za něj patří předně obětem, které se možná bály promluvit, svůj strach se ale rozhodly překonat. Stejně velký dík patří novinářkám, které za nimi stály a rozhodly se překonat strach tak velkou kauzu, v jejímž středu stojí vlivný muž, zveřejnit. Ač se obě ty skupiny celé ty dva a půl roku potýkaly se zastrašováním a osobními útoky nebo třeba jen s nedůvěrou v okolí, zda to má vůbec cenu.
Snaha o změnu zákona
Třetím pilířem téhle změny jsou pak neziskové organizace, které usilují o změnu zákona o znásilnění, všechny ženy z Generace K, která už nechce žít ve světě, jak jsme ho znaly my – ve světě, kde k sexu není třeba konsenzu. Dvě z pěti z nás mají v životě nějakého Dominika Feriho. Nebyl třeba tak násilný, arogantní, vulgární, manipulativní nebo uměl o něco hůř zastrašovat. Ale máme ho a dokud budeme muset mlčet, nezbavíme se ho, nebudeme úplně svobodné.
Zdroj: vlasta.cz
