Političky, novinářky, celebrity, aktivistky, ale i obyčejné ženy zažívají na internetu intenzivnější útoky než muži. Jednou z nich je Linda Bartošová, jedna z nejvýraznějších mladých českých novinářek. Ještě jako gymnazistka se zúčastnila soutěže Miss, při studiu si přivydělávala modelingem, pak se ale vypracovala ze stážistky zahraniční redakce České televize až na moderátorku Událostí. Na sociálních sítích i v rozhovorech otevřeně popisovala svou zkušenost, jak i hezká vizáž může být hendikepem, jak pro některé diváky není podstatné, co říká, ale jak u toho vypadá. Že je sexuálním objektem. Stejně tak se netajila svými feministickými názory. Nemálo lidí jimi dráždila. Na sociální síti Twitter se z ní stal terč pro výsměch. Ať udělala cokoliv, dostala naloženo. Linda Bartošová na jaře napsala na twitter poslední post. Byl o tom, že nával nesnášenlivosti vůči ní se dotýká jejího duševního zdraví a raději odchází. Ani tohle rozloučení se neobešlo bez posměchu.

Zdroj: Youtube

Když jsme začali příběhem Lindy, zůstaňme u novinářek ještě chvíli. Právě ony jsou nejlepším důkazem, že za svou práci dostávají na internetu mnohem větší nálož zlých a útočných reakcí než jejich mužští kolegové. Stačí, když píší o nějakém třaskavém tématu. Jan Moláček, reportér Deníku N, na svém twitterovém profilu v květnu napsal: „Kdysi během uprchlické krize jsme porovnávali hejty od konvičkovců. Postřílet a uřezat hlavy chtěli všem. Ale to, co chodilo kolegyním, ohledně přání znásilnění atd., se vůbec nedá reprodukovat.“

Jeho slova potvrzuje i loňská studie Mezinárodního centra pro novináře (ICFJ), v jejímž rámci bylo osloveno takřka tisíc novinářek ve 125 zemích světa. Naprostá většina z nich se během své kariéry setkala s vyhrožováním a s útočnými reakcemi kvůli svým článkům. Tři čtvrtiny dotázaných zažily ponižování, vyhrožování a obtěžování v online světě. Čtvrtině novinářek na internetu vyhrožovali fyzickým násilím, jedné pětině pak sexualizovaným násilím. A třináct procent z nich uvedlo, že obdržely výhrůžky vůči svým blízkým včetně dětí.

Vědkyně se spletly

Internet není místem, kde by se ženy cítily komfortně. Zdejší svět dokáže být zlý, to zakoušejí muži i ženy. Na ženy se tu ale útočí víc, urážejí se jinak – dostávají nálož z úplného dna slovního hnoje, útoky jsou intenzivnější, snaží se ublížit jim, zviklat jejich sebevědomí, zastrašit je. Ženy v onlinu zažívají více kyberšikanu, která bývá trvalejší. Je u nich vyšší riziko než u mužů, že budou cílem online stalkingu. Jsou častěji oběťmi doxingu, to je situace, kdy jsou na internetu sdíleny citlivé osobní údaje s cílem oběť zastrašit či zesměšnit. A jsou to zase především ženy, které se potýkají se strachem, že v rámci pomsty budou zveřejněny jejich intimní fotografie či videa.

Přitom, když byl internet ještě v plenkách, feministické vědkyně ho vyhlížely jako místo, kde budou lidé konečně vystupovat sami za sebe, bez ohledu na pohlaví, sexuální preferenci či barvu pleti. To nevyšlo. Přístup k internetu, k sociálním sítím se za posledních víc než deset let exponenciálně zvýšil. Digitální komunikace se stala klíčovou součástí našich životů. Internetové prostředí není žádný elitní klub, přesunuly se sem masy. A s nimi i buranství.

Jazyk, kterým je na ženy útočeno, bývá sexistický, misogynní, objektivizující. Nejvíc reakcí vzbuzují ženy, které vyjadřují silné názory, narušují jimi zažitý konzervativní řád. Zaručeným červeným praporem v diskusích bývá feminismus, práva žen, sociální témata nebo LGBT problematika v kontextu tradiční rodiny či osvojování dětí.

Chcípni, ty feministická děvko. Měl by tě někdo znásilnit klackem, ty p..o. Seš odporná, hnusná stvůra, kterou nikdo nechce. Snad ti nějakej chlap dá co proto. Takové zprávy už přes rok dostává Michaela Studená, spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem, která se snaží protlačit změnu legislativy ohledně domácího násilí. Ostře jí píší nejen muži, čtvrtina podobných zpráv pochází od žen. „Ty útoky jsou osobní a většinou směřují na vzhled a inteligenci. Mojí oblíbenou odpovědí je, že je mi líto, že nesplňuji estetické a intelektuální nároky toho člověka,“ prozrazuje Michaela Studená, jak na podobné komentáře reaguje. Hned ale dodává, že to není pro každého a že množství podobných komentářů dokáže otřást sebevědomím.

Potěšení z neštěstí druhého

Online útoky mají ženy umlčet. Vystrašit je, aby se stáhly z veřejného prostoru. A řada z nich opravdu odvahu ztratí, pole vyklidí, protože ne každý má žaludek na to, nechat se urážet. Vědomí, že na sebe spustíte lavinu hejtů, u žen vede k tomu, že si někdy rozmyslí, jestli veřejně sdílet svůj názor. Neřeší se totiž, co žena říká, co dělá, nepoužívá se konstruktivní kritika, ta diskuse nebude založena na faktických argumentech. Na ženy se útočí lacině, přízemně. Řeší se jejich vzhled, hodnotí se, jaké jsou/nejsou matky, partnerky, milenky, shazuje se jejich intelekt, schopnosti, úspěchy.

Britská vládní agentura OFCOM loni zveřejnila rozsáhlý výzkum o internetu a o tom, jak se v něm cítí jeho uživatelé. Ženy mnohem více než muži přiznávaly, že v poslední době na sítích zažily obtěžování a urážky. Šedesát procent z těch, které mají zkušenost s trollingem (nevybíravé útoky v online diskusích, pozn. aut.), uvedlo, že jim vadí a uráží je. Oproti tomu, trolling za nepříjemný a otravující označilo jen 25 % mužů, kteří ho zakusili. Zpovídané ženy také vyjadřovaly názor, že cítí, že mají menší možnost sdílet své názory online, že jejich hlas je devalvován.

Zajímavý fakt o trollingu přinesl výzkum Brigham Young University (2021), který se pokoušel rozklíčovat motivy a charakteristiky internetových trollů. Velmi často se u nich objevují osobnostní rysy narcismu, machiavelismu či psychopatie, doplněné o potěšení z neštěstí druhého. Jejich komunikace má za cíl toho druhého zranit. Ve světě sociálních sítí a diskusí zraňující, zesměšňující a útočné komentáře fungují na principu sněhové koule. Na jeden se začnou nabalovat další a další. A jsme zpátky u Lindy Bartošové. Najednou se stane „hrou“ utahovat si z ní, protože další a další lidé se dají strhnout a přestane jim docházet, že za uživatelským jménem se vždycky skrývá skutečný člověk a to, co by mu většina napřímo do očí nikdy neřekla, ho zraňuje a dotýká se jeho citů.

Co mluvíš, ošklivko!

Když řešíme ženy a internet, nejde opomenout vzhled. To, jak žena vypadá je, zdá se, i ve 21. století stále zásadní hodnotou, která ji definuje. A kdokoliv to má právo okomentovat. Když chcete ženu zranit, zaútočte na její vzhled. Pánové prominou, ale oni se v životě s vysokou pravděpodobností nesetkali s tím, že je někdo konfrontuje s informací: „Koukni se na sebe, jak jsi ošklivý. Kdo by s takovým šeredou chodil!“ A teď najděte ženu, která podobnou urážku nikdy nezažila. Ženy jsou od mladého věku vystavené hodnocení, že jsou tlusté/moc hubené, mají velká/malá prsa, oblékají se moc vyzývavě/moc upjatě. Pro muže je náš vzhled laciná munice. Když se dostanou do úzkých, dojdou jim argumenty, instinktivně vytáhnou zbraň „ošklivka“. Před pár lety se takto veřejně shodil i vizuální umělec Pasta Oner, který neustál kritiku své obálky pro časopis Vogue. Jako reakci natočil na instagram video, kde se pochlubil, že zhlédnul profily žen, které jeho dílo kritizovaly. „Je mi to moc líto, holky, ale většinou jste strašně ošklivý. S tím už nejde nic dělat.“ Urážel dokonce i jejich oblečení nebo jejich bydlení. Proti Onerovi se zvedla vlna kritiky a on sám video za pár dní smazal.

Internet je místo, kde má člověk dojem, že může okomentovat cokoliv a kohokoliv. Když jste známá osobnost, žena, žijete pod drobnohledem, kdy se v diskusích a na sociálních sítích řeší každý centimetr vaší postavy, váš make-up, účes, vaše oblečení. Billie Eilish, americká zpěvačka, na začátku své kariéry nosila jen oversize oblečení. Chránila tak samu sebe, protože lidé tak nemohli tušit, jak její postava vypadá. Má, nebo nemá velký zadek? Dlouhá mikina o tři čísla větší vám nedá šanci tohle odhalit. Po čase od schovávání svého těla upustila, v rozhovoru pro britský Vogue ovšem nedávno uvedla, že proti neustálým poznámkám ohledně svého vzhledu už má určitou odolnost, i tak ji ale online šikana stále dokáže zabolet. Pro další příklad můžeme zůstat u nás v Česku. Zpěvačka Ewa Farna se proslavila už jako třináctiletá holka. A celou proměnu v dospělou ženu prožila pod drobnohledem médií. Víc než její hudba se na internetu řešilo, jak vypadá a kolik kilo přibrala. Je jedno, jestli Ewu Farnou máte, nebo nemáte rádi. Za to, že ten abnormální tlak dokázala ustát, je obdivuhodná.

Přísnější potrestání

Internetová nesnášenlivost vůči ženám má dopad na to, že jsou zranitelnější, zažívají pocity bezcennosti, pochybují samy o sobě. Jsou méně ochotné ventilovat veřejně své názory. Trvalejší útočení se může propsat do úzkostí, nebo dokonce depresí. Pro mladé dívky je internet a sociální sítě přirozeným prostředí, v kterém vyrostly a mají větší tendenci mu podléhat než starší generace. S útoky se setkávají především na sociálních sítích (kluci pro změnu u online her) a bohužel je u nich i vyšší pravděpodobnost, že když se stanou obětí kyberšikany, víc to skrývají.

Jsou státy, které si nepohodu žen a dívek na sítích uvědomují a začínají jednat. Například Itálie má právní předpisy proti kyberšikaně přijaté od roku 2017, v Irsku byl před dvěma lety přijat zákon proti obtěžování a škodlivé komunikaci, ve Francii je od loňského roku kyberšikana na ženách a dívkách trestný čin, možnostmi přísnějšího trestání kyberšikany se konečně začínají zabývat i poslanci Evropského parlamentu.

Zároveň je třeba, aby se s nenávistnými projevy na svých platformách začaly aktivně a efektivně vypořádávat i velké technologické společnosti. A svým dílem odpovědnosti můžeme přispět i my. Skoro 70 % lidí přiznává, že byli v online světě svědky šikany a obtěžování druhých. Buďte netolerantní k jakémukoliv útočnému projevu, který na internetu vidíte. Ozvěte se. I když to samotným agresivním pisatelem asi nepohne, minimálně ten, který byl napaden, vidí, že na to není sám. Že internet není jen zraňující místo, ale zároveň umí být i solidární a posilující.

Proč je málo političek?

  • I proto, že jsou častým cílem útoků. Politika je stále mužský svět, a když se v něm objeví výrazná ženská osobnost, musí se připravit na to, že se stane terčem obtěžování, které ji bude chtít ponížit a odradit ji od její práce. I to je důvod, proč se ženy do vysoké politiky nehrnou. Tlak, kritika, osobní útoky jsou intenzivnější než u politiků mužů.
  • Dobře to zná například Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09, která schytává kritiku za celou koalici Spolu. Ani premiér Petr Fiala, ač by to bylo logické, není vystaven takové palbě urážek, zesměšňování a výhrůžek. Markéta Pekarová Adamová je ambiciozní, nebojí se konfrontace a ostrých výroků, což misogynně založené jedince dráždí. Jenže jejich reakce jsou někdy už tak za hranou, tolik plné nenávisti a násilí, že se poslankyně musí obracet na policii.
  • Annalena Baerbock byla před dvěma lety kandidátkou strany Zelených na novou německou kancléřku, její hvězda stoupala před volbami vzhůru. V jednu chvíli patřila mezi vážné favority na vítězství. Proč se jí nakonec nestala, za to může několik jejích politických přešlapů plus intenzivní kampaň, která se proti ní zvedla na sociálních sítích. Kolovaly jimi například fotky nahé ruské modelky, které byly ve photoshopu upravené tak, aby vypadaly jako nahá Baerbock, s cílem rozšířit fámu, že kdysi pracovala jako prostitutka.
  • Během celostátních voleb v USA v roce 2020 byly ženské kandidátky napadány v online světě až třikrát častěji než ti mužští. Kamala Harris, viceprezidentka Spojených států amerických, zažila kampaň plnou dezinformací a obtěžování.
  • U Zuzany Čaputové bylo dlouhodobé vyhrožování nejen jí, ale také jejím nejbližším, jedním z hlavních dílků puzzle v jejím rozhodnutí neobhajovavat prezidentský mandát v příštím roce.
  • Priyanka Chaturvedi, indická politička, kontaktovala policii poté, co jí na sociálních sítích přišla výhrůžka znásilněním její tehdy desetileté dcery.

Zdroj: časopis Vlasta

Autor: Kristina Komůrková

Související články