Kdesi jsem četla zřejmě velmi pravdivé moudro: většina lidí má tendenci být spíš Ijáčkem než Tygrem v Medvídkovi Pú. Zkrátka více jednat v duchu špatných zkušeností, které nás v životě potkaly, než se s nadšeným očekáváním vrhat do krásného neznámého, jemuž míříme vstříc. Pokud bychom dali na vědce, kteří po staletí zkoumají hodnoty štěstí a jeho vliv na život, měli bychom mít jediné přání: všemi silami se zasadit o to, stát se Tygrem!

Zdroj: Youtube

Výchova ke štěstí

Zvykli jsme si říkat, že bez zdraví nemůže být štěstí. Tvrzení lze ale stejně tak dobře obrátit, štěstí je totiž důležitou podmínkou udržení zdraví. Spojení těla a mysli je mnohem hlubší, než si mnozí z nás dokážou připustit.

„Dnes už víme, že až 80 % návštěv u lékařů primární péče je dáno stavy, které jsou způsobeny nebo zhoršovány nezvládnutým stresem,“ tvrdí doktor Francoise Adan, ředitel Connor Integrative Health Network of University Hospitals v americkém Clevelandu. „Být šťastný nám nejen pomáhá cítit se lépe, ale také zlepšuje naše zdraví. Pomáhá nám jíst zdravěji, být aktivnější a lépe spát.“

Je přitom zajímavé, že tento faktor začíná hrát roli už v raném dětství. Oblastí se zabývají i vědci z Harvardu a konstatují, že „toxický stres“ v tomto období, ať jde o libovolné důvody, si svou daň vybírá v celém dalším životě, protože má škodlivý dopad jak na mozek, tak na další orgány. V současné době, kdy už děti v mateřských školách užívají antidepresiva a případy sebepoškozování i sebevražedné pokusy u dospívajících nebezpečně stoupají, jde o téma vrcholně aktuální.

Není divu, že odborníci v posledních letech coby základní pilíř výchovy doporučují vést potomky k pozitivnímu myšlení. Právě to totiž značně posiluje intelektuální, fyzický i sociální potenciál a dává naději, že i v dospělosti budou umět „být šťastní“. „Pozitivní nálada povzbuzuje ke kreativitě, toleranci, konstruktivitě, velkorysosti a zvyšuje intelektuální schopnosti,“ míní Martin Seligman, profesor psychologie a „výzkumník štěstí“, mj. autor knihy Authentic Happiness (v češtině vyšla pod titulem Opravdové štěstí: Pozitivní psychologie v praxi).

Důležité prý je zvykat děti na pozitivní reflexi, povzbuzovat je k vyjádření vděčnosti za to, co mají a co dokážou. Neméně důležité je naučit potomky odpouštět, tedy změnit potenciální hněv či další negativní reakce a pocity na emoce neutrální, nebo dokonce pozitivní, přičemž tato schopnost činí podle vědců život mnohem uspokojivějším. Podle Martina Seligmana pozitivní myšlenky a emoce v současnosti významně ohrožuje zejména rychlé životní tempo, přičemž poměrně náročnou úlohou rodičů je tedy naučit děti „zpomalovat“, aby vůbec měly možnost si potenciální životní radosti vychutnat. „Když si takové zpomalení bude dítě schopné navodit, bude šťastnější a vytvoří si návyky pro radostnější a zdravější dospělost.“

Užít si čtení básně

Realita, přinejmenším ta česká, je však bohužel poněkud odlišná. Počet dětí, které se potýkají s psychickými problémy, se neustále zvyšuje. Jednou z příčin, které je přivádějí do ordinací psychoterapeutů, je podle odborníků stres spojený se školní docházkou, vysvědčením či přijímacími zkouškami, kdy se na školy nedostanou ani ti, co se na ně poctivě připravovali. Školní výsledky se totiž stále častěji považují za základní měřítko hodnoty dítěte.

Podle psychoterapeuta Michala Šefce může takový neúspěch vést u mnohých k rozvoji psychických problémů. „Vyšší riziko je obzvláště u citlivějších jedinců, kteří už tak zápasí s nedostatečnou sebedůvěrou. Ti se s případnými nezdary vypořádávají mnohem déle a obtížněji.“

Školní neúspěchy mohou vést až k traumatizaci a ke ztrátě důvěry v sebe sama. Podle Michala Šefce nese svou vinu i současný přístup k učení, ve kterém jsou děti vychovávány ke strachu z testů a známek namísto radosti z toho, že se učí něčemu novému. Aktuální nastavení škol, kdy snaha a pečlivost žáků již k úspěchu mnohdy nestačí, může vést k jejich celkové demotivaci, a v budoucnu tak negativně ovlivnit i jejich přístup k dosahování úspěchů obecně.

„Ideální variantou je stav, kdy má dítě vybudované zdravé sebevědomí a ví, že není přijímáno pouze na základě hodnocení školy. V reakci na extrémní navýšení obtížnosti přijímacích testů je dobré redefinovat úspěch a ukázat dětem, že jím není jen správná identifikace básnického prostředku v textu, ale třeba i schopnost užít si čtení básně jako takové,“ míní psychoterapeut.

Za pocit štěstí zodpovídáme sami

Nést si už z dětství schopnost umět být šťastný je jedna z nejlepších věcí, kterou pro sebe můžeme v životě udělat. Vezměme si jenom výzkumy Laury Kubzansky, místoředitelky Lee Kum Sheung Center for Health and Happiness na Harvardu. Je spoluautorkou metaanalýzy 15 studií zahrnujících téměř 230 000 lidí, které spojovaly optimistické myšlení s nižším rizikem srdečního infarktu a mozkové mrtvice i nižším rizikem úmrtí. Recenze z roku 2019, zveřejněná v JAMA Network Open, otevřeně hovoří o tom, že podpora optimistického myšlení by se mohla stát dobrým preventivním lékem. Mnozí odborníci si tak pokládají otázky typu, co je štěstí a co k němu vede.

Pravidelná Světová zpráva o štěstí (WHR) z loňského roku například za nejšťastnější zemi na světě označila Finsko. Seznamy jako WHR se rok co rok pokoušejí měřit a kvantifikovat štěstí na základě spolupráce s různými univerzitami, výzkumnými skupinami i práce s daty a průzkumy. Nicméně stále není úplně zodpovězenou otázkou, co dělá zemi a její obyvatele šťastnými. Je to materiální bohatství? Je to jejich celkový pocit pohody? Četnost smíchu a zážitků? I když už známe bezpočet benefitů štěstí pro lidské zdraví, mnozí odborníci uznávají, že definování tohoto slova může být složité.

„Když se lidí ptáme, co pro ně znamená být šťastný, dostáváme obrovské množství různých odpovědí,“ říká kalifornská univerzitní psycholožka Iris Maussová. „Někteří jsou přesvědčení, že štěstí je plejáda zážitků a vzrušení, zatímco další ho spatřují v klidu. Jiní do pocitů štěstí vůbec nezahrnují emoce, jen fakt, že jejich život má smysl. Zároveň úplně odlišnými způsoby definují štěstí lidé z různých kultur.“

Zatímco obyvatelé Západu mají tendenci definovat štěstí z hlediska vlastních pocitů nebo úspěchů, výzkumy psycholožky ukazují, že například lidé v mnoha východoasijských kulturách považují štěstí za stav sociální harmonie, rodinné propojenosti a pohody celé komunity. Studie ukazují, že existují tři primární faktory, které přispívají ke stavu „chronického štěstí“ neboli stavu bytí, jenž je odolnější vůči běžným vzestupům a pádům života: genetika, okolnosti a úsilí.

I když se nabízí, že hlavním přispěvatelem je materiální bohatství a podobné okolnosti, výzkumy ukazují, že ty jsou zodpovědné pouze za zhruba 10 % našeho štěstí. Polovina je pravděpodobně dána genetickým temperamentem a dispozicí, takže neuvěřitelných 40 % máme pevně pod vlastní kontrolou. Jedná se o každodenní vzorce chování – způsob, jakým přemýšlíme o lidech a různých situacích, jaké si vybíráme osobní cíle, jaký máme žebříček hodnot apod.

Vypište se ze škarohlídství

„Z mého pohledu a z mé zkušenosti hraje pozitivní nastavení zcela zásadní roli v jakékoli náročné situaci. Protože opravdu vždy – s výjimkou, kdy ležíte v kómatu – si můžete vybrat, zda budete oběť, nebo tvůrce. I při vážné nemoci se můžete soustředit buď na nemoc a na to, jaký jste chudák, nebo na to, aby vám bylo dobře. Nebo aspoň lépe. S tím je spojena práce (fyzická, mentální, emoční) a do toho už se lidem moc nechce, to stojí energii,“ říká lektorka, mentorka a koučka v oblasti stresové odolnosti a zvládání emocí Jitka Ševčíková.

Způsoby, které mohou v tomto případě pomoci, však existují. Některé výzkumy naznačují, že i tak obyčejná věc, již mnozí spojují výhradně s pubertálními dívkami, tedy psaní deníku, může být ideálním pomocníkem. Zapisování problémů, osobních zkušeností a potenciálních cílů po dobu 15 minut denně může podle odborníků vést ke zvýšení celkového štěstí a pohody. Tato aktivita totiž umožňuje vyjádřit své emoce, uvědomit si reálné okolnosti a řešit vnitřní konflikty.

Jedním z průkopníků expresivního deníkového psaní pro navození pozitivních pocitů je James Pennebaker, profesor psychologie na Texaské univerzitě v americkém Austinu. Podle něj četné studie ukazují, že popisování vlastního osobního příběhu nás může posunout i z vysloveně negativního myšlení k pozitivnějšímu pohledu na život. Odborník zmiňuje též výzkumy dokazující, že psaní deníku zlepšuje nejen náladu, ale také zdravotní stav pacientů s rakovinou i lidí po prodělaném srdečním infarktu, dokáže snížit počet nutných návštěv u lékaře či povzbudit paměťové schopnosti.

Zdroj: časopis Květy

Související články