Každý sám sobě někdy lže. Ať už je to proto, že se snažíme zachovat si o sobě pozitivní obraz, nebo se bojíme nepříjemné pravdy. Například když víme, že náš vztah má problémy, ale my se přesvědčujeme, že je vše v pořádku, abychom se vyhnuli konfrontaci. „Stresujeme se tím, co si o nás myslí ostatní. Můžeme si lhát, abychom zapadli do společnosti a vyhověli očekávání druhých. Často si vytváříme ideální obraz toho, kým bychom chtěli být, a lžeme sami sobě, abychom si ho udrželi. To může vést k nesouladu mezi tím, kdo jsme, a tím, koho se snažíme předstírat,“ říká vztahová expertka a koučka Jana Řehulková. Sebeklam je podle docenta psychologie Shahrama Heshmata ve skutečnosti tak běžná psychologická taktika, že si lidé ani nemusí být vědomi, že to vůbec dělají.

Zdroj: Youtube

Proč to děláme

Evoluční biolog Robert Trivers říká, že klameme sami sebe nebo aktivně zkreslujeme realitu vědomě v mysli v naději, že lépe „podvedeme“ ostatní nebo že budeme lépe připraveni na budoucnost. A i když máme vysoké morální zásady, občas děláme chyby. Důležité je poučit se z nich, abychom byli lepšími lidmi nebo partnery. „Pokud ve vztahu lžete partnerovi o svých pocitech nebo potřebách, protože se obáváte jeho reakce, lžete i sami sobě tím, že potlačujete vlastní emoce a potřeby. Když se snažíte předstírat, že jste vždycky šťastní a spokojení, i když ve skutečnosti nejste, tak lžete sami sobě tím, že neuznáváte vlastní pocity a nepracujete na jejich řešení. Pokud chcete mít zdravé vztahy a prožívat větší osobní štěstí, je lepší být k sobě upřímný a pracovat na osobním růstu a nebát se nedokonalostí,“ říká Jana Řehulková. A jaké jsou tedy nejčastější lži, které říkáme sami sobě?

Popírání reality

Popírání je psychologická obrana, kterou všichni používáme proti vnější realitě, abychom vytvořili falešný pocit bezpečí. Popírání může být obranou tváří v tvář nesnesitelným zprávám (například v případě diagnózy rakoviny a podobně). V popření si lidé říkají: „To se neděje mně. To není pravda.“ Například alkoholici trvají na tom, že nemají problém s pitím.

Přehnané sebevědomí

Přehnaně sebevědomí lidé si myslí, že jsou požehnáni tím, že je ostatní mají rádi a že se dostanou vždy na vrchol. Například devadesát procent všech řidičů si myslí, že jsou nadprůměrní. Nerealistický optimismus může mít i zdravotní následky. Psycholog Loren Nordgren zjistil, že ti, kteří se snažili přestat kouřit a nadprůměrně si věřili, že mají silnou vůli, s největší pravděpodobností selhali.

Podhodnocování

Opak přílišné sebedůvěry. Pokud si člověk není jistý svými skutečnými schopnostmi a bojí se zjistit, jaké jsou, mohl by sám sebe „shazovat“. Úspěšný výkon by přisuzoval náhodě a štěstí, neúspěšný výkon by bral jako důsledek nedostatečné přípravy.

Kyselé hrozny

V jedné Ezopově bajce se liška snaží usilovně získat chutné hrozny, ale všechny pokusy selžou. V tu chvíli liška sama sebe přesvědčí, že ty hrozny vlastně vůbec nechtěla. Totéž platí u lidí. Pokud máme nějaká přesvědčení, v nichž se necítíme psychicky pohodlně, raději se je pokoušíme omezit. Motivem je udržení pozitivního sebeobrazu.

Já a ostatní

Máme tendenci připisovat svoje úspěchy trvalým charakterovým rysům a naše neúspěchy nešťastným okolnostem. Například když říkáme: „Neuspěl jsem, protože mě bolela hlava, protože jsem musel celou noc pečovat o nemocného syna, selhal jsem, protože mi ujel vlak, protože…“ Alkoholik si možná rád řekne, že „si prostě nemůže pomoct“, aby měl omluvu, proč dál pije. Klíčovým aspektem těchto lží je fakt, že lidé zacházejí s důkazy (nebo po nich pátrají) motivačně zaujatým způsobem. Sebeklam pak může být jako droga, která vás znecitliví vůči drsné realitě nebo zavírá oči před obtížným shromažďováním důkazů.

Jak se to dá řešit

Rozpoznat, že si lžeme, a přiznat si to, je důležitým krokem k osobnímu růstu a zlepšení. Jak na to?

  • Sledujte svoje emoce: Mohou být indikátorem toho, že si lžeme. Pokud se cítíte nepohodlně, stresovaně nebo nespokojeně, může to být signál, že jste k sobě neupřímní.
  • Sledujte svoje chování: Když například tvrdíte, že vám nevadí něčí přítomnost, ale tomu člověku se vyhýbáte, může to znamenat, že si lžete.
  • Rozhovor s důvěryhodnými lidmi: Diskutovat o pocitech a myšlenkách s přáteli, kterým důvěřujete, nebo terapeutem, může pomoci získat jasnější perspektivu toho, zda si skutečně něco nalháváte.
  • Snažte se být upřímní sami k sobě: Uvědomte si, že nikdo není dokonalý a že upřímnost k sobě samým je klíčová pro osobní růst.
  • Trénujte sebereflexi: Zkuste sebereflexi, jako je meditace, psaní deníku nebo terapie. Tyto techniky vám pomohou prozkoumat vaše myšlenky a emoce hlouběji.
  • Učte se od ostatních: Učení se od těch, kteří prošli podobnými zkušenostmi, může posílit vaši schopnost rozpoznat a přiznat si, kdy si lžete.

Zdroj: časopis Vlasta

Související články