Věděla jsem, že selžu. Proč to vůbec zkouším? Jsem smolař. Nikdo se mnou nechce být. Podívej se na mě, jak to zase podělám. Nemůžu být prostě normální? Nenávidím se.
Sebenenávist je extrémní kritika sebe sama. Když se neustále „sebehejtujeme“, nevěříme si, neumíme přijímat lichotky, stavíme se do role oběti, omlouváme se druhým za to, jak se k nám škaredě chovají, očekáváme od sebe i od života daleko méně, ve vztazích žárlíme a jsme víc závislí na partnerovi, sebevědomí je skoro na úplném dně. Čas od času se každý ocitne v situaci, kdy si připadá jako „loser“, ale má-li zdravou sebedůvěru, obvykle se z toho rychle oklepe a jede dál. „Jsou ale lidé, kteří s oblibou neustále shazují sami sebe. U některých to souvisí s nízkým sebevědomím, u některých s potřebou být od okolí neustále ujišťováni, že jejich kritický pohled a hodnocení sebe sama nemá reálné důvody a že opak je pravdou. V tomto případě se jedná o trochu nešťastný způsob, jak si vlastně říct o pochvalu a pozornost. Jsou ale lidé, kteří skutečně trpí hlubokým pocitem, že jsou outsideři, že je jejich život jedna velká prohra, že nemají právo být šťastní, že zkazí, na co sáhnou, a někdy i že všichni kolem jim chtějí jen ubližovat,“ říká koučka Jana Řehulková. Podle odhadů psychologů je takových lidí v populaci až 15 procent. Někteří se usadí v roli oběti a pasivně v této poloze zůstávají a litují se.
Kořeny v minulosti
Sebenenávist se vyvíjí v průběhu času a obvykle ji spouští více než jeden faktor. „Velké nároky rodičů či pedagogů, přemíra kritiky a málo pochval, velký tlak na výkon, kritické poznámky spolužáků na vzhled, hlášky typu „samochvála smrdí“ či „chválené maso ani pes nežere“. Strach, stres, to vše zůstalo uložené v našem podvědomí a každá situace, kdy jsme hodnoceni, kritizováni či nedostatečně oceněni, může znova spustit stres a sebenenávistné pocity,“ vysvětluje Jana Řehulková. Bohužel sebenenávist narušuje nejen mezilidské vztahy a vnímání sebe sama, ale má vliv i na fyzické a duševní zdraví. „Lidé, kteří žijí v začarovaném kruhu sebeshazování a sebenenávisti, ale málokdy dokážou přijmout, že spokojenost nepřichází zvenčí, ale zevnitř,“ dodává koučka.
Odnáší to partner
Mít vedle sebe někoho, kdo trpí extrémní sebenenávistí, je těžké, protože musíte být neustále ve střehu a být připravený na nečekanou ránu. Lidé, kteří se nenávidí, se dokážou během vteřiny změnit v nepřítele, a takový vztah je velmi vyčerpávající. „V poradně se často setkávám s případy, kdy sebenenávist vážně narušuje partnerské vztahy. Sebehejtování mnohdy vyvolává výčitky a pocity viny u partnerů se zdravým sebevědomím, ti pak musí čelit a odolávat neustálým změnám nálad svého protějšku. To narušuje jistotu a bezpečí ve vztahu, sebenenávistný partner často ruší a popírá dohody v závislosti na změnách své nálady. Čím je partner vnímavější, chápavější a empatičtější, čím víc se snaží pomáhat a vycházet vstříc, tím více toho sebehejtr zneužívá. Čím více se partner snaží, čím víc hledá kompromisy a řešení, tím více se většinou situace zhoršuje. Když totiž člověk už na začátku vstupuje do vztahu s pocitem, že si svého partnera nezaslouží a téměř paranoidně hledá ve všech situacích a v chování svého protějšku důkazy, že je ten špatný, je jasné, že rovnováha a důvěra ve vztahu nemůže fungovat,“ popisuje své zkušenosti Jana Řehulková. Uznání, ocenění a přijetí patří mezi základní sociální potřeby, a spousta lidí je nedokáže sama sobě poskytnout. „Hledáme uznání u jiných lidí. Když se to nedaří, řešíme to některými viditelnými atributy úspěchu, vyděláváním peněz či nakupováním drahých věcí. Když ani to nevyjde, užíráme se a utápíme se v sebenenávisti,“ dodává koučka.
Jak to poznat?
Pokud si nejste jisti, zda trpíte sebenenávistí, můžete se otestovat podle následujících příznaků:
- Všechno, nebo nic: Vidíte svůj život jako seznam ultimát, z nichž většina vede ke katastrofě. Například: „Pokud neuspěji v této zkoušce, vypadnu ze školy a budu totální budižkničemu.“
- Zaměřujete se pouze na negativní věci: Nezáleží na tom, jak dobrý byl váš den – sluníčko, zmrzlina, štěňata – jediné, na co můžete myslet, je to, co se pokazilo.
- Pocit berete jako fakt: Místo: „Cítím, že jsem selhal“ si myslíte: „Selhal jsem.“
- Nízké sebevědomí: Nemáte pocit, že jste dost dobří na to, abyste byli mezi přáteli a rodinou, abyste se ucházeli o novou práci nebo abyste se vydali za novými příležitostmi.
Jde to, ale pomalu
Jak to tak bývá, v životě nejde nic hned a v případě léčby sebenenávisti neexistuje žádná zkratka, díky které bychom se ze dne na den zbavili těchto pocitů. „Jsou sice sebehejtři, kteří berou věčné kritizování sebe sama zdánlivě docela zvesela a s nadhledem, jsou skvělí vypravěči svých zážitků a historek, ze kterých vyjdou jako ti, co všechno zkazí, smůla se jim lepí na paty nebo jsou zkrátka chodící kalamita. Často tím ale maskují svou domnělou neschopnost a trvalé zklamání ze sebe sama. Je to náročné, neradostné, vyčerpávající a bere jim to spoustu energie,“ říká Řehulková.
Někdy je problém ale tak hluboký, že si člověk nedokáže pomoci sám a je nezbytné absolvovat psychoterapii, která dotyčnému pomůže postupně najít vlastní sebehodnotu, realistické vnímání sebe sama a schopnost prožívat i pozitivní emoce. „Realita a reálnost pohledu na věc, a především na sebe, je velmi důležitá, protože sebehejtři ji mají značně zkreslenou. Zatímco ostatní si idealizují a vnímají je jako úspěšné, sebe trvale podceňují, kritizují a shazují,“ dodává koučka. Lidé, kteří bojují se sebenenávistí, často nemají se sebou žádný soucit. Psycholožka Kristin Neff říká: „Místo toho, abychom se nemilosrdně posuzovali a kritizovali za různé nedostatky, je dobré posilovat sebesoucit. Sebesoucit znamená, že budeme laskaví a chápaví, když se setkáme s osobním selháním. Koneckonců, kdo řekl, že bychom měli být dokonalí?“ Cesta k uzdravení spočívá mimo jiné v odpuštění a v uvědomění si svých silných stránek. „Nezaměřujte se na minulost a bolestné okamžiky nebo emoce, jako je stud, vina, hněv nebo bezmoc. Snažte se zůstat v přítomnosti a soustřeďte se na to, jak daleko jste se dostali. Může vám to připadat divné a odlišné, ale časem vám to pomůže zmírnit sebenenávist a získat sebesoucit,“ dodává psycholožka Kristin Neff.
Kroky ke změně
JANA ŘEHULKOVÁ, certifikovaná koučka a vztahová poradkyně, www.janarehulkova.cz
- Zapisujte si každý den tři věci, které se vám podařily, které vám udělaly radost nebo které někdo ocenil.
- Když se za něco kritizujete, představte si, co byste ve stejné situaci řekli svému kamarádovi, a zkuste podobně hodnotit (povzbudit) i sebe.
- Snažte se neidealizovat si druhé, nejsou bezchybní, pokud někoho nekriticky obdivujete, vzpomeňte si na nějaký jeho neúspěch nebo se klidně i zeptejte, jestli někdy zažil nepříjemné pocity ze selhání.
- Pokud skutečně uděláte chybu, zaměřte se na její nápravu a pochvalte se za to, že jste situaci zvládli či vyřešili.
- Zrekapitulujte a zapište si své silné a slabé stránky a hledejte způsob, jak s případnými nedostatky můžete pracovat.
- Pokud se vám něco podaří, dosáhnete nějakého úspěchu, snažte se podržet si ten pocit uspokojení či radosti co nejdéle.
- Zkoušejte ocenění a pochvalu od druhých neodmítat, nezlehčovat či nevymlouvat jim to, ale poděkujte a užijte si tu chvíli.
ZDROJ: časopis Vlasta, https://www.vlasta.cz/, https://janarehulkova.cz/, https://www.verywellmind.com/ways-to-stop-self-hatred-4164280