„Když bylo našemu synovi patnáct, začal utíkat z domu a dal se dohromady s partou grázlů. Potulovali se po městě a jednou je přistihli, jak kradou cédéčka v obchodním domě. Byli jsme z toho hotoví, nechápali jsme to, vždyť jsme ho vychovávali odmalička co nejlépe. Začali jsme chodit na psychoterapii, kde mluvil s terapeutkou i o naší rodině. Dostali se až k dědovi, otci mého manžela, o němž zásadně nemluvil. Syn tohoto dědu vůbec neznal. Terapeutka doporučila, aby si syn promluvil s manželem o minulosti a o tom, proč o svém otci nikdy nehovořil. Vyplynulo na povrch, že jeho otec byl ostudou celé rodiny, protože byl zloděj, který byl i ve vězení. Když se konečně manžel synovi svěřil, poměrně rychle se chování syna změnilo. Jako by se uklidnil, opustil partu, v níž byl, a začal na sobě pracovat,“ vypráví čtyřicetiletá Sára a jen potvrzuje, že generační traumata si v sobě neseme, když o nich nemluvíme.

Zdroj: Youtube

Rodinná traumata se dědí

Pokud v rodině existují traumata, která se nevyřešila v jedné generaci, v té další se mohou objevovat nevysvětlitelné symptomy, jako jsou deprese, úzkost, nemoc, finanční problémy či nešťastné vztahy. „To všechno mohou být formy nevědomého dědictví,“ říká Mark Wolynn, přední odborník na rodinná traumata. A stejně jako zdědíme barvu očí a krevní skupinu, zdědíme taky zbytky traumatických událostí, které se staly v rodině. „Když dojde k traumatu, změní nás to. Doslova to způsobí chemickou změnu v naší DNA a to může změnit fungování našich genů, někdy po generace,“ vysvětluje Mark Wolynn. Způsob, jakým jsou geny ovlivněny, může změnit to, jak pak jednáme nebo se cítíme. „Pokud tedy ignorujeme minulost, může se vrátit. Pokud ji prozkoumáme, nemusíme to opakovat, můžeme rozbít destruktivní vzorce a tím se osvobodit,“ tvrdí psycholog.

Rodinná prokletí

Záměrné manipulování s informacemi není pro potomky nikdy bez následků. Nasávají totiž rodinnou atmosféru jako houby. „Rodinná tajemství, o kterých se po generace mlží nebo vůbec nemluví, skutečně mohou mít dopad i na členy rodiny v dalších generacích, kteří danou událost neprožili,“ potvrzuje vztahová poradkyně Jana Řehulková. „V psychoterapii se tomu říká transgenerační přenos a týká se obvykle traumatizujících událostí. Někdy skutečně nad rodinou visí zátěž nepojmenovaného, a v některých rodinách se mluví dokonce o rodinném prokletí, kdy se zdánlivě opakuje vzorec opakujících se událostí, jako jsou úmrtí, choroby, odlišná sexualita, fyzické či duševní postižení, sebevraždy či jiné kriminální činy. Tato tabu často vyvolávají obavy a tíhu, zvláště z důvodu chybějících vysvětlení,“ říká koučka.

Jsi moc malý, neptej se

Jsou popsány situace, kdy nezpracované nebo nevyřčené události způsobí u potomků v dalších generacích nepochopitelné, podivné či nepřiměřené postoje. „Když dítě nebo dospívající žije celé roky v těsné blízkosti rodiče, jehož chování bývá často nevysvětlitelné, může si začít klást otázky. V každém případě taková atmosféra vyvolává úzkost a dítě vždy intuitivně tuší svou historii,“ říká psycholožka Yvonne Poncet-Bonnisol. Mnoho dětí, které se odvážily zeptat se svého rodiče, dostalo stejnou odpověď – že jsou moc malé, aby tomu rozuměly, nebo že se jich to netýká. „Ta pochybnost způsobuje, že podezření dětí nejsou potvrzená, ale ani vyvrácená. Proto pak ztrácejí důvěru v ostatní i v sebe samotné. Do rodinných vztahů tak vstupuje faleš a zaujatost, které kontaminují každodenní život,“ říká Yvonne Poncet-Bonissol.

Tajemství z dávné minulosti

Jak ale odhalit skrytá tajemství z dávné minulosti? Mark Wolynn tvrdí, že i když nemáme informace o vlastní rodinné historii, tyto informace žijí v našem traumatickém jazyce. „Je to v našich obavách, nevysvětlitelných symptomech a destruktivním chování. Žije to v našich vztazích a opakovaných způsobech, jak nakládáme s penězi a úspěchem,“ říká. To vše vytváří drobečkovou stezku, která poskytuje víc než jen letmý pohled na to, co se mohlo v naší rodinné historii stát, i když se příběh ztratil nebo zůstal utajen, a může pomoci vysvětlit, proč se cítíme tak, jak se cítíme. A jak lze rozeznat obecnou úzkost od zděděného rodinného problému? Může se projevit jako náhlý nástup úzkosti, symptom nebo strach, který nás zasáhne, jakmile dosáhneme určitého věku nebo určitého milníku v našem životě. Třeba když se vdáme nebo oženíme, když se nám narodí dítě nebo nás opustí partner. „Je to, jako by v nás začal zvonit budík po předcích,“ vysvětluje odborník.

PŘÍZNAKY TRAUMAT

Vtíravé vzpomínky nebo flashbacky: Vtíravé myšlenky nebo nechtěné vzpomínky, které často spouštějí něco, co nám připomíná traumatický zážitek.

Nadměrná koncentrace pozornosti: Po traumatické události je přirozené cítit se ve střehu nebo si výrazněji uvědomovat okolí, v němž se nacházíme. Můžeme se také cítit nervóznější nebo úzkostlivější, protože tělo je citlivější na potenciální nebezpečí a připravuje se k boji, útěku nebo ochrnutí.

Pocit bezpečí: Traumatické události nebo zážitky rozbíjejí představu, že svět je bezpečným místem, protože mnohé nastanou náhle a nečekaně. Mohou způsobit, že se v dříve bezpečných prostorách cítíme ohroženě a úzkostně.

Spojení s našimi předky

Třicetiletá Iva vypráví, jak se poprvé stala matkou. Několik týdnů po porodu začala pociťovat nesnesitelnou úzkost a strach z toho, aby svému dítěti neublížila. Nikdy dřív podobné stavy nezažívala. Strach se zvětšoval a ona vyhledala psychoterapeuta. Během sezení se odhalilo rodinné trauma, o němž bylo zakázáno mluvit. Když byla její babička mladá, zapálila omylem svíčku, od které chytly závěsy a plameny se rozšířily po celém domě. Byla v něm ona a její novorozené dítě, které se nepodařilo dostat ven, takže zemřelo. Nikdy o tom nesměli doma mluvit. Právě tahle zděděná podvědomá zkušenost v ní vyvolala strach o vlastní dítě. „Jen málokdo přemýšlí o spojení našich zkušeností s tím, co se mohlo stát v předchozí generaci,“ říká Mark Wolynn.

Proč je nutné bořit tabu

Přestože se v posledních letech o skrývaných tajemstvích v rodinách už mluví otevřeněji, pro někoho je stále těžké „hrabat“ se v událostech, které negativním způsobem rodinu poznamenaly. Je to ale nezbytné, pokud chceme něco změnit. „Někteří lidé pro odtajnění a zpracování rodinných událostí hledají i cesty sebepoznání a využívají například metodu rodinných konstelací, která umožňuje názorně ukázat, procítit a zpracovat souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, i mezigeneračně. Pomoci může i zkušený terapeut, který provází klienta procesem transgeneračního přenosu, s cílem zbavit se zátěže, která ovlivňovala rodinu po řadu generací,“ radí Jana Řehulková. Nutné je ale s informacemi pracovat citlivě, tajemství by se mělo odhalovat postupně, především když se to týká zvlášť závažných událostí. Pro děti, dospívající či mladé, kteří si teprve utvářejí svou osobnost, by to mohl být příliš silný emocionální šok. Někdy stačí říct jen část a dítěti vysvětlit, že je to až moc bolestivé téma, ke kterému se ale vrátí. A pokud jste už dospělí a začínáte pátrat, je fajn být opatrný, protože někdy při tom můžete šlápnout na minu.

CO ZPŮSOBÍ TRAUMATA

Mohou mít mnoho podob, ale existují věci, které jsou obecně považovány za traumatické události. Patří sem:

  • Zneužívání (fyzické, emocionální, finanční)
  • Fyzické nebo sexuální napadení
  • Autonehoda
  • Smrt milovaného člověka
  • Fyzické zranění
  • Opuštění rodičů
  • Být svědkem zločinu, nehody nebo smrti

Zdroj: časopis Vlasta, Yvonne Poncet-Bonissol: Rodinná tajemství: Jak překonat trauma předků, 2022, Mark Wolynn: Trauma: nechtěné dědictví, 2017, janarehulkova.cz healthline.com

Související články