Čísla mluví jasně. Pouze šestadvacet procent LGBT českých zaměstnanců a zaměstnankyň v práci neskrývá své skutečné „já“.

Pro ostatních téměř sedmdesát procent to naopak znamená noční můru. Podle průzkumu Vodafonu z roku 2022 zhruba 38 procent LGBT lidí začalo s nástupem do prvního zaměstnání svou sexuální orientaci skrývat, i když do té doby byli v rodině i ve škole otevření. Bojí se totiž negativních komentářů, vyřazení z kolektivu či ztráty šance na povýšení.

Efektivita a otevřenost

Spousta z nás má na svém pracovním stole fotku své rodiny z poslední dovolené nebo nadšeně mluví o přestávce v kuchyňce o tom, jak si to o víkendu užili. Pro určitou část LGBT populace to ale tak snadné není. Před svými kolegy raději skrývají, kde a s kým tráví víkendy, večery nebo dovolené. To je velmi psychicky náročné a limitující. Přitom jen ten, kdo je v pohodě, může podávat kvalitní pracovní výkon. Ostatně, hezky to řekla tenistka Martina Navrátilová na Konferenci Pride Business Forum, což je jediná platforma, která se zabývá diverzitou a inkluzí LGBT lidí na pracovišti: „Když lidé nejsou otevření, musí se pořád cenzurovat. Hlídat si, o čem mluví, jaké fotky si dají na pracovní stůl. Ve firmách s otevřenou kulturou jsou lidé spokojenější, klidnější, a především lépe pracují. Takže je to výhodná situace pro všechny.“

Související články

Češi potřebují vzdělávat

V Česku se ale rovností zabývá „jen“ 27 procent firem, což je žalostně málo. „Podle průzkumů žije v Česku až jeden milion LGBT lidí. Je tedy velmi pravděpodobné, že se dříve nebo později s někým takovým v zaměstnání potkáme. Nejčastěji se s diskriminací nebo obtěžováním z důvodu vztahové orientace v zaměstnání setkali lidé pracující v ozbrojených složkách, nejméně otevření jsou také lidé ve školství, justici a státní správě. Vzorem ke změnám však jsou soukromé firmy, kde je situace a trend opačný a kde tito lidé nacházejí ideální prostředí být sami sebou a mohou podávat nejlepší možné výkony. To se pak projevuje třeba i ve zlepšování zákaznického servisu,“ říká ředitel Pride Business Forum Czeslaw Walek. Přitom by stačilo „tak málo“.

„Je to vlastně jednoduché, firmy by měly s tématem rovnosti a diverzity začít a zahrnout tyto aktivity do dlouhodobé strategie uvnitř i navenek. My jsme tu od toho, abychom jim s celým procesem pomohli. Výsledky hovoří jasně, diverzita a inkluze zvyšuje zisky, výkonnost firem, udržuje zaměstnance a láká nové talenty a talentky,“ říká Czeslaw Walek. A jak na to konkrétně? Vzdělávat zaměstnance i managment firem. „Proto nabízíme zaměstnavatelům interaktivní workshopy. Jejich prostřednictvím pomáháme managmentu i pracovním týmům hledat cesty, jak může firma podpořit LGBT zaměstnance a zaměstnankyně v sebepřijetí a coming outu, přispět k příjemnějšímu pracovnímu prostředí a lepším pracovním výkonům celého týmu,“ říká Czeslaw Walek.

Mladí ven „ze skříně“

Znám pár lidí, kteří se „vyoutovali“ (vyšli na světlo se svou orientaci, pozn. red.) až kolem padesátky, tedy v době, kdy měli rodiny, děti a v práci kolegy, které ani ve snu nenapadlo, že super chlápek celý život touží po tom být super babou. Starší generace neměla tolik odvahy, jako mají mladí dnes. Alespoň to ukazují opakované průzkumy. V roce 2018 téměř 50 procent lidí uvedlo, že se ve svém prvním zaměstnání vrátili zpět „do skříně“. I když byli předtím během studií byli ve své vztahové orientaci či identitě otevření. „Loni to bylo už ,jen‘ 38 procent. O dvě procenta, na současných 26 procent, za poslední čtyři roky narostl počet LGBT lidí, kteří jsou na svém pracovišti v pohodě. Ti, kdo již prošli více pracovními zkušenostmi, mají větší tendenci před kolegy nic neskrývat,“ říká Czeslaw Walek. Na to, zda do nové práce vůbec nastoupí, hraje taky fakt, jestli potenciální zaměstnavatel rovnost LGBT podporuje. Při výběru práce se právě na tohle nejvíce dívají LGBT lidé ve věku 45–55 let. „Důvodem je zřejmě to, že sami v minulosti neměli možnost být otevření v předchozích pracovních kolektivech,“ dodává ředitel Pride Business Forum.

Mindráky neřeším

VLASTIMIL (55 let), konzultant IBM, muž, který boří módní stereotypy, ženatý

Vlastimila a jeho ženu rozhodně nepřehlédnete, pokud je náhodou potkáte na ulici. Jsou vždy dokonale sladění, největší pozornost na sebe ale strhává Vlastimil. Nosí totiž sukně a podpatky. Na sociálních sítích s názvem Gender blender ukazují svým fanouškům svoje outfity, ale taky to, jak žijí. Záliba v ženských šatech se u Vlastimila nezrodila ze dne na den. „To, že se mi to líbí a že se o to nechci ochudit, jsem poznal už v dětství. Ale k tomu, abych veřejně zařadil prvky dámské módy do svého šatníku, byla ještě dlouhá cesta,“ říká Vlastimil. Postupně zařazoval například manikúru, lakování nehtů nejprve růžovou barvou, o víkendech výraznější, až po nošení bot na podpatku nebo sukní. Až se nakonec dostal k šatům. „Není to jednoduché, protože společnost to nevnímá jako něco normálního, je to sociální odchylka, a vy jdete s kůží na trh. Riskujete vztahy, práci, sociální postavení. Nechováte se totiž podle očekávání, která jsou spojená s danou rolí,“ vysvětluje. Měl to jednodušší v tom, že si nikdy nechtěl změnit pohlaví, necítil se ve špatném těle, „jen“ si chtěl obohatit šatník a přeskakovat z jednoho břehu na druhý.

„Pro spoustu lidí je to velké překvapení, protože popkultura tyto lidi vykresluje v určitých klišé, a že jsem heterosexuál a pouze rád obohatím svůj šatník o dámské oblečení, je vykolejuje,“ vysvětluje Vlastimil. Jeho zálibu akceptovala i jeho druhá žena, a na svatbě, která se konala před pár lety, si „ano“ řekli oba v dlouhých bílých šatech. Pracovní coming out byl poněkud bouřlivější. Když pracoval ve VFN a tehdejší ředitelka si všimla jeho červeně nalakovaných nehtů, jen se pousmála a řekla, že na to, jak dělá svou práci, nemá žádný vliv to, jestli má červené nehty, nebo jestli nosí sukni. Otevřený konflikt v zaměstnání nezažil, podle něj už dnes není téměř možný. Nicméně po odvolání ředitelky Dany Juráskové a nástupu nového ředitele se situace změnila. „To pochopení a nadhled, které měla Dana, už nový ředitel neměl a přešlo to až do negativní úrovně. A v takové atmosféře vás pak přestane bavit pracovat, když nemusíte. Shrnul bych to asi tak, že některé ženy mají mnohem víc odvahy než muži. Což se nám v podstatě potvrzuje i na sociálních sítích, kde ženy tvoří asi 80 procent našich sledujících.“ Přesto nikdy nelitoval a nelituje. „Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl chovat v tomto ohledu svobodně, jsem se vnitřně velmi uklidnil, a kupodivu se mi jako mávnutím kouzelného proutku například spravila pleť. Do té doby jsem vypadal jako puberťák s akné,“ směje se Vlastimil.

Související články

Nedobrovolný coming out

TEREZA (36 let), vedoucí vzdělávání Prague Pride, partnerka Kateřina, 2 děti

Do svých pětadvaceti se zamilovávala do kluků a mužů. Pak se z čista jasna zamilovala do kolegyně v práci a rok jí trvalo, než pochopila, co se to děje. „To, že šlo o ženu, mě naprosto zmátlo. Pak vše nabralo rychlý spád a začaly jsme spolu chodit a žít. Po třech letech společného života jsme založily rodinu,“ vypráví Tereza. Dnes jsou spolu deset let a mají dva syny. Coming out byl nedobrovolný, vnímavá maminka to z ní „vyrazila“, protože si toho všimla. „Nejtěžší bylo nepřijetí v rodině, především od mámy. Ta na tu zprávu rozhodně nebyla připravená. Věci, které řekla, měly do přijetí daleko. Dva měsíce od comingu outu jsem se odstěhovala pryč a naše vztahy na čas ochladly.“ Dnes je mezi nimi vše v pořádku a rodiče jsou skvělí prarodiče. V době coming outu pracovala ve velké neziskovce Člověk v tísni. „To bylo hodně přátelské a respektující pracovní prostředí. Cítila jsem se tam dobře, bylo tam několik otevřeně vystupujících gayů i leseb. Více než orientaci jsem řešila fakt, že šlo o vztah na pracovišti. Moje žena byla zároveň moje kolegyně.“ Asi po dvou měsících se otevřely společně a novinku sdělovaly důležitým nadřízeným. „Co pro mě bylo překvapivé, byla situace o pár let později. Na vánočním večírku za mnou přišel kolega a opatrně mi řekl, „víš, já jsem taky gay“. Tehdy mi došlo, že i když naše pracovní prostředí pro mě bylo bezpečné a přátelské, neplatilo to tak pro všechny. To, jak se na pracovišti cítíme, totiž souvisí s mnoha faktory. Hodně třeba s tím, co má člověk za sebou. Pro toho, kdo si nese zátěž z nepřijetí v rodině, ve škole, kde má řada lidí zkušenosti se šikanou, nebo třeba z předchozí práce, je coming out na pracovišti mnohem větší výzva,“ říká Tereza. „Myslím, že většinový postoj české společnosti je spíše ignorace. Lidé to zpravidla neřeší, dokud se jich to netýká. Až v momentě, kdy se jich téma dotkne osobně, ukáže se, jestli jsou respektující a orientaci či identitu člověka dokážou přijmout.“ Přesto si myslí, že se česká společnost s tématem rozmanitosti učí pracovat. „V zahraničí jsou asi dál, a to nejen v oblasti rozmanitosti genderové identity a vztahové orientace. Celkově ale věřím, že i u nás je to na dobré cestě, firem, a to i českých, které se tématem zabývají, postupně přibývá.“

Vysněná role

LENKA (42 let), softwarová vývojářka firmy Pure Storage, transgender aktivistka, autorka vlogu V Tranzu

Tmavovlasá, vysoká žena s krásnýma očima patří k nejinspirativnějším transgender aktivistkám u nás. Pro svůj vlog (video blog) natočila asi padesát rozhovorů s trans lidmi o jejich životě. Je určen třem skupinám diváků. „Běžné populaci pomáhá pochopit, o čem život trans lidí skutečně je, nikoli ze zkreslené sexuologické perspektivy, a ukazuje, že jsme lidé jako všichni ostatní, jen s nějakou komplikací navíc. Lidi, kteří se do tranzice rozhoupávají nebo si svou genderovou identitou nejsou jistí, vlog inspiruje a pomáhá jim uvědomit si, že v tom nejsou sami. A nakonec rodičům trans dětí pomáhá přijmout celou situaci a přinášet víru, že to není konec světa, že to sice bude těžké, ale že jejich dítě díky tomu může být šťastné,“ vypráví Lenka. To, že je s ní „něco jinak“, cítila od dětství, ale byla zmatená, že ji přitahují ženy. Lenka se totiž narodila jako žena v mužském těle. „Svou identitu jsem si plně uvědomila ve 37 letech. Stalo se to poté, co jsem se kamarádkám svěřila, že mě láká „hrát si na holku“, a ony mě začaly brát jako jednu z nich, a i mě oslovovat v ženském rodě, byť jsem vypadala jako chlupatý a vousatý chlápek. Když jsem poznala ten pocit, že mě někdo jako ženu vnímá, byl to úplně extatický pocit a já pochopila, že tohle chci zažívat pořád a že to prostě musím udělat,“ vypráví Lenka.

Související články

Hormony začala brát ve 38 letech, ale nikdy neuvažovala o chirurgické změně pohlavního orgánu. „Zpočátku jsem si nebyla jistá, ale když jsem začala brát hormony a můj obličej se změnil tak, že mě všichni cizí lidé oslovují mladá paní, tak jsem zjistila, že to je pro mě nejdůležitější a nebudu riskovat svoje zdraví pro něco, co nutně nepotřebuji ke štěstí. Nikdo kromě partnerky moje nahé tělo nevidí a partnerka je s tím v pohodě.“ Za vůbec nejtěžší ve svém coming outu považuje chvíli, kdy vše řekla manželce. Ta to nepřijala a po patnácti letech se rozvedly. „Na obou stranách bylo hodně slz a bolesti, máme spolu desetiletého syna, který mě má moc rád, chápe to a podporuje mě. Nakonec to čas vyléčil a s exmanželkou jsme už přátelé a v denním kontaktu. Teď žiju s novou partnerkou a letos se budeme brát,“ říká. Lenka pracuje jako softwarová vývojářka, v oblasti, kde jsou převážně muži. Díkybohu v tomto směru má prý obrovské štěstí.

Pracuje totiž ve špičkové americké IT firmě. „Nezažila jsem v práci žádnou diskriminaci ani blbé vtípky. Jsem v týmu oblíbená, kolegové se ke mně chovají hezky a s respektem. Jsem moc ráda, že mohu být sama sebou. Byť podle české legislativy se nesmím jmenovat Lenka Králová, pokud nepodstoupím kastrační zákrok, tak firma moje jméno respektuje a s výjimkou smlouvy a výplatních systémů ho všude v práci mohu používat.“

Slovník pojmů

  • COMING OUT: Proces uvědomování si své orientace nebo genderové identity a sdílení této informace s okolím.
  • VYOUTOVAT SE: Provést coming out, informovat okolí o své orientaci.
  • GAY: Muž, kterého přitahují sexuálně či romanticky muži.
  • LESBA: Žena, kterou přitahují sexuálně či romanticky ženy.
  • LGBT, LGBT+: Zkratka označující osoby nevětšinové sexuální orientace nebo genderové identity, přičemž L= lesby, G= gayové, B= bisexuálové a T= transgender osoby. + reprezentují například asexuální nebo aromantické osoby.
  • GENDEROVÁ IDENTITA: Pociťovaná příslušnost k určitému pohlaví, případně absence této příslušnosti, nemusí souviset s pohlavím připsaným po narození.
  • NEBINÁRNÍ OSOBA NEBO GENDEROVĚ ROZMANITÁ OSOBA: Osoba, která nedokáže zcela zapadnout ani do jedné ze škatulek muž či žena. Genderová identita této skupiny lidí je velice pestrá.

Zdroj: časopis Vlasta, https://www.pridebusinessforum.com/novinky/petina-prumyslovych-podniku-napravuje-pomoci-vnitrnich-predpisu-zakony-ktere-diskriminuji-lgbt-zamestnance/

Vyšlo ve Vlastě 22. 3. 2023.