„Máš tři krásné dcerušky, ty se musíš cítit jako král z pohádky,“ říkají mi často přátelé a kamarádi poté, co mi osud štědře nadělil tolik štěstí, až tomu někdy nemohu uvěřit. A je třeba říct, že otcovství tří dívek obrátí život každého muže doslova naruby. Ano, občas je to trochu o strach, jindy o nervy. Ale je to vnitřně nesmírně obohacující (byť finančně mimořádně náročná) zkušenost v tom nejlepším slova smyslu.
Ochránce i kamarád
Od rána do večera se pohybuje v prostředí, kde kolem něj dovádějí, tancují, hrají si a navzájem se honí po bytě tři nevinné, něžné a až neuvěřitelně zranitelné bytůstky. Otec je musí chránit a učit poznávat všechny krásy světa. Stát se pro ně nejen ochráncem a vzorem, ale i starším kamarádem, který jim poprvé odhaluje nejrůznější tajemství a učí je, co všechno člověk může v životě zkusit, co je to pravda, a že lež má krátké nohy, jaká je to neskutečná nádhera společně zažít nadšení, dobrodružství a legraci.
Každá jiná, a přece stejné
Naše tři dcery – Terezka, Marína a Žofka – jsou každá jiná, ale přece je něco důležitého spojuje. První je blondýnka s modrýma očima po tátovi, další dvě tmavší černovlásky po matce. Různé jsou jejich životní cesty, záliby a profese: jedna pracuje v rodinném vinařství, druhá je dětskou psycholožkou a třetí studuje vysokou školu. Společné ovšem mají mimořádně dobré srdce, svérázné, někdy až divoké nápady a všudypřítomný smysl pro humor. Dvě starší už se před časem šťastně vdaly a jedna z nich je šťastnou matkou mého vnoučka Jakoubka, prostřední už je v požehnaném stavu a dalšího mého vnoučka Eduarda očekává koncem léta.
Jako otec své dcery miluju všechny stejně, s nejmladší Žofkou, která oslavila na jaře dvaadvacáté narozeniny, mám ale asi nejintenzivnější vztah.
Prožívám totiž všechny její milostné peripetie, úspěchy a neúspěchy ve studiu i každodenní trable, jichž má každý mladý člověk, a tím spíše žena, nad hlavu. Vzpomínám na dlouhé večery v situacích, kdy se rozešla s klukem, nedařilo se jí ve škole, byla nemocná anebo prostě jen smutná. Má otcovská role spočívala v pozorném naslouchání, trpělivém uklidňování, utěšování a konejšení. V ideálním případě i vtipkování a navození dobré nálady.
V obklopení čtyřmi blízkými ženskými bytostmi jsem si občas připadal jako v krásném snu, jindy jsem měl co dělat, abych jejich vzájemné dívčí handrkování přestál ve zdraví. Na záchodě jsem se naučil nezvedat prkénko a močit vsedě na ženský způsob, v koupelně se smířil se záplavou ženské kosmetiky a hygienických pomůcek. A byly i chvilky, kdy jsem si se svým mužským přístupem ke světu doma připadal trochu jako kůl v plotě. To byly ale výjimky, pocit naplnění smyslu života pokaždé převládl.
Zkušenost za odměnu
Přiznám se, že vztah k dcerám (aniž bych chtěl jakkoli zapomínat na svou krásnou manželku – jejich hodnou a milující, leč jaksepatří přísnou mámu) úplně změnil můj život. Naučil mě pokoře a vyrovnanosti, protože kdo už by měl být pokorný, vděčný a vyrovnaný, když ne táta tří dcer.
Než se nám narodily, viděl jsem smysl života kromě naplněné partnerské lásky hlavně ve vlastní tvorbě, muzicírování, básnění a divadelničení. Teď už vím, že opravdové štěstí je vidět radost ve tvářích vlastních dětí, které tady, jak se říká, budou, až my tady nebudeme. Stále častěji mám dojem, že jsem svoje tři srdečné, milé a neposedné dcery a naše vzájemné vztahy dostal tak nějak do vínku za odměnu.
KUKAČČÍ DĚTI: Matka je vždy jistá, otec nejistý
Otcovství je krásné poslání, ovšem na rozdíl od ženy, která si v mateřské roli připadá tak nějak samozřejmě, se otec často ocitá na pokraji nejistoty. A zdaleka nejde jenom o horké chvilky při výchově dcer.
Už jenom otázka, jestli je skutečně otcem on sám, nebo někdo jiný, dokáže mnohému mladému muži pořádně zamotat hlavu. Matka je s dítětem bytostně spojena celé těhotenství, zatímco otec odchází do zaměstnání, opravuje, připravuje a zařizuje a na očekávané dítě se těší spíše jako ten, kdo zajišťuje servis. Hlavní personou je v celém procesu jednoznačně žena.
V takové zapeklité situaci se nejednomu muži začne honit hlavou dotěrná a nepříjemná otázka: Jsem otcem doopravdy já, nebo někdo jiný? Na jistotě nepřidá ani to, když se kupříkladu blonďatému otci narodí černovlasé dítě. Myš nejistoty mu hlodá v hlavě a je jen na něm, jak se s tím vyrovná, aby nebyl před svou manželkou za blázna. Udává se, že až desetina dětí je tzv. kukaččích, přitom v naprosté většině to otcové nezjistí.
Na stejné vlně
„Mám jednu dceru, které je patnáct let, a je to jedináček. Na našem vztahu si nejvíce ze všeho cením přátelství, toho, že jsme kamarádi a řešíme spolu všechno možné i nemožné, společně prožíváme hezké i smutnější chvíle a myslím, že si to jako táta a dcera docela užíváme,“ říká o svém otcovství dvaačtyřicetiletý spisovatel Leoš Kyša, který své vědecko-fantastické knihy vydává pod pseudonymem František Kotleta, a dodává: „Nikdy jsem neřešil, jestli bych chtěl raději kluka, nebo holku, ale teď jsem hrozně rád, že to je holka, protože je to neuvěřitelný zážitek a kromě jiného velká legrace. Největší radost mám z toho, že náš vztah funguje na vzájemné důvěře, můžu jí být oporou a jsme naladění na stejnou vlnu.“
Má podle svých slov štěstí, že s dcerou zcela přirozeně sdílejí společné koníčky: jezdí spolu hrát larpy, což jsou společenské hry na nejrůznější témata, v nichž se jednotliví hráči převtělují do postav rozličných historických nebo fantastických příběhů, často chodí i do kina nebo divadla.
Dceřiny první lásky
„Samozřejmě, že v určitou chvíli přicházejí v životě dospívající dívky takové ty záležitosti, řekl bych zdravotnické, kterým jako muž nerozumím. To dcera přirozeně řeší se ženou nebo staršími kamarádkami. Do toho se asi žádný táta plést nechce,“ připouští Leoš Kyša. Složitým tématem jsou podle něj bezesporu dceřiny první lásky, přesto se snaží podělit se s ní o vlastní zkušenosti a připravit ji i na tuto oblast života z mužského pohledu. Přiznává ovšem, že s náctiletými kluky – potenciálními nápadníky – je to někdy složitější, protože jsou většinou jaksepatří rozdivočení a nevypočitatelní.
Vzpomíná v této souvislosti i na to, jak byli nedávno na chatě a hráli s rodinou a dceřinými kamarádkami deskové hry. „To byly sice moc pěkné chvíle, jenomže když se potom začaly řešit už zmíněné věci, zvedl jsem se od stolu, jak to v takových případech dělávám, ať si to vyříkají holky mezi sebou, a někam jsem se šel radši uklidit,“ líčí. Pro muže, kteří byli tak jako on vychovaní ještě za socialismu, jsou podle něj témata jako menstruace vachrlatá a těžko uchopitelná.
„Někdy, když jsem nervózní nebo vyčerpaný, musím se občas hodně překonávat, abych na ni nějak ostřeji nevylítl, ale hned se zarazím, abych ji nevystrašil. Uvědomuju si, jak je pro ni důležité mít v otci pevnou jistotu, aby potom získala sebejistotu a sebedůvěru při poznávání mužů a jejich světa,“ vysvětluje.
Šrámy na duši
„Právě v láskyplném otevírání nových obzorů a přípravě na poznávání mužského světa spočívá zásadní role otce při výchově dcer,“ potvrzuje psycholog a terapeut Tomáš Morávek. Dcera tak podle něj získává nesmírně důležité informace, zážitky a nadějná očekávání od potenciálních partnerů, které jí přirozeně nemůže předat matka, ale právě otec. Dívky pomalu, ale jistě zjišťují a uvědomují si, že táta reflektuje je samotné i okolní svět o poznání jinak než maminka, většinou má racionální a analytické myšlení, dokáže opravit všechno, co se rozbije, je přímočařejší, vyrovnanější a co řekne, to platí.
„Být k dcerám otevřený, dostatečně jim naslouchat a věnovat se jim je pro jejich další život zcela zásadní. Platí ovšem, že pro dcery je důležitější, jak se otec chová, než co říká,“ zdůrazňuje Tomáš Morávek. Zároveň varuje před nejčastějšími chybami otců ve vztahu k dcerám. Nadměrně kritický a náročný otec, nebo takový, který je naopak zcela ignoruje, jim může lehce způsobit šrámy na duši, které se s nimi potáhnou ještě dlouho a mohou negativně ovlivnit jejich budoucí partnerské soužití.
Sečteno a podtrženo: být zodpovědným a milujícím otcem jedné nebo více dcer je pořádná fuška, vyžadující často božskou trpělivost a notnou dávku sebezapření. Když se ovšem všechno podaří tak, jak má, těžko si krásnější životní úděl představit.
Desatero pro šťastné dcery
Americká psycholožka Nicky Marone, která se tématu vztahu otců a dcer dlouhodobě věnovala, doporučuje otcům dodržovat následující zásady:
- Buďte své dceři ochráncem, rytířem a průvodcem, ale také zdrojem podnětů a inspirace.
- Méně raďte, více důvěřujte.
- Nehledejte pro ni koníčky, dovolte jí, ať si je vybere sama. Pokud půjde o „mužské“ hobby, berte to jako příležitost společně potírat nepravdivé stereotypy.
- Respektujte a ctěte její rozvíjející se ženství a dávejte pozor, abyste nikdy nepřekročili hranici láskyplného kontaktu mezi otcem a dcerou.
- Přijímejte její intuici, probouzejte racionalitu.
- Učte ji odvaze, průbojnosti, schopnosti přijímat rizika, dovednosti zacházet s penězi a rozumět politice.
- Povzbuzujte ji, ale nevystavujte přílišnému tlaku svých přání a ambicí.
- Dávejte najevo, že vám na ní záleží za všech okolností.
- Neuzavírejte se před žádnou její otázkou.
- Pamatujte, že jste pro ni nenahraditelným zdrojem jistoty a sebedůvěry.
Zdroj: časopis Květy
