Dobře míněné komentáře a rady někdy ublíží víc než ostrá výtka. Že si to nedovedete představit? Tak si schválně přečtěte následující příklady vět, které během návštěv zaznívají v nejedné rodině.

A pokud už jste něco z toho pronesli, neděste se, většinou se to dá napravit – jen na to propříště trochu myslete.

„Nikdy není pozdě začít si více všímat toho, jak přistupujete k interakcím se svými vnoučaty,“ citoval webový magazín Huffington Post psychoterapeutku Andreu Dorn v článku o vztazích babiček a dědečků s nejmladší generací.

VIDEO: Podívejte se na ukázku z filmu „Babičky dobíjejte přesně!“.

Zdroj: Youtube

1.     Neříkej to rodičům

Může jít o banalitu, jako že prarodiče vnoučatům povolí být na návštěvě u nich o něco déle vzhůru nebo jim koupí na výletě dvě zmrzliny, což by rodiče nedovolili.

Ale vždycky je lepší nenabádat vnoučata k tomu, aby něco před rodiči tajili, protože překročit hranici, kdy už to může být nebezpečné nebo skutečně nevýchovné, je příliš snadné.

Protože když rodiče nedávají dětem třeba čokoládu kvůli alergii, není zrovna dobrý nápad jim ji dát s tím, že pro jednou se snad nic nestane a ať si to nechají pro sebe.

Děti navíc nechtějí před rodiči nic tajit, je jim nepříjemné v podobné situaci být. A může to rovněž podkopávat rodičovskou autoritu.

2.     Nepřibrala jsi?

Jakékoli komentáře týkající se těla vnoučat by si prarodiče měli odpustit, a pokud už mají pocit, že k tomu musí něco říci, měli by to říct rodičům dítěte o samotě.

Zdánlivě nevinné rýpnutí může s dětským sebevědomím řádně zacloumat a více podobných zážitků už dokáže spustit třeba poruchu příjmu potravy.

Je lepší neříkat ani věci, které vlastně nejsou žádnou kritikou – třeba poznámku o tom, že sestra přerostla bratra, protože co když jednoho trápí, že je příliš malý, a druhého, že je moc vysoký?

3.     Páni, ty toho dokážeš sníst víc než já!

Jakékoli poznámky o jídle, ať se týkají množství nebo rychlosti konzumace, či třeba toho, co dětem chutná, je lepší spolknout.

Učení se vztahu k jídlu a vnímání pocitu hladu nebo sytosti je důležitým vývojovým krokem, a pokud do toho dětem někdo kafrá, může se stát, že se budou během jídla řídit očekáváním okolí, a nikoli signály, které jim vysílá jejich tělo.

4.  Tebe ale rodiče rozmazlili

Zatímco část prarodičů má tendenci vnoučatům dovolit to, co by u vlastních dětí neskousli ani náhodou, některým se naopak zdá, že rodiče by měli být přísnější.

Vadí jim, že se svými dětmi diskutují, místo aby je okřikli či jim rovnou dali jednu na zadek, a nesnesou, aby dítě například odmítlo nějaké jídlo a dávalo hojně najevo, že se mu něco nelíbí.

5.     Dej babičce pusinku

Je normální, že prarodiče touží po náklonnosti svých vnoučat, ale vynucovat si její projevy v podobě líbání nebo objímání není dobrý nápad. Dětem to nemusí být příjemné a je na dospělých, aby to respektovali.

Je to dokonce skvělý příklad toho, jak se děti mohou učit dávat najevo hranice v tom, jak se k nim budou ostatní chovat či se jich dotýkat. Rozhodně by bylo chybou vyčítat jim, že to je projevem nedostatku lásky.

6.     Jsi stejně hrozný jako tvůj táta

Děti mohou milovat historky z dětství svých rodičů – i když tady je zase fajn zeptat se jich, zda jim nevadí jejich vyprávění.

Ale nezaslouží si, aby jim babička s dědečkem vyčítali, že se chovají nemožně a že třeba vzteklou povahu nejspíš mají po svém otci nebo matce. Zvláště pak, pokud jde o partnera nebo partnerku jejich dítěte.

7.     Maminka zase zapomněla, co mi slíbila

Prarodiče mohou také sklouznout k tomu, že si přes vnoučata budou vyřizovat spory s jejich rodiči. Chtějí například vyčíst snaše, že jim nepřivezla fotky dětí, a budou o ní před dětmi mluvit ve třetí osobě a podobně.

Případně budou svého syna, jejich otce, kritizovat přímo a budou tvrdit, že je zanedbává. Dětem jsou podobné situace velmi nepříjemné, jsou pro ně matoucí a mohou zbytečně narušovat rodinné vztahy.

Ozvat se můžete, ale ne před dětmi

Každopádně je dobré si uvědomit, že prarodiče mají ve výchově vnoučat jen poradní hlas a že když už s něčím nesouhlasí, neměli by to říkat dětem, ale spíše jejich rodičům.

„Pokud byste doopravdy měli dojem, že je to špatně a dítěti to ubližuje, vždycky se dá s rodiči promluvit,“ napsala k tomu psychoterapeutka Markéta Antošová na webu Psychologie.cz. S tím, že by se to mělo dít v soukromí, bez přítomnosti dětí.

Těm podle ní může ublížit, když prarodiče mluví o vnoučatech nebo jejich rodičích a kritizují je, protože si myslí, že je děti zabrané třeba do hry nevnímají nebo že jsou malé na to, aby pochopily, o čem je řeč.

Zdroj: vlasta.cz, parentingisfunny.wordpress.com, huffpost.com

Související články