Není snad výmluvnějšího filmu, jak může krize středního věku zničit zdánlivě šťastnou rodinu, než je Americká krása. Hlavního hrdinu v podání Kevina Spaceyho nudí jeho nalinkovaný život, práce, manželka, děti, dům a auto natolik, že když pak spatří atraktivní kamarádku své dcery, udělá přesně to, s čím se krize středního věku nejčastěji spojuje. Koupí si nadupaný sportovní vůz, změní práci, šatník, začne dřít v posilovně a kouřit marihuanu.
Má totiž pocit, že když hned teď něco neudělá, tak od nynějška bude mít stále méně šancí, aby si splnil svoje sny a tužby. Ne každý však propadne depresím, drogám či bezhlavě překope svůj život naruby. Mnohem víc lidí dělá pozitivní změny.
Krizí procházejí s klidem a rozvahou – naslouchají svým potřebám, probouzejí své dosud dřímající schopnosti a snaží se najít smysl života. I když se krize středního věku stává lákavým námětem pro filmy, divadelní hry či stand-upy, v odborné literatuře jí tolik místa věnováno není. Výzkumníci se ani neshodnou, zda jde o mýtus plný stereotypů, skličující skutečnost, nebo výzvu.
Kdy začíná střední věk?
Pojem střední věk se v čase mění. Někteří ho datují mezi čtyřicátým a šedesátým rokem, jiní posunují hranice směrem dolů. Je tedy složité určit, kdy nastává ona krize, kterou lze těžko poznat, jelikož to není ani jasně daný stav. Obvykle se uvádí mezi čtyřiceti a padesáti lety, v současné době není mimořádná ani u lidí po třicítce.
Výbuch kreativity
Přestože je střední věk nejdelší fází v životě člověka, je to odborníky nejméně prozkoumané období. Možná i proto, že na rozdíl od předškolního věku nebo dospívání se považuje za vcelku klidnou dobu s minimálními změnami. Obvykle dosáhneme jisté kariéry, míváme vyřešené bydlení, více peněz, starší děti, ustálená přátelství a zdraví nám ještě slouží.
Což nevylučuje, že při láskyplném, či naopak úlevném ohlížení se za předchozími desetiletími můžeme zažívat stesk a lítost po starých dobrých časech. Mění se náš vzhled, objevují se chronická onemocnění, trh práce nám pomalu zavírá dveře. Děti vylétávají z hnízda a zároveň pečujeme o stárnoucí rodiče, setkáváme se s jejich smrtí a odcházejí i první přátelé.
Někdy až bolestně, s pocity marnosti narážíme na uvědomění, že náš život už není nekonečný a že co v něm nestihneme či neprožijeme, už skutečně nestihneme anebo nedokážeme prožít.
„Smrt místo toho, aby byla obecným pojetím nebo událostí prožitou ve smyslu ztráty někoho jiného, se stává osobní záležitostí,“ napsal psychoanalytik Elliott Jaques, který v roce 1965 zavedl oficiální termín krize středního věku.
Krizi spouští zásadní události v životě
Přerod se netýká jen géniů, ale i běžných lidí, kteří přehodnocují svoje životy. V období, kdy zjišťujeme, že se život nijak nerozšiřuje ani nestoupá, můžeme zažívat pocity nespokojenosti a frustrace, zvýšenou úzkost, depresi, problémy v práci a rodině nebo fyzické příznaky jako únavu a nespavost, přesto není krize nevyhnutelná. Podle odborníků ji zažívá 10 až 20 procent lidí, z nichž většina uvádí, že než samotný věk ji spustila zásadní událost typu ztráta příbuzného či zaměstnání.
Není to jako puberta
Není ani univerzálním zážitkem a její intenzita a projevy mohou být velmi individuální, ovlivněné kulturními, sociálními a ekonomickými faktory. „Není to jako puberta, kterou procházíme fyziologicky, nepotká to každého, a navíc se ukazuje, že je to typičtější pro náš kulturní prostor. V Asii a jiných zemích se s tím výzkumníci tolik nesetkávají,“ říká psycholožka a koučka Kateřina Matoušková.
Důvodem může být fakt, že v těchto kulturách je stáří jinak přijímané a přechod do středního věku je spojen s novými rolemi v rodině i společnosti. V rozvojových zemích zase lidi trápí jiné životně důležité otázky.
Jiní odborníci, především ekonomové, naopak tvrdí, že vztah mezi věkem a krizí existuje. Z rozsáhlého výzkumu zjistili, že křivka štěstí má tvar „U“. Nejvyššími vrcholy, bez ohledu na vzdělání, příjem nebo počet dětí, jsou ve 23 a 69 letech. Minima dosahujeme kolem 45. roku (v USA ve 44,5, v Evropě ve 47).
To, že na krizi nemá vliv moderní styl života, ale je biologicky zakořeněná, naznačuje výzkum pěti set šimpanzů a orangutanů ve vybraných zoologických zahradách, kteří uprostřed života projevovali propad optimismu.
Příležitost pozitivně změnit život
Přes rozdílné názory odborníků je jedno jisté – tohle období může být skvělou příležitostí, jak pozitivně změnit svůj život. Je však potřeba splnit úkoly středního věku, tedy přijmout se se vším všudy, najít svůj směr, obnovit životní spokojenost a vydat se na odpolední dráhu. A na nic nečekat! Začít můžeme maličkostmi.
Určitě jste někdy zaslechli děti a dospívající říkat „až budu velký, až budu dospělý, stane se to a to“. Později si tuhle zaklínací formulku přetavíme na „až budu mít rodinu“, „až postavím dům“, „až mě povýší“. Dosaďte si cokoliv. Obzvlášť ve středním věku si začneme uvědomovat, že tohle „až“ nemá konce.
Pak se totiž může klidně stát, že celý život čekáme na něco, a když toho dosáhneme, s hrůzou zjišťujeme, že to něco nepřináší ani nadšení ani extázi. Nezáleží totiž, co máme nebo čeho dosáhneme, ale jak k tomu všemu přistupujeme. Na štěstí se totiž nečeká, pro něj se musíme rozhodnout.
Co radí psycholožka a koučka Kateřina Matoušková?
1. Nespokojenost je dobrá
Říká nám, že nám v životě něco chybí, že nežijeme podle svých skutečných vnitřních hodnot anebo že jsme někde sešli z cesty. Je dobré brát ji jako příležitost k reflexi a zamyšlení nad otázkami: Jak chci prožít další fázi svého života? Co mi chybí? Co je pro mě důležité? Co bych potřeboval/a?
2. Zpátky ke kořenům
Hledat odvahu vracet se k věcem, které jsme dřív mívali rádi a pod tlakem životních okolností je přestali dělat – koníčky, setkávání s přáteli, potkávání nových lidí.
3. Najít odvahu mluvit s partnerem
O tom, co by náš vztah potřeboval, aby nás to spolu zase bavilo. Je to víc zajímavých společných zážitků? Nebo naopak možnost dělat si každý sám to, co ho baví a naplňuje, ale opustil to? Odpovědí může být nekonečně mnoho.
4. Pátrat po příčinách
Pokud se propadám do stále větší mrzutosti nebo znechucení ze života, možná je namístě pátrat hlouběji po příčinách: Co jsem ve svém životě vzdal/a, co jsem opustil/a, třeba ze strachu, že to stejně nemůžu mít? O co jsem se v životě nepokusil/a a teď mě to trápí? Mám ještě čas? Nebo to potřebuju oplakat, že jsem se do toho nepustil/a?
5. Dovolit si žasnout
Věnovat třeba jen jeden den představě, že jsem přiletěl/a z jiného vesmíru a na svět se dívám jako úplný nováček. Jako bych nikdy předtím neviděl/a to, co jsem viděl/a už tisíckrát.
6. Vést si deník
Dva týdny v kuse si zapisovat alespoň tři dobré věci, které se za ten den staly. Pouze ty dobré, které nás potěšily, zaujaly, pobavily. Ty neuspokojivé nechat do jiného deníčku. Po dvou týdnech si to vše projít a vyhodnotit, jestli zapisování něco přineslo.
7. Mluvit s blízkými a kamarády
Jak prožívají nebo prožívali tohle období života a jaká našli pro sebe východiska?
8. Věřit si
Věřit si, že si najdu cestu k uspokojivému dalšímu životu (propad spokojenosti ve středním věku bývá dle výzkumů dočasný).
9. Hledat to dobré
Místo negace zkusit hledat na současném stavu pozitiva. Už v sobě nemáme tolik nejistot, už nepotřebujeme zářit a být skvělí. Už můžeme být sami sebou a dívat se na život s odstupem i humorem.
10. Dělat, co nám pomáhá
Ale zároveň neškodí (v tomto věku bývá obvyklá vysoká spotřeba například alkoholu). Pokud cítíte, že vám jde tělesná kondice dolů, tak se jí začít systematicky věnovat. Pocit silného a zdravého těla lze mít i ve starším věku a cítit se fyzicky silný dělá divy s psychikou.
11. Zvážit podporu
Pokud nic z výše uvedeného nezabírá, zvážit například podporu kněze nebo duchovního pro duchovní útěchu, terapeuta nebo kouče pro hledání řešení v oblasti postojů a vztahů.
Související články
Zdroj: Vlasta, Vlasta.cz, autorský text