Může to tak být, vnoučata skutečně mohou být k nesnesení rozmazlená a nelze to vyčítat jim, ale jejich rodičům. Klinická psycholožka Laura Markham, která je díky své knize AHA! Rodičovství populární i v Česku, má s takovými dětmi své zkušenosti. „Děti dělají to, k čemu je vedeme. Pokud jsou vychovány volně a nedostávají žádné limity, nebudou zvyklé se přizpůsobovat hranicím,“ říká.

VIDEO Co dělat s neposlušnými dětmi? Podívejte se na video.

Zdroj: Youtube

Má pochopení pro rodiče, kteří chtějí svým dětem poskytnout co nejlepší možný život. Lepší, než měli oni sami coby děti, a nedochází jim, že to má i svou odvrácenou stránku. 

Někteří rodiče se podle ní obávají, že rodičovské NE by mohlo zranit city dítěte nebo zamávat s jeho sebevědomím. Jiní jsou příliš zaneprázdnění nebo unavení, než aby řešili nějaká pravidla pro své děti.

Na druhou stranu, to, že je dnešní výchova méně přísná a bez tělesných trestů, vůbec nemusí znamenat, že jsou děti nevychované. Schválně si přečtěte náš seznam projevů skutečné rozmazlenosti a uvidíte, zda to sedí na vaše vnoučata, nebo ne.

1. Když řeknete „ne“, vztekají se, dokud nedosáhnou svého

Je přirozené, že dítě dává najevo zklamání, když okolní svět nevyhoví jeho přání, abyste mu koupili další zmrzlinu nebo plyšáka. Chvilková rozmrzelost a lehký odpor jsou v pořádku.

Ale rozmazlené děti jdou dál, mohou křičet a vztekat se dlouhé minuty, mohou nadávat a říkat zlé věci, i když už dávno nejsou batolata, která ještě nedokážou zvládat svoje emoce.

2. Nikdy nejsou spokojené s tím, co mají

Rozmazlené děti sice mají nejvíc hraček, oblečení i her na konzoli ze všech vrstevníků, ale nestačí jim to a neustále chtějí něco nového. Z věcí, které mají, se neumějí radovat, užívat si je, nové za chvilku odloží. Neděkují, jen říkají své požadavky.

3. Myslí si, že se svět točí kolem nich

Rozmazlené děti bývají sebestředné a moc neřeší, jak se cítí nebo co potřebují ostatní lidé. To je těžké třeba i pro děti s autismem nebo ADHD, ale ty zároveň neprojevují ostatní formy špatného chování typické pro rozmazlenost. Rozmazlené děti předpokládají, že svět je tu proto, aby uspokojil jejich požadavky.

4. Požadují všechno okamžitě

Děti, kterým okolí nedokázalo nastavit hranice, nejsou nijak zvlášť trpělivé. Když něco chtějí, chtějí to hned a nedá se jim vysvětlit, že to není možné nebo že vy prostě nechcete, aby se vše událo tak, jak si přejí. Problém je v tom, že děti bývají tak úporné, že pro okolí bývá snazší jim ustoupit, což situaci pro příště jen zhoršuje.

5. Neumějí prohrávat

Každé dítě nerado prohrává – ať už jde o deskovou hru, nebo soutěž o to, kdo dřív doběhne ke stromu na konci louky –, ale rozmazlené děti na to nedokážou adekvátně reagovat a mohou se kvůli tomu skoro zhroutit. Typické pro ně je, že ze svého horšího výkonu obviňují ostatní, zatímco očekávají ocenění za všechno, co dělají.

6. Manipulují se svým okolím

Rozmazlené děti mohou používat různé taktiky, aby slyšely ANO, po kterém touží, ať už to znamená lhát, nebo postavit rodiče proti sobě navzájem. Nebudou váhat tvrdit matce, že jim otec dovolil koukat se další hodinu na seriál, a spolehnou se na to, že si to rodiče nebudou ověřovat.

7. Odmítají plnit i jednoduché úkoly

Je normální, že dětem musíte říkat, aby si uklidily hračky, vyklidily myčku nebo si vyčistily zuby. Mohou dát najevo, že se jim nechce, mohou tvrdit, že toho dělají víc než sourozenci. Chvilku. Ale pokud pokyny ignorují, vztekají se nebo požadují úplatky, není to dobré.

Tohle není rozmazlování

Pokud si skutečně myslíte, že jsou vaše vnoučata rozmazlená, neříkejte jim to a nesnažte se jim naopak nastolit tvrdší výchovu, aniž byste to probrali s jejich rodiči.

A také je dobré si uvědomit, že některé chování, které si lidé spojují s rozmazlováním, jím není – řeč je třeba o tom, že se nejmenší děti nenechávají vybrečet, že je rodiče nosí v šátku nebo že se jim snaží spoustu věcí vysvětlit, místo aby je kategoricky rovnou zakázali.

Mimochodem, kult přísné výchovy se do velké míry zrodil v první polovině minulého století v Německu, kde roku 1934 vyšla kniha Německá matka a její první dítě, jejíž autorkou byla Johana Haarer.

Ta vysloveně zakazuje tělesný kontakt mezi matkou a dítětem, čímž se mělo předejít vzniku úzké citové vazby a rozmazlování. Péče měla zahrnovat pouze krmení, přebalení a vykoupání.

Zdroj: vlasta.cz, mindshiftwellnesscenter.com, medicinenet.com, huffpost.com

Související články